Statika objektu

Fotogalerie ke článku (1)

Upravený příčný řez objektem poskytuje přehled o uskutečněných opatřeních. Vodorovná vzdálenost jižního a severního průčelí je 32 m, výškový rozdíl pat průčelí je 18 m. Vysvětlivky k obrázku jsou uvedeny v textu.

Celá fotogalerie (1)

JIŘÍ ČERNÝ

Při první rekognoskaci celého objektu byla nápadná řada zásahů do celého stavebního uspořádání, a to jak časově (historicky) rozsáhlých, totiž uskutečňovaných v celé dlouhé době existence tohoto souhrnu budov, tak rozdílných svou závažností a také odbornou úrovní. U nejmladších úprav byl přitom nápadný trend ku ztrátě koncepce, solidnosti, a výrazný pokles péče o historicky cenné části.
Postupným odbouráváním úprav, které byly vyhodnoceny jako nežádoucí či postradatelné, bylo možné upřesňovat náš výchozí stav.
O statické dokonalosti, resp. způsobilosti částí, které tvoří základ nosné soustavy, vypovídají vždy případné poruchy. Ve zdivu jsou to trhliny, které zřetelně naznačují deformace, přesahující plastické schopnosti materiálu. Jako obvykle, byly nalezeny na místech nejslabších průřezů, tj. v parapetech okenních otvorů a v nadpraží dveří a dále pak v nepoddajných masivních stěnách hlubších suterénů.
Po delší době zanedbání péče je rekonstrukce jedinečnou příležitostí k rehabilitaci objektu. Bylo však třeba zabezpečit dlouhodobou a bezporuchovou existenci nosné soustavy na další staletí tak, aby odpovídala fyzické i morální životnosti veškerých ostatních, navazujících stavebních úprav.
Vzhledem k oprávněnému zájmu památkové ochrany by ke každé z následujících kapitol patřil úvodní text: „S ohledem na stanovené podmínky či požadavky ze strany památkové ochrany bylo jako přípustné nebo optimální zvoleno toto řešeníâ?¦“ Tuto preambuli uvádím jako platnou pro celý rozsah uskutečněných a popsaných řešení.

Podloží a založení
Úvodem cítím jako povinnost vyslovit vděk archeologům, kteří nám poskytli velmi podrobný obraz o podloží a založení objektu. Skalní podloží tvoří letenské břidlice v nejvyšších vrstvách zvětralé. U východního obrysu budovy začíná neostré rozhraní s černínskými břidlicemi. Břidličné vrstvy vykazují sklon 40°, který poněkud narůstá s hloubkou.
Podstatu mohutného soklu celé budovy na jižní straně směrem k zahradě Na Valech tvoří románská hradba. Za jejím vnitřním lícem se nacházejí převážně středověké navážky. Tloušťka zdi v patě obnáší minimálně kolem 5 m a celá zeď svou hmotností zabezpečuje jistou stabilitu, osvědčenou několika staletími existence.
Původní založení, poplatné technickým možnostem své doby, ovšem nedokázalo zcela zastavit jistý posun opěrné zdi oproti skalnímu podloží. Aby investice do horní stavby byly dobře ochráněny, došlo k přikotvení jižního průčelí zemními kotvami s předpínacími silami Fd = 300 kN, s délkou kořene nejméně 4 m. Délka kotev byla přizpůsobena podle proměnlivé výšky terénu zahrady Na Valech.

Stropní konstrukce
V nejnižších prostorách, z nichž část byla původně např. konírnami, nyní výměníkovou stanicí, jsou stropy tvořeny nejčastěji křížovými a valenými válcovými klenbami. Ty přestály bez vážných následků veškeré historické, mnohdy velmi nevybíravé zásahy.
Vyšší podlaží jsou zastropena téměř jednotným typem trámového dřevěného stropu. Vzhledem ke způsobu výroby jsou rozměry rozdílné jak mezi jednotlivými kusy, tak i po délce každého z nich. Záklop je obvykle z fošen tloušťky 3 cm, na nich je násyp 15 cm, pak hrubá podlaha na polštářích a konečně dřevěná pochozí vrstva v místnostech a dlažba na chodbách. Vlastní hmotnost těchto konstrukcí je značná.
Popsané stropy umožňují za příznivých okolností umístit v budově provoz administrativního charakteru. Pro některé nové funkce bylo třeba podstatné úpravy, jmenovitě pro depozitáře, kde při umístění závěsných rámů pro obrazy činí průměrné plošné zatížení podlahy 14,03 kN/m2 a prostory vyžadují zvláštní nosnou konstrukci pod stropem. Rovněž ne všechny pojízdné regály pro běžné archiválie se podařilo umístit do níže položených prostorů, nejlépe přímo na terén, takže bylo nutno upravit jisté části výše položených stropů pro užitné zatížení 11 kN/m2. Tyto případy byly řešeny zřízením trámových stropů s ocelovými nosníky. Téměř výhradně byly k tomu využity původní úložná místa dřevěných nosníků, takže nebylo třeba vybourávat nové kapsy.
Samostatnou částí dřevěných stropů je obnovení krucht v kapli. Když bylo odstraněno novodobé přestropení, objevily se zřetelné otisky uložení původních trámů. Bylo téměř požitkem posadit do těchto míst obnovenou konstrukci, doplňující prostor do původní podoby.
Ke stropním konstrukcím náleží i drobný doplněk, totiž replika cihelné klenbičky nad zrcadlem schodiště v Rožmberské části. Je nad obdélníkovým půdorysem 1,22 x 2,20 m, klenutá v obou směrech dle paraboly. Byla zhotovena na přání památkové péče jako předváděcí exponát pro návštěvníky těchto prostor.
Nová vyhlídková terasa na západním konci areálu při kostelu Všech svatých ze statického hlediska vyžadovala nepoddajnou ocelovou konstrukci, která musela vyhovět instalaci hmotného, monolitického kamenného stolu. Deska stolu byla kvůli stabilitě ukotvena táhly do stropní konstrukce.

Rožmberský sál
Po nalezení původní renesanční klenby tohoto sálu bylo rozhodnuto tento prostor obnovit v původní podobě a rozloze. Při tom bylo zároveň stanoveno, že disposiční uspořádání podlaží nad tímto prostorem zůstane nezměněno, tedy dvojtrakt s užší chodbovou částí. Je nasnadě, že vybourání dělicí stěny v přízemním sálu musela předcházet změna nosného systému nad klenbou tak, aby střední dělicí stěna nezatěžovala klenbu.
Renesanční klenba nad sálem je poměrně štíhlá a plochá. Při rozpětí kolem 11 m je její tloušťka ve vrcholové části 30 cm, u patek dvojnásobek. Její geometrická dokonalost odpovídá době vzniku, k její tvarové stabilitě ovšem významně přispívají kolmé klenby nad okenními otvory.
Když byl prostor sálu v 18. století dělen na dva trakty, počínali si tehdejší mistři naprosto odborně. Průnik střední zdi provedli tak, že v klenbě vybourali v intervalech 70 cm otvory téže délky, kterými prohnali zeď vzhůru. Klenba tedy zůstala v podstatě průběžná. Uvedení do původní podoby znamenalo vybourat střední zeď, vyplnit odpovídajícím způsobem zbylé otvory v klenbě a klenbu v potřebném stupni aktivovat.
Zeď do nádvoří, do které je klenba pnuta, se ukázala být ve velmi chatrném stavu. Závažný zásah do historického složení zdiva byl odmítnut. Výsledné řešení tedy vedlo k umístění táhel do stropů nad a pod klenbou a vodorovné reakce klenby byly zachyceny ocelovou konstrukcí umístěnou před vnější líc obvodové zdi směrem do nádvoří.
Ve prospěch ochrany původních povrchových úprav vnitřního líce klenby byl vyloučen mokrý proces (betonování). Stabilizaci klenby posloužila namísto násypu vyzdívka prostoru nad klenbou plným porobetonovým zdivem.

Střešní konstrukce — krov
Krov je uspořádán jako dvojité věšadlo, v příčném směru zavětrované mezi pozednicí a vaznicí. Díky tomuto uspořádání konstrukce nedoznala větších škod.
Nejproblematičtějším místem se ukázala úžlabí, kde zatékalo, a proto došlo i k biologickému poškození. Jsou to místa obtížně přístupná, a protože díky celkové prostorové tuhosti krovu nebyla nápadně deformovaná či zřícená, byla jejich oprava zanedbána. Z hlediska sanace se jednalo o celkem jednoznačný postup, totiž náhrada poškozených součástí zdravými. Detaily původních tesařských spojů byly upraveny tak, aby nemuselo dojít k úplnému rozebrání konstrukce.

Závěr
K průběhu prací lze připojit na závěr ještě celkový hodnotící názor: Měli jsme možnost důvěrného kontaktu s našimi předchůdci v Království českém. Poznali jsme jejich vynikající řemeslnou práci. Díky tomu přečkal objekt pestrou historickou řadu nepříznivých vlivů v poměrně vynikajícím stavu. Bylo naší snahou nevzdálit se této užitečné tradici a první výsledky, byť s malým časovým odstupem, dovoluji si neskromně označit jakožto této snaze odpovídající.

Popisky obrázku:
Upravený příčný řez objektem poskytuje přehled o uskutečněných opatřeních. Vodorovná vzdálenost jižního a severního průčelí je 32 m, výškový rozdíl pat průčelí je 18 m.

1 Povrch skalního podloží
2 Poloha břidličných vrstev
3 Povrch tuhého jílu
4 Povrch karolinského terénu
5 Povrch terénu před stavbou Rožmberského paláce (nález střepů z 14. a 15. století
6 Nejvyšší úroveň románské hradby
7 Prostor kopané archeologické sondy v bývalé konírně dle 1
8 Nález ohořelého zbytku dřevěného opracovaného trámu
9 Soustava svislých trhlin u vnitřního líce průčelní zdi
10 Směr a místo soustavy trhlin v příčném traktu
11 Přikotvení soklu jižního průčelí
12 Technický kanál
13 Přikotvení severní obvodové zdi
14 Odstraněné novodobé přestropení prostoru kaple
15 Replika konstrukce kůru
16 Klenbička nad zrcadlem schodiště
17 Odstraněná střední zeď v prostoru Rožmberského sélu a nad ním
18 Nosná konstrukce podhledu pod půdním prostorem pro změněné rozpětí
19 Prostorová konstrukce dělicích stěn nad sálem
20 Věšadlová konstrukce stropu pod nejvyšším podlažím
21 Horní táhla nad sálem
22 Dolní táhla pod sálem
23 Opěrná konstrukce k zachycení vodorovných tlaků klenby
24 Výplň porobetonovým zdivem
25 Vybouraný objekt garáží v nádvoří
26 Pojistné zastřešení kaple