Obsáhlou publikaci sestavil kolektiv autorů s editorem Pavlem Karousem; kniha je završením jeho šestiletého bádání. Normalizační plastiky dělí podle přezdívek, které jim dala lidová slovesnost. Dívka sedící v dřepu byla tak třeba lidmi označena jako Ztratila klíče. V ulicích lze potkat i Kyčelní kost mamuta, Triffidy či Vetřelce.
Posledně zmiňovaného tvora vidí někteří ve vejcích, původně zamýšlených jako symbol plodivé komunistické síly a tvořivosti. Titulní Volavky pak zobrazují vodní ptáky rafinovaně kombinované s bazénky, vodními nádržemi a kašnami. Volavky ale podle Karouse měly dvojí význam – dokázaly v rámci plastiky odlákat pozornost od její odvážnější části, která by sama o sobě neprošla.
Kniha se vrací k době, kdy umělecká výzdoba architektury, podobně jako stavebnictví, podléhala centrálnímu plánování, rozpočty nových staveb musely zahrnovat částky na umělecká díla. Sochy zaplavily veřejná prostranství, vznikala díla nejrůznější kvality a úrovně, na jejich tvorbě se podílel téměř každý, komunistickou stranou prověřený umělec. Vznikaly však i kvalitou a moderním pojetím výjimečné realizace od umělců zakázaných, často pod jinými jmény, případně za bizarních okolností, uvádí nakladatel knihy.
Po roce 1989 se mnoho soch zničilo a další jsou opomíjené. Z lásky k umění a ze zájmu o dobu, kterou nezažily, se různé občanské iniciativy snaží sochy ve veřejném prostoru zachránit a analyzovat předpoklady, za jakých vznikaly. Pavel Karous uvádí, že jen v Praze v letech 1970 až 1990 vzniklo 1500 plastik. Oproti tomu po roce 1990 z podobných soutěžích vzešlo jen 56 soch.
„Arbor vitae se vždy snažilo vytvářet předpoklady pro tvorbu a napomáhat tak vzniku knih potřebných, a tím i výjimečných, bez ohledu na to, zda tématům společnost přikládá v danou chvíli váhu. Vetřelci a volavky zachycují stovky soch, které nám mizí před očima. Mezinárodní porota ocenila propojení formy s obsahem, základní atribut dobré knihy. Máme velikou radost,“ říká k ocenění Souček.
Doplněno Stavbaweb:
ARBOR VITAE / Vetřelci a volavky
Všechny fotografie jsou ze 4. dubna 2025. Popisky zkusím doplnit, šlo se staveništěm od Masarykova nádraží mezi budovou Masaryčky a…
Jak se říká, slibem nezarmoutíš.
Tohle je vymazlený dům v šíleném terénu. A to, že má kolem sebe bujnou až divokou zahradu, mu hodně sluší.
Škoda, že u fotografií nejsou popisky na co a odkud se dívám a kdy to bylo foceno,
Nějak tomu nerozumím. V článku se píše o fasádním stínícím prvku, ale fotky a část textu je o vnitřní stěně.…