Fotogalerie ke článku (20)
Celá fotogalerie (20)Autorský text Petra Malinského a poznámky koordinátora projektu Jana Korbela.
Investor: Správa Pražského hradu
Projekt: DaM, s. r. o., Petr Malinský, Richard Doležal, Gabriela Fojtů
Stavební řešení, koordinace, HIP: Deltaplan, s. r. o., Jan Korbel, Petr Kniha
Statika: Jiří Černý
Dodavatel 0. etapy: Energie Kladno
Dodavatel I. a II. etapy: Metrostav, a. s., divize 09, stavitel Ivan Havel
Projekt: studie - 1994-1995, 0. etapa - 1996, I. etapa - 1997, II. etapa - 1998
Realizace: 1996-2007
Průběžný archeologický průzkum: Archeologický ústav AV ČR, vedoucí výzkumu Jan Frolík
Restaurátorský průzkum objektu: Vlastimil Berger, Tomáš Berger, Tomáš Záhoř
Památkový dohled: Petr Chotěbor
Zastavěná plocha objektu: 4300 m2 (bez nádvoří)
Obestavěný prostor: 80.600 m3
Rozměry objektu: 170x32 m
Fotodokumentace: Filip Šlapal a DaM
Texty k fotografiím: Petr Malinský
Rekonstrukce objektu bývalého Rožmberského paláce a Ústavu šlechtičen na Pražském hradě
Petr Malinský
Budovy bývalého Ústavu šlechtičen na Pražském Hradě (čp. 2) byly od vzniku první republiky až do počátku 90. let pro odbornou i laickou veřejnost naprosto nepřístupné, neboť zde sídlila nejrůznější pracoviště ministerstva vnitra. Po jejich zrušení mohlo začít komplexní poznávání obrovského objektu, který zaujímá většinu jižní fronty Jiřské ulice od Jiřského náměstí až po Lobkovický palác.
Dosud neukončený archeologický výzkum odhalil na pozemku dnešního objektu čp. 2 pozůstatky předrománského valu, románské hradby, části románského domu a pozůstatky několika gotických domů, předcházejících výstavbu renesančního Rožmberského paláce. Ten zde byl vybudován pod vedením Giovanniho Fontany (1545-56) a Ulrika Aostalliho(1573-74). Palác pánů z Rožmberka s okrasnou zahradou byl „... první jednotně koncipovanou renesanční stavbou s arkádovým nádvořím v našich zemích a jednou z prvních v celé střední Evropě ...“ (Jarmila Krčálová, Palác pánů z Rožmberka, Umění XVIII, 1970, str. 469-485). Součástí stavby se stal i renesanční Švamberský dům, který byl do novostavby začleněn.
Císařovna Marie Terezie založila v rakousko-uherské monarchii instituci ústavu šlechtičen, což byly centrálně organizované výchovné penzionáty pro dívky z urozených rodin. Chátrající budova bývalého Rožmberského paláce, který byl po vymření rodu Rožmberků na konci 16. století občasně využíván pro potřeby dvora, byla v polovině 18. století podrobena zásadní přestavbě. Ta sjednotila její vzhled s rozsáhlou novostavbou Ústavu šlechtičen, který na zbytku pozemku až k Jiřskému náměstí navrhl ve stylu barokního klasicismu vídeňský dvorní architekt Nicollo Paccassi. Budova, ve své době účelně dimenzovaná a technicky vybavená na velmi slušné úrovni, fungovala bez velkých stavebních úprav až do našeho století.
Po vzniku Československé republiky v roce 1918 zanikl Ústav šlechtičen jako mnoho jiných pozůstatků rozpadlého rakousko-uherského soustátí a v budově se na dlouhý čas usídlila pracoviště nejrůznějších složek ministerstva vnitra. Na bývalém arkádovém Rožmberském nádvoří byla vybudována benzinová stanice, freskami Jana Petra Molitora malovaná barokní kaple byla přepatrována, vybílena a zařízení odvezeno neznámo kam, do rozlehlých sálů byla vestavěna chemická laboratoř a většinu místností znešvařily nevkusné stavební úpravy, prováděné od počátku bez odpovídající dokumentace a bez elementární piety k cenné historické stavbě.
Po odchodu posledních příslušníků zrušených složek ministerstva vnitra, které zde sídlily až do začátku 90. let, bylo možno přistoupit k základnímu poznávání rozlehlého objektu. Míra devastace obrovské stavby byla značná, takže například nalezení původních renesančních kleneb v dutinách nad sníženými stropy bylo překvapením, a množství zajímavých nálezů v následujících výzkumech potvrdilo, že řada prostor se dochovala v relativně původním, i když nesmírně zkomoleném stavu.
Po zásadní rekonstrukci, kterou jako investor financuje Správa Pražského hradu a která probíhá za podrobného dohledu Archeologického ústavu Akademie věd České republiky a odboru památkové péče Kanceláře prezidenta republiky, bude objekt poprvé ve své historii zpřístupněn veřejnosti. Dokončení rozsáhlé rekonstrukce se předpokládá v roce 2003.
V obnoveném renesančním přízemí Rožmberského paláce budou přístupné výstavní, koncertní a přednáškové sály, kavárna a upravené nádvoří s arkádami a kašnou. V barokní části bude přístupná uměleckohistorická knihovna a restaurovaná barokní kaple. Pouze pro odborníky budou přístupné archivy a depozitáře. V podkroví z důvodu horního osvětlení a dokonalé izolace od zbytku kancelářsky využívaného objektu budou umístěny restaurátorské dílny Správy Pražského hradu, které jsou koncipovány jako trezorový ateliér na restaurování vzácných textilií, obrazů, soch a uměleckého řemesla.
Petr Malinský
Ing. arch. Petr Malinský (*1961) absolvoval FA ČVUT v r. 1985. V letech 1986-1990 byl zaměstnán v PÚ VHMP, Ateliér 07 (ing. arch. Ivo Oberstein, CSc.). Od r. 1991 spolumajitel architektonické kanceláře DaM, s. r. o., spolu s Richardem Doležalem, Dipl. arch. ETH.
Poznámky koordinátora projektu
Jan Korbel
Rekonstrukce bývalého Ústavu šlechtičen v Jiřské ulici na Pražském hradě probíhá podle prováděcích projektů, zpracovaných postupně dle dispozic investora na základě projektu pro stavební povolení (PPSP), resp. stavebního povolení vydaného odborem výstavby Magistrátu hl. m. Prahy v roce 1996.
Postup stavby byl v PPSP rozdělen do 18 etap, etapizace je průběžně upřesňována nejen podle finančních možností investora, ale i na základě vyhodnocování nálezů archeologického výzkumu a dalších stavebně-historických „novinek“ odkrývaných v průběhu stavby. Rekonstrukce je o to složitější, že je realizována „za provozu“ různorodých uživatelů, kteří si vytrpí své i přes nejvyšší možnou ohleduplnost stavbařů.
Vzhledem k architektonické a technické komplikovanosti rozsáhlého a nesourodého objektu v areálu národní kulturní památky Pražský hrad předcházelo zahájení projektové přípravy zpracování podrobného památkového pasportu objektu, restaurátorských a stavebně-technických průzkumů. Objekt byl podrobně zaměřen a vyhodnocen i pomocí geofyzikálních metod. Těsně před zahájením stavebních prací v příslušné části objektu probíhá v rámci realizace archeologický výzkum. Přes podrobné a několikrát opakované průzkumy (průběh komínových průduchů, stoková síť ap.) se i během stavebních prací objevují nepředpokládaná překvapení, vyplývající zejména z mnoha předcházejících přestaveb a jejich vzájemného prorůstání. Vyhodnocování situace na místě, stanovení dalších stavebních postupů a výjimečně i změny využití částí objektů, probíhají za vstřícné spolupráce Odboru památkové péče SPH.
Charakteristika objektu
Zděný objekt, vzniklý v rámci barokní (tereziánské) přestavby Pražského hradu, byl založen na členitých zbytcích původních gotických a renesančních domů, zahrad a paláců po staletí vznikajících nad hradební zdí románského opevnění Hradu. Tato zeď, vysoká místy až 13 m, tloušťky 2,5—7 m, je vyzděna z přesně opracovaných opukových kvádříků a vykazuje pozoruhodnou zachovalost a preciznost technického provedení. Konstrukce je vetknuta do skalního podloží navětralých až zvětralých letenských (v jihovýchodní části i černínských) břidlic s nepříznivým, proměnlivým sklonem vrstev směrem k jihu. Zeď byla zesílena přizděním z jižní strany v rámci renesanční a hlavně barokní přestavby. Tím bylo konstrukčně posíleno její spojení s rostlým terénem v úrovni rozhodující základové spáry a zároveň žádoucím způsobem zvýšena hmotnost zdi. Založení jednotlivých zdí není zcela jasné ani z dochované historické dokumentace. S ohledem na materiál zdiva v nejnižších podlažích (přírodní kámen, smíšené zdivo a cihelné zdivo) lze pouze usuzovat na jeho stáří. Pod středním a východním dvorem jsou přístupné části někdejších gotických sklepů, zahloubených částečně do skalního podkladu. Ve východní části, přiléhající ke kapitulnímu kostelu Všech svatých, vystupuje těsně pod podlahou 1. suterénu rostlá skála. Podzemí je protkáno sítí funkčních kanalizačních štol, které jsou samy o sobě významnou technickou památkou z období barokní přestavby. V osmdesátých letech byly při výstavbě železobetonového technického kolektoru pod bývalým Rožmberským nádvořím podchyceny soustavou mikropilot kamenné sloupy původních renesančních arkád (kruhového profilu s hlavicemi a patkami). Klenebný pas gotického sklepa, na němž je založen jeden ze sloupů, byl úspěšně zpevněn výplňovou injektáží.
Kamenné gotické zdivo, vyskytující se v suterénech, je provedeno na maltu z hydraulického vápna vykazující pevnost betonu! Barokní cihelné zdivo má výpočtovou pevnost Rd = 1,6 až 2,0 MPa. Stropy jsou tvořeny gotickými valenými klenbami z přírodního kamene, renesančními hřebínkovými klenbami a barokními klenbami s lunetami. Klenby jsou často nepravidelného tvaru. Horní patra jsou zastropena dřevěnými trámovými stropy s oddělenými rákosníky, které nesou pouze podhled. V rámci odkrývání podhledů bylo zjištěno, že několik stropních trámů vykazuje stopy po někdejším požáru. Do trámového stropu nad nejvyšším patrem je čepována těžká konstrukce barokního krovu, provedená jako dvojnásobné vzpěradlo bez vazných trámů. Krokve jsou čepovány do vazných trámů a do kratin. V části, kde jsou větší rozpětí stropních trámů, jsou tyto trámy uprostřed propojeny kolmým nosníkem, který je vyvěšen v plných vazbách mohutnými dřevěnými věšáky s ocelovými třmeny. Hlavní nosné prvky krovu jsou zdobeny krásnou profilací. Zavětrování je zajištěno ondřejskými kříži v rovině střešního pláště a ve vodorovné rovině v křížení traktů. Část krovu tvoří i jednoduchý hambalkový krov, krytina je vesměs prejzová. Dřevěné nosné konstrukce byly zejména ve skrytých místech půdy (úžlabí) napadeny dřevokaznými houbami a hmyzem, proto byla na základě doplňkového výzkumu při odkrytí všech zhlaví a pozednic provedena plošná rekonstrukce krovu a stropu pod ním. Každý konstrukční prvek dostal vlastní číslo a byl podrobně prověřen. Za účasti památkářů, specialistů (KONZEA, VVÚD), statika a realizační firmy (METROSTAV) byla zvolena optimální metoda sanace. Důsledná výměna dřeva (zvláště napadeného dřevomorkou) byla kombinována s progresivním chemickým ošetřením. Celý krov byl vyčištěn a nakonzervován.
Konstrukční zásahy
Architekt požadoval uvolnění půdorysu bývalého Rožmberského sálu a plnou rehabilitaci funkce jeho klenby. Sál byl v různých historických etapách nevhodně rozčleněn dodatečnými vestavbami stěn a příček, klenbou procházel komín a po výšce byla odvážná renesanční klenba zakryta dřevěným mezistropem z roku 1908. Rub klenby byl během průzkumu obnažen v plném rozsahu, přičemž bylo zjištěno, že dřevěný trámový strop nad klenbou, přenášející zatížení podlahy do obvodových zdí, byl dodatečnou vestavbou a opíral se i o část rušených vestaveb v sále. Navíc hřeben klenby není vodorovný a nad rubem klenby probíhají kovová táhla, což nemohlo být zjištěno průzkumnými sondami. Zdivo v sále bylo odstraněno (vlastně s maximální opatrností demontováno) a rub klenby byl po zazdění (doklínování) otvorů doplněn lehkou dozdívkou z pórobetonu. Horní dřevěný strop byl nahrazen ocelovými válcovými nosníky s betonovou deskou do trapézových plechů. V této roznášecí betonové vrstvě byla uložena soustava nových táhel, kotvených pomocí ploten v jižní fasádě a přes ocelové svařované rámy v severním (dvorním) průčelí. Relativně plochá klenba vyvozuje značné vodorovné síly zhruba v polovině výšky stěn. Proto bylo konstrukční řešení doplněno o táhla také pod podlahou sálu a - vzhledem k značně narušenému dvornímu zdivu v úrovni Rožmberského nádvoří - i o zmiňované rámy, které budou po konečné úpravě nádvoří skryty.
Vzhledem k trvalým pohybům rozsáhlé stavby, signalizovaným prasklinami nosného zdiva v několika místech, a k potřebě zachytit excentrické vodorovné síly, zmíněné výše, bylo na základě odborných konzultací rozhodnuto přikotvit zemními kotvami jižní suterénní zdivo a část severního ke skalnímu podkladu. Ve stávajícím zdivu byl založen systém pevných měřických bodů pro dlouhodobá velmi přesná geodetická měření s cílem zjistit eventuální trendy v pohybu celé budovy.
Z dalších konstrukčních zásahů stojí za zmínku výměny dřevěných stropů za únosnější ocelové, vykazující menší průhyb. Jedná se o místnosti s předpokládaným značným zatížením (depozitáře uměleckých sbírek Pražského hradu, tělocvična Hradní policie, terasa v sousedství kostela Všech svatých). Nově navržené ocelové nosníky jsou v drtivé většině ukládány do kapes po dřevěných trámech, podhledy na rákosnících zůstávají nedotčené.
Zajímavou konstrukční úpravou je zesílení dřevěných stropů ve vyšších podlažích nad Rožmberským sálem formou klasického vzpěradla-věšadla a souvisejících příček, vyzděných do příhradových ocelových rámů ze siporexu tak, aby minimálně přitěžovaly původní konstrukce. Použití sádrokartonových příček bylo předem v celém objektu vyloučeno.
Dokončující práce, speciální profese
Jednou z prvních prací v rámci popisované rekonstrukce byla realizace technického kanálu, do kterého budou svedeny hlavní horizontální trubní i kabelové trasy, které byly dosud vedeny pod klenbami zcela necitlivým způsobem. Kanál profilu 1200x1200 mm navazuje na kolektor pod Rožmberským nádvořím a probíhá prakticky v podélné ose objektu pod podlahou chodeb 1. suterénu. Tubus je z vodostavebného železobetonu, zaklopeného prefabrikovanými deskami a kamennou dlažbou. Kanál je odvětrán a vyspádované dno odvodněno. Úložné konstrukce jsou z nerez profilu HILTI.
Hlavní svislé kabelové trasy rozvodů elektro jsou vedeny tzv. soutkou, přibližně 1 m širokým prostorem mezi obvodovými zdmi původního Rožmberského paláce a Švamberským domem. Vodorovná trasa zčásti využívá bývalou klenutou stoku pod kaplí.
Značný rozsah představuje řešení slaboproudu podle požadovaného standardu (telefony, EPS, EZS, STA, datová síť, MaR). Pro kabelové rozvody a potrubí VZT jsou v hojné míře využívány volné komínové průduchy, takže se nenarušuje historické zdivo.
V rámci I. etapy byla také provedena celková rekonstrukce ústředního topení, napojeného z výměníkové stanice v bývalé Rožmberské konírně ve 2. suterénu. Postupně jsou rekonstruovány jednotlivé bloky sociálního zařízení, které zahrnují i saunu Hradní policie. Původní stoková síť, pokud je funkční, je postupně z hygienických důvodů prokládána troubami z kvalitního PVC. Všechny nefunkční kabely, potrubí a zařízení se postupně odstraňují (i ze zdí) mimo ty, jejichž likvidování by poškodilo historické omítky, zdivo, podlahy nebo zárubně ap.
Technické vybavení zahrnuje i vestavbu osobonákladního výtahu, který umožní pohyb nejen imobilním osobám, ale i obsluhu definitivních restaurátorských ateliérů v podkroví kolem středního nádvoří.
Speciálním architektonickým a technickým úkolem byl návrh parteru středního nádvoří pro umístění služebního psa Hradní policie. V objektu bude rekonstruována i kantýna pro staronové uživatele.
Mezi choulostivé konstrukce patří bezesporu sanační omítky, zajištující odstraňování vlhkosti z neizolovaného zdiva, zejména v podzemí. Na základě rozboru vlhkosti a obsahu solí ve zdivu byla zvolena optimální skladba omítek v potřebném rozsahu. V daných podmínkách se jedná o jediné možné řešení, i když nikoliv trvalé. Vzhledem k požadavku památkové ochrany zachovat v maximální míře historické omítky navazují nové omítky často v ploše, což se dodavateli daří nad všechna očekávání. Výmalby jsou tradiční bílé, v několika místnostech byla restaurována výmalba historická, která je vítaným osvěžením, stejně jako nádherné fresky v kapli.
Podlahy v kancelářích jsou vlýskové (často původní, přebroušené), na chodbách je nově navržena pásková dlažba z italské terakoty. V rámci úprav chodeb budou repasovány kamenné stupně a zábradlí schodišť. Repasována či nahrazena replikami budou i původní kamenná ostění, pokud se zachovala. Barevně sjednocena budou v rámci natěračských prací veškerá okna a vnitřní dveře v dřevěných zárubních. Vysoce kvalitní speciální bílá barva oken nahradí zčásti současné tmavohnědé a transparentní laky.
Závěr
Úkolem projektanta rekonstrukce „čp. 2“ na Pražském hradě bylo zabránit postupnému odumírání této části staletého organismu Pražského hradu. Architekt má největší podíl na zabezpečení příznivých životních podmínek pro další „život“ památky, podmínek, které budou plánovitě prodlužovat její životnost, a přitom z ní neučiní do budoucna břemeno pro vlastníka. Je velmi vděčným úkolem rekonstruovat zajímavý objekt za pomoci nyní široké nabídky nových poznatků a materiálů a při zachování umělecko-historických kvalit stavby. K cíli tuto rekonstrukci vede energie vynaložená společně architekty, inženýry, památkářem a osvíceným investorem, což je skutečnost pozoruhodná a z pracovního hlediska příjemná i vzhledem k atmosféře tolerance a vzájemného respektu, která stavbu obklopuje.
Jan Korbel
Ing. Jan Korbel (*1948) pracoval v Projektovém ústavu VHMP, ateliér Delta, ve funkci hlavního inženýra projektu. Od roku 1991 je společníkem pražského architektonického ateliéru DELTAPLAN., spol. s r. o., kde se v poslední době podílel zejména na projektech rekonstrukce významných historických budov v Praze (ČSOB, ČNB, Pražský hrad). Je členem výboru ČSSI, autorizovaný inženýr pro pozemní stavby.
Popisky
1 Vstupní rondel do Ústavu šlechtičen z Jiřského náměstí. Snímek pořízen během II. etapy rekonstrukce.
2 Archeologické výkopy v úrovni suterénu objektu odhalily unikátní nálezy opevnění akropole Pražského hradu z 9. století.
3 Nástropní freska Jana Petra Molitora z roku 1756 v bývalé barokní kapli Ústavu šlechtičen. Po odstranění přepatrování kaple ve třech úrovních budou restaurovány i fresky na stěnách, nyní zabílené.
4 Víceúčelová dílna Restaurátorských ateliérů Správy Pražského hradu. V popředí nerezový mycí stůl pro manipulaci s hrobovými textiliemi.
5 Rekonstruovaná barokní výzdoba v 1. patře bývalého Rožmberského paláce. Místnost je upravena pro potřeby malířského ateliéru Restaurátorských dílen Správy Pražského hradu.
6 Restaurátorské dílny Správy Pražského hradu - textilní ateliéry. V popředí prosvětlovací stůl s nerezovou konstrukcí umožňující přístup restaurátora k opravovaným částem exponátu. Rozměry stolu 250x340 cm, bezpečnostní sklo Conex
7 Barokní schodišťová hala tvoří reprezentační nástup do významných prostor Ústavu šlechtičen. Devastující utilitární technické zásahy jsou postupně odstraňovány a nově realizovány v rámci rekonstrukce.
8 Renesanční nádvoří Rožmberského paláce (první arkádové nádvoří vzniklé na sever od Alp) adaptované již za 1. republiky pro potřeby garážového dvora zaměstnanců Hradu. Garáže jsou nyní již minulost.
9 Stav chodeb před generální rekonstrukcí. Vložený podhled z hliníku zakrývá technické sítě.
10 Západní nádvoří Ústavu šlechtičen s devastujícími technickými zařízeními. V současnosti zde probíhá archeologický průzkum. Plocha bude parkově upravena.
11 V renesančních prostorách Hradu se daly nalézt i neuvěřitelné doklady socialistického realismu ve stavebnictví. Nyní minulost.
12 Dokumentace nálezu zazděného barokního portálu v arkádovém nádvoří Rožmberského paláce. Portál bude rehabilitován a používán.
13 Bývalý hlavní vstup pracovníků ministerstva vnitra do nejhodnotnějších částí Rožmberského paláce v koutě arkádového nádvoří. Vpravo okna do kaple, na klenbě a zčásti i na stěnách původní renesanční omítky. Vstup bude nově upraven v poslední etapě rekonstrukce.
14 Z doby velkých objevů v roce 1997 pochází snímek dokumentující úrovně podlah vložených dodatečně za 1. republiky, kdy byla zasypána původní dlažba včetně základu pro kachlová barokní kamna. Prostor je přístupný z arkádového nádvoří Rožmberského paláce a bude využit pro návštěvníky.
15 Po pečlivém průzkumu, který zjistil skutečný stav konstrukcí i původní výzdoby, byla odstraněna druhotně vložená klenba zakrývající autentické barokní stropní konstrukce včetně štukových profilací. Prostor se nachází v přízemí Rožmberského paláce a bude rehabilitován a zpřístupněn.
16 Reprezentační renesanční sál Rožmberského paláce byl druhotně zastropen rovnými trámovými stropy, podvlečenými pod původními renesančními klenbami. Na záběru je pohled do arkýře s renesanční hřebínkovou klenbou a nalezenými zbytky původní renesanční výmalby. Okna pocházejí z doby Paccassiho přestavby.
17 Barokní vrata z roku 1756 do Rožmberského nádvoří přečkala všechny změny režimů i využití budovy a budou restaurována v poslední etapě rekonstrukce. Po stranách portálu Paccassim respektované renesanční konsoly z let 1550-1560.
18 Vzácně dochovaný fragment původní renesanční dlažby z přízemí Rožmberského paláce. Dlaždice jsou shodné s dlažbou na jiné rožmberské stavbě, letohrádku Kratochvíli.
19 Z doby velkých objevů v r. 1999: odhalování východní části Parléřova kostela Všech svatých z poloviny 14. stol., která byla po staletí ukryta v prostoru půdy dodatečně vestavěné do Paccasiho novostavby.
20 Renesanční prostor bývalého Švamberského domu, kompletně dochovaný pod nánosy pozdějších vestaveb, bude restaurován s maximální mírou respektu k původní substanci.
U Hostivaře jsem podobný problém nezaznamenala, spíš u Pankráce, ale opraveno, děkuji za upozornění.
Design by neměl být samoúčelný. Bytový architekt by měl vědět, co od dveří chce, Jestli něco skrýt, nebo jestli ukázat…
Krásný byt, ale nemůžu si pomoct, vnucuje se mi představa fronty před jediným WC, kdyby všech 6 lidí, kteří tam…
Tady nebyl problém jen se základy, tady museli určitě prskat i pokrývači.
Ať si říká Ústav pro jazyk český co chce, ale alibisticky připustit, že Florenc je TEN, je stejně hloupé, jako…