(ČTK) – Posuzování souladu stavebních záměrů
s územním plánem by se mělo přesunout zpět z úřadů obcí s rozšířenou
působností na stavební úřady v jednotlivých obcích, které si je zřídily.
Počítá s tím novela stavebního zákona, kterou ve Sněmovně předložili
poslanci Starostů a nezávislých (STAN). Mělo by se tak zrychlit stavební
řízení. Loňská novela stavebního zákona přesunula posuzování na obce
s rozšířenou působností a některé z nich si stěžují na to, že jsou tím
přetíženy.
„Jsou ohroženy stavby rodinných domů nebo dotační čerpání pro obce, protože si nestačí včas vyřídit stavební povolení,“
řekla ČTK spolupředkladatelka návrhu poslankyně STAN Věra Kovářová.
Úřady obcí s rozšířenou působností podle ní také mají problém na tuto
agendu najít vhodné zaměstnance. Podle návrhu STAN by se vrátilo
posuzování na stavební úřady, které můžou zřizovat i obce nižších
stupňů.
Například Černošice u Prahy informovaly občany na svém
webu, že lhůty k vydání posouzení se pohybují kolem 50 týdnů. Podle
tamního starosty Filipa Kořínka se nedaří ani sehnat nové úředníky na
tuto agendu. „Situace je natolik zoufalá, že o doporučení možných kandidátů dokonce žádáme samotné klienty,“ napsal
starosta občanům. Ve správním obvodu jeho města přišlo změnou
stavebního zákona 14 úřadů o agendu, která se přesunula do Černošic.
Vláda
v důvodové zprávě k loňské novele stavebního zákona mimo jiné uvedla,
že území je jen jedno a umísťování staveb v něm musí být koordinováno.
Uvedla také, že pracovníci orgánů územního plánování musejí podstupovat
zkoušky zvláštní odborné způsobilosti a jejich úřady mají i všechny
odborné podklady.
Návrh poslanců STAN dostane nejprve k posouzení
vláda. Na stanovisko má 30 dní. Bez ohledu na něj ho dostanou
k projednání poslanci.
I když tomu říkají mobiliář, tak bych přála nám všem, aby měl výsledek stejné kvality, jako svého času dostavby od…
(ČTK 11. dubna 2018) – Kabinet v demisi Andreje Babiše (ANO) ve Sněmovně nepodpoří návrh hnutí STAN, aby soulad stavebních záměrů s územním plánem posuzovaly opět stavební úřady, jak tomu bylo až do loňska, a nikoli úřady obcí s rozšířenou působností. K návrhu úpravy stavebního zákona se dnes podle tiskového odboru vyslovili ministři záporně.
Nové pravidlo platí od letošního roku a vláda návrhu STAN podle připraveného stanoviska mimo jiné vytýká, že mění zákon po krátké době od nabytí účinnosti bez řádného vyhodnocení dopadů. Vláda také uvádí, že navrhovaná změna by vyvolala problémy při rozhodování o umísťování záměrů v území, a to kvůli nedostatečné koordinaci a nejednotné rozhodovací praxi stavebních úřadů při výkladu politiky územního rozvoje.
Loňská novela stavebního zákona přesunula posuzování na obce s rozšířenou působností. Některé z nich si stěžují na to, že jsou tím přetíženy. |Jsou ohroženy stavby rodinných domů nebo dotační čerpání pro obce, protože si nestačí včas vyřídit stavební povolení,| řekla ČTK již dříve spolupředkladatelka návrhu poslankyně STAN Věra Kovářová. Například Černošice u Prahy informovaly občany na svém webu, že lhůty k vydání posouzení se pohybují kolem 50 týdnů. Úřady obcí s rozšířenou působností mají podle poslankyně také problém pro tuto agendu najít vhodné zaměstnance. Podle návrhu STAN by se vrátilo posuzování na stavební úřady, které mohou zřizovat i obce nižších stupňů.
Jeden článek a hned několik desinformací. Jak charakteristické pro naše přemoudřelé územní plánování, kterému nerozumí ani ti, kteří se mají podílet na jeho uplatňování.
Takže za prvé:
Nejde o posuzování stavebních záměrů, ale vždy až dokumentace (dále jen PD) vyprojektovaných staveb. Žádné posuzování ani konzultace stavební zákon nezná. Jen obecnou ÚPI (územně plánovací informaci). Že sem tam musí autorizovaní architekti „sklapnout kufry“, pod vlivem cenzury vlastní tvorbou nenaplněných úředníků, je věc jiná.
Za druhé:
Nejde o navrácení posuzování dokumentace z úřadů ÚP zpět na stavební úřady. Ty totiž nikdy v minulosti žádná závazná stanoviska nevydávaly… Mohly (a nemusely) si vyžádat vyjádření úřadů ÚP, mohly (a nemusely) se jimi řídit, případně to mohly (a měly) dělat samy. V rozsahu, v jakém to požaduje nový stavební zákon, to ale nedělaly NIKDY.
Za třetí:
Nejde o posuzování souladu PD s územním plánem, ale o určení |…zda je záměr přípustný z hlediska souladu s politikou územního rozvoje a územně plánovací dokumentací a z hlediska uplatňování cílů a úkolů územního plánování, či nikoliv.“ A to je sakra rozdíl!!!
Je naprosto iluzorní si myslet, že pracovníci státní správy (je úplně jedno, jestli úřadů ÚP nebo úřadů stavebních) jsou takovéto „vědecké analýzy“ schopni. Nikdy to nedělali, nikdy to dělat nechtěli, z 99% na to nemají kvalifikaci a praxi a drtivá většina z nich si v sobě nese setrvačnost postupů, které jim přece vždycky pro jejich práci stačily…
Jaké procento úředníků stavebních úřadů vidělo ve svém životě alespoň jednou Politiku územního rozvoje? 5%? Nebo ještě méně?
Copak je možné, aby úředníci ORP-u posuzovali navrhované stavby podle např. 15 územních plánů 15 obcí, z nichž každý má trochu jinou podobu, obsah, grafiku, legendu, škálu a obsah ploch s rozdílným způsobem využití, regulativy, limity…?
A které jsou závazné ne v několika elementárně vyjádřených bodech nosné a nadčasové koncepce, ale v celé Výrokové části, tedy nejen v barvách, šrafách, hranicích, kódech, překryvech, klouzavých funkcích a legendách „výrokových“ výkresů, ale také např. v 350 stranách textu a tabulek Výroku ÚP (dnes jsem se v jednom z takových textu ÚP brodila…)?
Skutečně si STAN (ale i zákonodárci a ministerstvo) myslí, že úředníci stavebních úřadů napříč republikou při povolování staveb někdy zodpovědně posuzovali (a pro příště závazně posuzovat budou) cíle a úkoly územního plánování (§§ 18 a 19 SZ?) – např. atributy udržitelnosti území – tedy křehkou rovnováhu životního prostředí, hospodářského rozvoje a soudržnost společenství obyvatel území? A že toho budou schopni?
Co jsem tím chtěla říci?
Pří české mentalitě je naprosto nutné, aby stát prostřednictvím úředníků státní správy kontroloval dodržování legislativních předpisů, zákonů, vyhlášek. O to naléhavěji v oblasti ÚP, které ovlivňuje vše a týká se života každého. I těch, kteří se ještě nenarodili…
Ale závazná stanoviska, které požaduje nový stavební zákon, nelze generovat a opírat o anachronické nástroje územního plánování, které se ani téměř po 30 letech od revoluce neumělo zbavit totalitních socialistických návyků: buzerace, potlačování individuální svobody – nepřiměřeného a neodůvodnitelného uplatňování silové pozice státu vůči soukromým osobám, které investují vlastní prostředky na nákup svého pozemku a realizaci svojí stavby, unifikace (spíše bych řekla „glajchšaltování“) a cenzurování tvůrčích a estetických názorů, přeregulace, ustrnutí ve vnímání obsahu pojmu urb. charakteru a urb. hodnot území, ustrnutí ve vnímání obsahu pojmu veřejného zájmu, který je přece zásadně jiný, než býval v socialismu… A především se neumělo zbavit přesvědčení, že poptávku po kvalitě architektury, urbanistického prostředí a krajiny zajistí ne zvyšování kulturnosti lidí, ale legislativa a úředníci.
V totalitních režimech je logické, aby si stát, který – zjednodušeně řečeno – všechno vlastní a všechno staví, vytvořil jak chce přísná pravidla, která naplňují jeho ideologii, ambice a možnosti (ty většinou nejméně). V Československu jsme nedopadli nejhůř – mladý socialistický stát měl zpočátku dobré úmysly. A pravidla socialistického územní plánování nedělali žádní pitomci.
Od té doby se ale ve společnosti změnilo vše. Až na ta pravidla. Nástroje a postupy územního plánování. Vypuštění obratů přídavného jména „socialistický“ ze stavebního zákona doopravdy nestačí.