Škola Vella

Škola a víceúčelová hala, Vella, kanton Graubünden/Grischun,
Švýcarsko 1994-1998
Stavebník: obecní úřad Vella
Architekti: V. Bearth + A. Deplazes, partner D. Ladner, spolupráce A. Christen
Energetika: A. G. Rüedi
Foto: Ralph Feiner

Škola a víceúčelová hala ve Velle

Školní areál se nachází blízko historického jádra obce Vella s měšťanskými domy. Reaguje na tento kontext určitou interpretací monumentality a masivnosti. Současně se organizuje do konstelace jakési vesnické návsi.
Zadání sestávalo v sanaci stávající základní školy s aulou z 50. let a v rozšíření o nový školní objekt pro druhý stupeň s traktem pro třídy a s víceúčelovou halou. Fragmentární soubor budov staré školy a auly měl být přetvořen a scelen do nového celku s novostavbami. Prostor mezi starými a novými stavbami slouží jako dvůr pro přestávky, sport a jako nová náves pro obecní život. Jeviště víceúčelové haly lze otevřít i do dvora, což umožňuje také pořádat zde představení pod širým nebem.
Jižní svah poskytuje prostorově zajímavé řešení: třípatrový vyučovací trakt níže na úbočí se spojuje promenádou s víceúčelovou halou, zanořenou lehce ve svahu, i se starou školou. Díky rozdílné vertikální dispozici budov i nádvoří zprostředkovává otevřený prostor bohaté zážitky různých rovin a částí areálu.
Novostavby jsou svého druhu experimentem. Architekti se projektu chopili jako výzvy a přáli si, aby budovy vystačily s minimem technických systémů. Novostavby nemají proto konvenční vytápění, ale ani sluneční kolektory, které obec původně požadovala. Architekti přesvědčili investora o tom, že méně očividné nízkoenergetické řešení, které spočívá především v tektonice a konstrukci budovy a v dispozici, bude správnější. Pouze nucené větrání, které architekti považují za nezbytné technické opatření, protože je energeticky nejšetrnější, spolu s výměníkem k znovuvyužití tepla získaného z vyčerpaného vzduchu, tvoří pomocný technický systém. Energetický koncept uvažoval nejnižší venkovní teploty v zimě ve Velle -15 °C až -20 °C a teplotu uvnitř tříd celoročně obvykle 20 °C kromě nejteplejších dnů v létě. Dohřev větraného vzduchu je v praxi takřka nepotřebný, výjimečně bývá zapojen po 3-4 dnech studeného inverzního počasí.
Základní hmotou masivní budovy je beton s příznivými akumulačními vlastnostmi. Protože na chodbách a zejména ve třídách je podstatná část ploch obložena jedlovým dřevem, musela být zvětšena absorpční plocha stropních podhledů. To zajišťuje žebrová betonová konstrukce využívaná jako multifunkční prvek (morfologie, akustika, tepelná technika, světelná technika). Rytmická osnova žeber zlepšuje akustiku a umožňuje osadit energeticky úsporné světelné zdroje do mezer tak, aby světlo neoslňovalo. Světlo, stín a betonová žebra vedou k bohaté prostorové hře. Akumulační efekt masivní stavby nadále zvětšují křemencové podlahové desky z Valsu.
Stínění tříd, resp. směrování dopadajícího světla a tepla, zajišťují vnitřní hliníkové žaluzie, otočné o 180°. V horkých slunečných dnech mohou být třídy během vyučování stíněny též translucentní venkovní roletou, propouštějící 80 % denního světla. Tektonika fasád podporuje pasivní využití slunečního záření: velkoformátové okenní otvory s horním a jižním (resp. západním) ostěním zkoseným pod úhlem 45 stupňů dovolují optimální dopad světla a tepla. Masivní stavba díky tomuto tvarovému přizpůsobení působí lehčeji, transparentně a dokonale.

M.S. podle dokumentace architektů, fotografií a s využitím doporučené literatury:
Andrea Deplazes (ed.), Constructing architecture: Materials, Processes, Structures. A Handbook. Birkhäuser Verlag AG 2005. ISBN 3764371897


Publikováno ve stavbě č. 1/2006