První návštěva pozemku v nás zanechala rozpačité
pocity. Atmosféra byla negativní, ovlivněná spory bývalých majitelů, kteří
násilně rozdělili dům i zahradu na dvě neprostupné části. Důvěrou investorů ve
šťastný konec se to podařilo během procesu návrhu i realizace beze zbytku
odstranit. Stodolu jsme otevřeli velkorysými okny, vzhledem k jejímu
technickému stavu a omezenému rozpočtu jsme ji však využili pouze jako střechu.
Vizuálně ale plní zásadní úlohu. Díky průhledům a dispozičnímu uspořádání ji
člověk stále vnímá a má pocit, že je její součástí, že je v prostředí a náladě
starého domu, přestože je v budově zcela nové. Vlastní vestavba je ve stodole
umístěna nepravidelně, s různě velkými odstupy od obvodových stěn, čímž vzniklo
několik mimořádných míst, která jsou na rozhraní vnitřního a venkovního
prostoru. Veškeré původní části stavby jsme sjednotili barevně i materiálově,
rozdílné jsou pouze ve struktuře. Nová vestavba je naopak kontrastní – obložená
tmavě šedými heraklithovými deskami, které navazují na hrubost původní fasády.
Interiéru dominuje dubová podlaha, doplněná o prvky z režných cihel, OSB desek
a nosných prvků krovu.
Autorská zpráva
Foto: Tomáš Slavík
Autoři: Ondřej Fiala, Tomáš Henel; spoluautoři
Zuzana Blažková – zahradní architektura; Jan Panoch – projekt
nádraží a okolí znám. Z výkresů bez jakéhokoliv kontextu, chybí sever, kde je řeka, nebo nějaká navazující ulice, nic, nic,nic.…
Izos podle mě řeší i tyhle věci docela dobře. Líbí se mi, že se nezaměřují jen na klasické zasklení, ale…
Investor si hlavně hlídá cenu. Dokud to nebude povinné, tak zvolí levnější variantu.
Palec nahoru za zachování a znovupoužití těch trámů.
Jak bych mohl sehnat právě tento díl, prosím? Je elektronická verze?