Stanice integrované záchrany, Italská ulice, Praha 2

ŠTĚPÁN MARTINOVSKÝ, diplomní projekt 2005

ŠTĚPÁN MARTINOVSKÝ, diplomní projekt 2005
Atelier Jana Bočana, FA ČVUT v Praze
Oponent Ivo Herman

V počátku návrhu stály tři hlavní determinující otázky. 1) Otázka provozu — současný trend velí integrovat jednotlivé záchranné složky do jednotného systému. Hasiči, záchranáři a policie vyjíždějí ke stejným případům. Jak skloubit tyto samostatné jednotky ve společné budově? 2) Otázka kontextu — přestože je pozemek v centru Prahy, leží mimo typickou blokovou zástavbu. Jako kdyby v hutné městské tkáni zela trhlina. Mezi Žižkovem, Vinohrady a Starým městem se nachází volnější území s většími solitérními budovami (Hlavní nádraží atd.) Jakou formu na sebe stanice vezme v tomto specifickém prostředí? 3) Otázka morfologie pozemku — jak zorganizovat pohyb záchranné techniky na nepříznivě se svažujícím terénu?
Odpovědí je budova jako soběstačný organismus. V podstatě lineární stavba (začínající hasiči, pokračující policií, záchranáři a končící služebními byty) se na pozemku esovitě stáčí a vytváří dva dvory. Rozmístění jednotlivých složek v systému je dáno víceúrovňovým provozem vozidel a logickými vazbami na okolí.
Kvůli vysokým nárokům na psychickou a fyzickou kondici svých obyvatel je především hasičská část vybavena mnoha příležitostmi pro aktivní i psychickou relaxaci. Jako neformální místo setkání všech třech složek stanice slouží společná tělocvična propojená se všemi částmi budovy. V návaznosti na služební byty je městu nabídnuto malé fitness centrum.
Složitý organismus s komplexními vazbami a provozem je oděn do jednotícího pláště z corten oceli. Jednotlivé části se skrze plášt’ projevují rytmy vertikálních štěrbinových otvorů. Obdobně jako pevnost, klášter nebo letadlová loď je stanice integrované záchrany městem ve městě.


Publikováno ve stavbě č. 2/2006