SANAA, Imrey Culbert a Mosbach Paysagistes: Musée du Louvre-Lens

Včera byla pro veřejnost otevřena pobočka Musée du Louvre-Lens, v severofrancouzském městě blízko belgických hranic. Projekt SANAA zvítězil v architektonické soutěži mezi 120 jinými návrhy. Muzeum Louvre-Lens nabídne především mistrovská díla zapůjčená z Paříže a dočasné výstavy.

Je nezvyklé, aby pro odnož jednoho z největších světových muzeí bylo vybráno drsné město s populací 36 000 obyvatel a asi 16% nezaměstnaností jako Lens. Zdejší projekt za 150 milionů euro odpovídá však francouzské politice kulturní decentralizace a demokratismu. Když se vláda rozhodla vytvořit pobočku Louvru, vybrala skromný Lens ve víře, že kultura je univerzálním právem a měla by být dostupná penzionovaným horníkům stejně jako tzv. „urban sophisticates“ (moderní obyvatelé měst ve znalostní společnosti, viz definici). Ostatně muzeum stojí na území opuštěného dolu.



Louvre-Lens se nemůže chlubit palácovou architekturou jako jeho mateřská instituce, ani nápadnými tvary a liniemi jako Guggenheim v Bilbau. Architektům nešlo o samostatně existující architektonické dílo, ale o stavbu spjatou se sbírkami Louvru a s historií místa. To ovšem neznamená, že by nové muzeum nebylo ohromující. Nízká horizontální struktura obsahuje centrální čtverec a čtyři obdélníky připojené vždy k rohu některého z ostatních objemů. Stěny jsou mírně zaoblené pro zjemnění linií. Celková plocha je 28 000 m2. Třpytivá fasáda střídá sklo a eloxovaný hliník. Z ptačího pohledu se podobá originálnímu Louvru, ale s jedním zkrouceným křídlem.



Podle krajinářské architektky projektu, Catherine Mosbach, tvoří přechod mezi, muzeem a městem rozlehlý park; neboť mezi skvostným objektem a jeho okolím panuje velký rozpor. Nebydlí tu mladí a „cool“ lidé, mají finanční problémy, možná se v muzeu necítí volně. Proto je třeba vyhledat je venku, v jejich vlastním území. Mýtina naproti vstupu je nyní osazená stromy; označuje místo, kde horníci fárali do dolu. Cestičky k muzeu jsou echem bývalých kolejišť pro transport uhlí.



Hlavním tématem muzea je transparentnost, takže prosklená vstupní hala nabízí průhledy do parku a na město a v rourách z čirého skla jsou knihkupectví a kavárna. Spirála schodiště vede do podzemí, kde má veřejnost možnost nahlédnout na depozitáře a pozorovat restaurátory při práci, což je součást vzdělávacího programu muzea.



V přízemí se nachází nejokázalejší výstavní sál, Galerie du Temps, 120 metrů dlouhá místnost se stěnami z leštěného hliníku a s žiletkovými kovovými stropními nosníky. Přirozené světlo proniká dovnitř přes lamely nad hlavou, podlaha se lehce svažuje v souladu s terénními obrysy. Na hliníkových stěnách není nic zavěšeno, míhají se na nich jen odlesky samotných návštěvníků a vystavených uměleckých děl.




Kurátor Adrien Gardère učinil neobvyklé rozhodnutí vystavit zde díla chronologicky a bez příček, takže návštěvník může srovnávat, co se dělo v různých civilizacích během téže doby – římský sarkofág například je vedle raně islámského umění. (V Louvru by to nebylo možné, tam by se muselo hodně rychle běžet, abyste viděli najednou díla ze stejné doby, ale z různých míst světa.) Časová osa na jedné stěně vyznačuje tisícileté kroky od doby 3500 let př. n. l. do roku 1850 našeho letopočtu. Vystavené kusy v Galerie du Temps postupně přenechají místo jiným, takže během pěti let se zcela vymění. Louvre-Lens nemá stálou expozici, bude vystavovat díla zapůjčená z pařížského muzea, včetně mnoha z těch nejcennějších.



Ve dvou dalších galeriích se budou pořádat dočasné výstavy, včetně výstav soudobého umění a zápůjček z řady různých muzeí.
Projekt muzea inspiroval další rozvoj v tomto utiskovaném městě, které leží pouhou hodinku jízdy vlakem TGV od Paříže, takže je tu naděje, že Louvre tu bude mít stejný efekt jako měl Guggenheim v Bilbau. Původně byly hlavní turistickou atrakcí v Lens jen dvě haldy vysoké jako egyptské pyramidy. Teď tu mohou lidé vidět starověké sochy z opravdových egyptských hrobek.

situace