Výtvarné intervence dlouholetého tandemu dvou umělců Václava
Ciglera a Michala Motyčky jsou příkladem absolutoria formy, čistoty výtvarného
jazyka a velkého gesta nejenom v materiálu skla a v práci se světlem a daným
prostředím v site-specific dílech.
Instalace sedmi studánek v trojském zámeckém parku vycházela z barokní kompozice
přírodních tvarů. Svými klidnými nebo čeřenými vodními hladinami prostředí
oživují z bezprostředních i vzdálených pohledů. Potvrzují tak historickou představu
o kreativních proměnách za tím účelem koncipovaného krajinného prostředí s
úmyslem vytváření nových vztahů mezi člověkem, architekturou a jejím okolím na
principu vody a světla.
Práce, které byly v prostorech Trojského zámku a jeho parku realizovány, jsou
ukázky toho, čím se autoři v minulosti zabývali a zároveň i pokusem vést s
tímto umělecky a esteticky uceleným prostředím dialog současnými prostředky. V
prostoru instalace vnímáme vymezenou krajinu s horizontem a její světelné
chvění, čeření, zrcadlení, odrazy a jejich mizení. Abstraktní čistota
geometrických tvarů a jejich jemná smyslovost jsou příznačné vyjadřovací
prostředky, které divákům nabízí poetickou koexistenci přírodních a výtvarných
prvků.
Tisková zpráva















Architektura musí souviset s místem, nikoli místo s architekturou. Proto jakékoli stavby umožňující realizaci na různých místech nejsou ARCHITEKTUROU.
Z mého pohledu je fajn vidět, jak se i u tak „běžné“ věci, jako jsou překlady, řeší systémovost a přesnost!
Praktické řešení, hlavně z pohledu rychlosti výstavby a přesnosti👍 U těchto systémových prvků dává smysl, že zjednodušují realizaci a pomáhají…
Zajímavý posun ve stavebnictví, je vidět, že se dnes klade velký důraz hlavně na rychlost výstavby a přesnost provedení. Systémové…
Jako problém vidím hlavně "lavičky" v prostoru sdíleném s cyklisty. Neměly by mít třeba tyče s praporky, jako dětské nákupní…