Rodinný dům v Praze

Dům stojí na svažitém terénu zastavěném původně pitoreskními domky z první poloviny 20. století, nad nimiž vyrostlo sídliště. Novostavba v podstatě kopíruje půdorys původního domku. Cílem bylo vytvořit v rámci této lokality maximální soukromí v co největší míře propojit interiér s exteriérem.
Interiér vily vznikal v přímé návaznosti při dokončování stavby domu – atmosféra venkovského sídla uprostřed města se promítla do výběru materiálů. Dominantní je dub v kombinaci s pohledovým betonem a sytě cihlovou výmalbou. Měli jsme možnost ovlivnit i výběr nábytku včetně doplňků.

Dvoupatrová novostavba v podstatě kopíruje základní hmoty stávající stavby včetně jejího umístění na pozemku a terénního reliéfu parcely. Oproti stávajícímu domku, který přiléhal uliční fasádou k hraně pozemku, je však novostavba odsazena od uliční čáry 1,5 m. Vedle hlavního vstupuje umístěn vjezd pro auta do dvougaráže, přiléhající k opěrné zdi souseda, avšak ustoupené do svahu natolik, že je zapuštěna pod úroveň svažitého terénu. Před vraty do garáže jsou další dvě parkovací stání. Protože se jedná o dům s nároky na bezbariérový pohyb vozíčkáře a stav dláždění v ulici — je pro tyto potřeby problematický, je tu ještě další vstup shora, přístupný ze sídlištního parkoviště průjezdem proraženým v terénním valu.
Dům sestává ze tří propojených křídel. Dvě na sebe kolmá křídla, která vycházejí z půdorysu původního objektu, jsou podélná, se sedlovou střechou bez přesahu. Připomínají nejzákladnější tvar české stodoly včetně běžného sklonu střechy 40 stupňů. Třetí ložnicové křídlo je zapuštěno do svažitého terénu a má zatravněnou pochozí střechu, přecházející do terénu horní části zahrady.  Tři křídla domu mezi sebou vytvářejí na západ orientované pobytové atrium, umístěné na úrovni 1. patra.
Boční fasády se sedlovou střechou jsou obloženy svisle orientovanými deskami Eternit, které přecházejí v opláštění šikmé střechy. Eternitem jsou opláštěné i vikýře, umístěné na střechách obou křídel. Aby byla zajištěna podchodná výška výlezu ze spodního domu do prostoru atria v 1. patře, láme se zde sedlová střecha do téměř vodorovného sklonu. Vodorovná část střechy je pochozí, je obložena palubou z tropického dřeva a vytváří terasu přístupnou ze štítu horního domu. Dřevěná paluba je položena také v části plochy pobytového atria, zbytek atria je zatravněný. Ostatní fasády, tj. štíty obou hlavních křídel, čelo dvougaráže a fasáda ložnicového křídla zapuštěného pod terén, jsou opatřeny hladkou vápenocementovou omítkou. Venkovní schodiště, propojující tři úrovně pozemku, je z pohledového betonu. Plot je z dubových hranolů, část se vstupní brankou je obložena pozinkovým plechem. Zábradlí teras na střechách stavby je z vodorovných pozinkových trubek. Zábradlí před balkonovými dveřmi vikýře do ulice je z čirého lepeného skla bez rámu.
Okna mají černě natřený hliníkový rám, opatřena jsou vnitřní bezpečnostní roletou v šedé barvě.

Dům je koncipován pro bydlení rodiny s dorůstajícími dětmi. V přízemí je vedle vstupu z ulice umístěn samostatný dvoupokojový byt, přístupný ze společné předsíně. Předsíň dále pokračuje chodbou se vstupem do dvougaráže a se schodištěm. V zadní části přízemí, zapuštěné hluboko pod úroveň svažitého terénu, se nachází prádelna a víceúčelová místnost (nahrávací studio). V prvním patře se na půdoryse spodního domu nachází společný prostor jídelny a obývacího pokoje. Na něj kolmo navazuje kuchyně a vedle ní prochází schodiště s výtahem. V zadní, pod terén zapuštěné části 1. patra, je oddělená intimní zóna s ložnicemi a koupelnou. Na úrovni druhého patra jsou dvě ložnice se společnou koupelnou. Přes horní terasu sem skrz vikýř vede druhý hlavní vstup do domu, který je napojený na příjezdovou cestu vyhloubenou v terénním valu. Podlaží jsou propojena proskleným domovním výtahem, dům funguje pro bezbariérový pohyb.

Autorská zpráva
Foto: Jaroslav Kvíz a Lukáš Hausenblas

Autor: KOLARCH, architektonický ateliér – Mgr. A. Dora Kolářová
Stavební část projektu: Ing. Zdeněk Edlman