Trahan Architects: Státní muzeum a Síň sportovní slávy

Novostavba muzea v historickém městě Natchitoches v bývalé francouzské Louisianě, USA

Architekt: Trahan Architects
Místo: Natchitoches, Louisiana, USA
Projektant: Brad McWhirter AIA
Tým architektů: Victor F. „Trey“ Trahan, III FAIA (šéfarchitekt), Ed Gaskin AIA, Mark Hash, Michael McCune AIA
Tým projektantů: Sean David, Blake Fisher, Erik Herrmann, David Merlin, Benjamin Rath, Judson Terry
Návrh interiéru: Lauren Bombet Interiors
Statika: LBYD
Stavební inženýři: CSRS
Plocha: 28 000 m²
Realizace: 2013
Foto: Tim Hursley

 

Autorská zpráva. Budova Státního muzea Louisiany a Síně sportovní slávy v historickém městě Natchitoches spojuje dvě zcela odlišné sbírky, které dříve sídlily v univerzitním centru a v soudní budově z devatenáctého století; zážitek návštěvníků obou výstav se tak umocní. Nachází se v nejstarší osídlené části města – Louisiana Purchase – na břehu jezera Cane River. Návrh zprostředkovává dialog mezi sportem a historií, minulostí a budoucností, nádobou a jejím obsahem.

Náš průzkum se zaměřil na tři otázky. Jak návrh pojme klientovo zadání vystavit sport a historii současně? Jak má návrh reagovat na historické stavební konstrukce? Jak má návrh navázat na kontext?

Naše usnesení je, za prvé, interpretovat atletiku spíše jako součást kulturní historie než jako samostatné téma. Sportovní a regionální historie se sice dovolávají různých cílových skupin, výstava a její uspořádání však nastaví propojení mezi nimi. Prostory plynou vizuálně i fyzicky spolu a jsou uzpůsobeny tak, aby pojaly umělecké sbírky, vzdělání a pomocné funkce. Návštěvníci si mohou dopřát zážitek z obou kolekcí jak odděleně, tak souběžně. 

Za druhé, historická napodobenina je vyloučena ve prospěch architektonického jazyka reagujícího na místo. Organizace interiéru je pokračováním stávajících meandrujících městských komunikací a návrh zprostředkovává měřítko a charakter historického obchodního centra a přilehlé vilové čtvrti. „Jednoduchý“ exteriér, jehož fasádu tvoří plisé z měděných panelů, což je aluze na okenice a prkenné obklady, jež lze vidět na okolních plantážích, kontrastuje s ladnými tvary interiéru a doplňuje je. Žaluziový plášť řídí přísun světla, výhled a větrání, oživuje fasádu a zatahuje artikulaci povrchu budovy do jejích služeb, což se dříve docilovalo pomocí architektonické výzdoby. Tekutý interiér se ukazuje u vchodu, láká návštěvníky, aby se zastavili a vešli do sugestivních výstavních prostor.

Za třetí, návrh odráží zářezy staré řeky, jejíž fluviální geomorfologie inspirovala dynamickou vnitřní podobu muzea. Dynamický foyer je vytvarovaný z 1100 panelů umělého kamene, dokonale integruje všechny systémy a je shora osvětlen denním světlem. Studený bílý kámen odkazuje k lepenicím (bousillage), historickým konstrukcím z koňských žíní, hlíny a španělského mechu, které užívali osadníci v 17. století. Tyto „tekuté“ plochy zasahují do výstavních galerií, kde slouží jako „obrazovky“ pro filmy a výstavní displeje. Z horního patra se vstupuje na verandu stíněnou měděnými lamelami, odkud je výhled na náměstí a která je dalším pojítkem vnitřku a veřejné sféry.