Výtvarné intervence dlouholetého tandemu dvou umělců Václava
Ciglera a Michala Motyčky jsou příkladem absolutoria formy, čistoty výtvarného
jazyka a velkého gesta nejenom v materiálu skla a v práci se světlem a daným
prostředím v site-specific dílech.
Instalace sedmi studánek v trojském zámeckém parku vycházela z barokní kompozice
přírodních tvarů. Svými klidnými nebo čeřenými vodními hladinami prostředí
oživují z bezprostředních i vzdálených pohledů. Potvrzují tak historickou představu
o kreativních proměnách za tím účelem koncipovaného krajinného prostředí s
úmyslem vytváření nových vztahů mezi člověkem, architekturou a jejím okolím na
principu vody a světla.
Práce, které byly v prostorech Trojského zámku a jeho parku realizovány, jsou
ukázky toho, čím se autoři v minulosti zabývali a zároveň i pokusem vést s
tímto umělecky a esteticky uceleným prostředím dialog současnými prostředky. V
prostoru instalace vnímáme vymezenou krajinu s horizontem a její světelné
chvění, čeření, zrcadlení, odrazy a jejich mizení. Abstraktní čistota
geometrických tvarů a jejich jemná smyslovost jsou příznačné vyjadřovací
prostředky, které divákům nabízí poetickou koexistenci přírodních a výtvarných
prvků.
Tisková zpráva















Děkujeme za skvělý článek!
Zajímavé čtení, které dobře ukazuje, jak široké a různorodé dnes architektura je, od technických řešení až po vztah k prostředí…
Díky za sdílení 😊 Nové číslo časopisu STAVBA 1/2026 opět ukazuje pestrou paletu české architektury od veřejných budov až po…
Obraťme zvýšenou pozornost místům, kde s dá stavět, Bubny Zátory, přednádražní prosto u branického nádraží...
Doplňuji do textu dva odstavce z tiskové zprávy.