Výtvarné intervence dlouholetého tandemu dvou umělců Václava
Ciglera a Michala Motyčky jsou příkladem absolutoria formy, čistoty výtvarného
jazyka a velkého gesta nejenom v materiálu skla a v práci se světlem a daným
prostředím v site-specific dílech.
Instalace sedmi studánek v trojském zámeckém parku vycházela z barokní kompozice
přírodních tvarů. Svými klidnými nebo čeřenými vodními hladinami prostředí
oživují z bezprostředních i vzdálených pohledů. Potvrzují tak historickou představu
o kreativních proměnách za tím účelem koncipovaného krajinného prostředí s
úmyslem vytváření nových vztahů mezi člověkem, architekturou a jejím okolím na
principu vody a světla.
Práce, které byly v prostorech Trojského zámku a jeho parku realizovány, jsou
ukázky toho, čím se autoři v minulosti zabývali a zároveň i pokusem vést s
tímto umělecky a esteticky uceleným prostředím dialog současnými prostředky. V
prostoru instalace vnímáme vymezenou krajinu s horizontem a její světelné
chvění, čeření, zrcadlení, odrazy a jejich mizení. Abstraktní čistota
geometrických tvarů a jejich jemná smyslovost jsou příznačné vyjadřovací
prostředky, které divákům nabízí poetickou koexistenci přírodních a výtvarných
prvků.
Tisková zpráva















Člověk tu vždycky najde něco zajímavého, co stojí za přečtení!!!
Jak velké lodě se vejdou do současných plavebních komor?
Moc hezká představa, jenže na místě současné betonárny na Rohanském ostrově, jejíž provoz skončí na konci roku 2028, plánuje městská…
Na nekrytá schodiště do podchodů mám stejný názor. Je to zrůdnost a ničím neomluvitelné šetření na nepravém místě. Řekla bych,…
Zajímavé čtení, je fajn vidět, jak se dnes dá architektura řešit různými způsoby a přitom zachovat praktičnost i hezký vzhled👍👍👍