V Luhačovicích se hostům opět otevře Jurkovičova Vila Valaška

Z původní ubytovny pro zaměstnance vznikne devět pětihvězdičkových apartmánů.

Kulturní památka architekta Dušana Jurkoviče Vila Valaška v Luhačovicích se po 20 letech opět otevře lázeňským hostům. Z původní ubytovny pro zaměstnance vznikne devět pětihvězdičkových apartmánů. Rekonstrukce přišla na 40 milionů korun. ČTK to řekla ředitelka lázeňských hotelů Miramare Veronika Záhorská.

Společnost ROYAL SPA koupila budovu před dvěma lety ve zdevastovaném stavu. Podle Záhorské se investice oproti původním předpokladům značně prodražila. Statika objektu byla značně narušená i proto, že ho dvě desítky let nikdo neobýval a chátral. Od roku 1907, kdy byla postavena, ji ani nikdo zásadně nerekonstruoval.

„Budova byla strašně drahá, takovou hodnotu opravdu neměla. V těsném sousedství už ale máme tři budovy, které jsou propojeny. Takže i tato budova bude propojena a vznikne jeden komplex čtyř luxusnějších budov,“ uvedla Záhorská.

Slavnostní otevření investor plánuje v květnu.

Zdroj: Zpráva ČTK 2.2.2009

Doplněno Stavbaweb:
(Zdroj: Architektonické zajímavosti Zlínského kraje, Luhačovice.cz)
 
Stavby Dušana Jurkoviče v Luhačovicích
Zhruba 20 km od Zlína leží malebné lázeňské město Luhačovice. Rozkládá se v údolí říčky Šťávnice obklopeném hustě zalesněnými kopci Bílých Karpat. První zmínka o existenci luhačovických minerálních pramenů pochází z poloviny 17. století, léčba samotná byla zahájena v roce 1790. O vznik lázní jako takových se koncem 18. století a v první polovině 19. století zasloužil šlechtický rod Serényiů, po jejichž rodinných příslušnících nesou prameny i jména. K velkému rozkvětu lázní dochází po roce 1902 založením Akciové společnosti lázní Luhačovických, v jejímž čele stál brněnský lékař MUDr. František Veselý.

Začátkem 20. století byl do Luhačovic přizván ke spolupráci slovenský architekt Dušan Jurkovič, který svou originální architekturou vtiskl luhačovickým lázním jejich neopakovatelný image. Inspirován valašskou architekturou dodal lázním osobitý ráz hrázděné architektury.

Dušan Samo Jurkovič, jak zní jeho celé jméno, se narodil roku 1868 ve slovenské vesnici Turá Lúka. Vystudoval gymnázium a poté Státní průmyslovou školu ve Vídni. Společně s architektem Michalem Urbánkem připravil kompozici valašské dědiny pro Národopisnou výstavu českoslovanskou v Praze (1891). V tomto období se intenzivně zabýval dřevěnou srubovou architekturou Valašska. Díky tomu začal být známým a přišly první zakázky. Získává objednávku i na přestavbu lázní Luhačovice ve slovanském duchu.

Projektováním jednotlivých staveb, ale i celkovým urbanistickým řešením lázní Luhačovice se Jurkovič zabýval v letech 1902 — 1914. V roce 1902 uskutečnil adaptaci dvou starých budov — „Janova domu“ a koupelen II. třídy, které pocházely pravděpodobně z 18. století. Ty spojil do jednoho celku Janova domu a nastavil o další patro a podkroví (dnes Dům Dušana Jurkoviče). Dokázal zde zkombinovat různorodé materiály, například starodávné sušené hliněné cihly a moderní betonové pilíře. Celou budovu opatřil vně i uvnitř pestrobarevnou malbou. Ve své době byl objekt nazýván barevnou pohádkou, v současné době je tento dům dominantou a nejkrásnější stavbou v Luhačovicích.

Také při další úpravě budovy vodoléčby (Vodoléčebný ústav) dokázal využít stávající kamenné přízemí a poschodí ze sušených cihel. Z roku 1902 pochází i jeho adaptace bývalého kuchyňského domu na obytnou vilku nazvanou Chaloupka.

V roce 1903 postavil novostavby vily Jestřabí a lázeňské restaurace (dnes již nezachované). V blízkosti budovy vodoléčby postavil komplex koupaliště se vstupní budovou a šatnovými kabinami po stranách bazénu. Z tohoto roku pochází i drobná dřevěná stavba hudebního pavilonu a nerealizovaný projekt kavárny Adolfa Polenky. Vilu Vlastimila postavil Jurkovič v roce 1903 pro svého známého, maséra F. Pospíšila. Znamenala miniaturní model k postavení jeho vlastní vily v Brně-Žabovřeskách. V roce 1904 — 1905 ve Vlastimile promýšlel svou operu „Osud“ Leoš Janáček. Po vypuknutí první světové války ve vile strávil několik dní. V roce 1916 přijel do vily spolu s operní pěvkyní Gabrielovou Horvátovou a o rok později zde napsal „Zápisník zmizelého“. Další Jurkovičovou vilou je nedaleko stojící vila Valaška. V roce 1906 byla postavena Slovácká búda (v roce 2002 ji poničil požár) a o rok později pak vila pro Františka Nováka.

Je určitě velkou škodou nejenom pro Luhačovice, že řada projektů tohoto světového architekta zůstala na papíře. Jedná se o nerealizované návrhy na letní divadlo a hotel Slovenský dům (Slovanský dům) z roku 1907, ale zejména Jurkovičův soutěžní návrh na úpravu lázeňského středu (Lázeňského náměstí) vycházející ze záměru uvolnit náměstí zbouráním některých starých budov a situováním nových budov blíže ke svahu. Základem projektu byl velkolepý lázeňský dům, jenž měl být společenským střediskem lázní (nechybělo ani kasino). Jednotlivé prameny měly mít nad sebou lehké hrázděné pavilony a měly být vzájemně spojeny kolonádou.


Nejvýznamnější Jurkovičovy stavby v Luhačovicích:
Jurkovičův dům — nejcennější budova, v roce 2002 rekonstruována, lázeňský hotel
Chaloupka — lázeňský dům
Jestřabí — lázeňský hotel
Hudební pavilon — určen ke koncertům a odpočinku
Vodoléčebný ústav — lázeňské zařízení
Sluneční lázně — plovárna, dnes již neslouží svému účelu, v létě možnost prohlídek
Vila Vlastimila — ubytovací zařízení, časté místo pobytů skladatele Leoše Janáčka
Vila Valaška — ubytovací zařízení
Slovácká búda — restaurace, vinárna, zničená požárem v roce 2002