První návštěva pozemku v nás zanechala rozpačité
pocity. Atmosféra byla negativní, ovlivněná spory bývalých majitelů, kteří
násilně rozdělili dům i zahradu na dvě neprostupné části. Důvěrou investorů ve
šťastný konec se to podařilo během procesu návrhu i realizace beze zbytku
odstranit. Stodolu jsme otevřeli velkorysými okny, vzhledem k jejímu
technickému stavu a omezenému rozpočtu jsme ji však využili pouze jako střechu.
Vizuálně ale plní zásadní úlohu. Díky průhledům a dispozičnímu uspořádání ji
člověk stále vnímá a má pocit, že je její součástí, že je v prostředí a náladě
starého domu, přestože je v budově zcela nové. Vlastní vestavba je ve stodole
umístěna nepravidelně, s různě velkými odstupy od obvodových stěn, čímž vzniklo
několik mimořádných míst, která jsou na rozhraní vnitřního a venkovního
prostoru. Veškeré původní části stavby jsme sjednotili barevně i materiálově,
rozdílné jsou pouze ve struktuře. Nová vestavba je naopak kontrastní – obložená
tmavě šedými heraklithovými deskami, které navazují na hrubost původní fasády.
Interiéru dominuje dubová podlaha, doplněná o prvky z režných cihel, OSB desek
a nosných prvků krovu.
Autorská zpráva
Foto: Tomáš Slavík
Autoři: Ondřej Fiala, Tomáš Henel; spoluautoři
Zuzana Blažková – zahradní architektura; Jan Panoch – projekt
Vnukovi se nelíbí, že je koupelna u postele.
To je krásný projekt, úplně z toho na mě dýchá taková příjemná atmosféra... 🙂 Líbí se mi, když má dům…
Pěkný příklad toho, že moderní dům může působit přirozeně a citlivě zapadnout do svého okolí. Takové projekty mě baví👍
Souhlasím. A zajímalo by mě, jestli developer, který si stěžuje, že se povoluje málo bytů, vůbec ví, kolik z bytů,…
Tohle se mi moc líbí. I s těmi obrazy a knihovnou plnou knih.