Vodní nádrž Švihov

Vodní nádrž Švihov (známá spíše pod názvem vodní nádrž Želivka) je vodárenskou nádrží na řece Želivce, která slouží jako zdroj pitné vody pro středočeskou oblast včetně Prahy. Jedná se o největší vodárenskou nádrž v České republice a ve střední Evropě (doplněno Stavbaweb).
 

(ČTK) – Spása pro Prahu a řadu dalších obcí, ale také tvrdý zásah do životů tisíců lidí. I tak by se dalo charakterizovat vodní dílo Želivka (Švihov) na stejnojmenné řece, které vzniklo jako obrovská zásobárna pitné vody. Její pravidelné dodávky do české metropole byly zahájeny před 40 lety, 1. února 1973.

Stavbu přehrady si vynutil především hrozící nedostatek pitné vody v rostoucí pražské aglomeraci. Poměrně vzdálená řeka Želivka, která jako potencionální zdroj pitné vody figurovala již v dřívějších plánech vodohospodářů, byla vybrána proto, že nabízela nejčistší vodu a z dostupných toků relativně nejsnazší možnost její ochrany. Protéká totiž poměrně řídce osídleným územím s malým průmyslovým zatížením. Řadu let před definitivním rozhodnutím o stavbě se na Želivce prováděly rozbory vlastností vody a byla zde vybudována i pokusná úpravna vody.

Výstavba velkoobjemového zdroje pitné vody byla zahájena v polovině 60. let minulého století. Více než 58 metrů vysoká sypaná hráz byla dokončena po deseti letech v roce 1975. Koruna hráze, která vyrostla zhruba čtyři kilometry před ústím Želivky do Sázavy nedaleko Zruče nad Sázavou, je dlouhá 860 metrů. Součástí stavby jsou mimo jiné železobetonový sdružený objekt, který tvoří dvě odběrné věže a bezpečnostní šachtový přeliv, a úpravna vody s usazovací nádrží s 25 metrů vysokou hrází.

Po napuštění přehrady vzniklo jezero o rozloze zhruba 1600 hektarů (zatopená plocha) a celkovém objemu 309 milionů m3 vody. Vzdutí na Želivce dosahuje vzdálenosti 38 km od hráze a zabírá tak zhruba dvě pětiny toku řeky. Obvod nádrže je při maximální hladině zhruba 150 kilometrů. Nádrž zadržuje vodu z celého povodí Želivky, které činí 1178 km2. Podle objemu vody v zásobním prostoru i odebíraného množství je největší vodárenskou nádrží nejen v Česku, ale i ve střední Evropě.



Velkým oříškem pro projektanty bylo vyřešit dopravu vody do Prahy. Po řadě sporů zvítězil projekt tlakového tunelového přivaděče. Původně zavrhovaný jako velmi nákladný získal podporu údajně proto, že se při jeho stavbě mohlo využít zkušených pracovníků z uranového průmyslu, kteří již kvůli zdraví nemohli těžit rudu. Více než 50 km dlouhá štola o světlém průměru 260 cm začíná v úpravně vody v Nesměřicích u hráze a končí nedaleko Jesenice u Prahy, vede i pod koryty řek Sázavy a Blanice.

Vybudování vodního zdroje si vyžádalo řadu dalších doprovodných staveb. Kvůli zachycení splavenin byly postaveny dvě vodní nádrže na přítocích (Trnávka, Němčice) a opravena přehrada na Želivce u Sedlice na Pelhřimovsku. Bylo postaveno 35 km nových silnic včetně mostu přes přehradu, stovky km vodovodů a řada dalších vodohospodářských staveb.

Výstavba tohoto gigantického díla výrazně zasáhla do životů místních obyvatel i krajiny. Z mapy zmizela historická městečka Dolní a Horní Kralovice, Zahrádka a několik menších osad (Švihov), zdemolováno bylo téměř 900 staveb, mimo jiné zámek, kostel a železniční nádraží. Pro obyvatelé zatopených obcí byly postaveny "nové" Dolní Kralovice v katastru nedaleké obce Vraždovy Lhotice a byty v okolních městech. Asi sedm stovek hektarů vymýcených lesů většinou kompenzovala nová výsadba.

Přehrada nezasáhla jen do životů lidí ze zatopených domů, ale i mnoha lidí v okolí. Vinou přísných ochranných pásem je oblast nevyužitelná rekreačně (v prvním pásmu platí zákaz vstupu) a ztížené jsou zde i možnosti podnikání. Další dvě pásma hygienické ochrany, ve kterých platí různá omezení, totiž zahrnují celé povodí s řadou průmyslových sídel, na omezení doplácejí třeba místní zemědělci. Paradoxně několik obcí v okolí přehrady, do jejíž blízkosti nesmí kvůli možnému znečištění ani turisté či houbaři, nemá dodnes čističku odpadních vod. Kuriozitou jsou nedokončené mosty tzv. protektorátní dálnice nad hladinou a dvoupatrový most nynější D1, která vede podle nádrže.

Nový zdroj pitné vody začal v 70. letech nejen zásobovat Prahu a okolí, ale i řadu většinu měst a obcí v povodí (Pelhřimov, Humpolec). V dalších letech se počet odběratelů vody ještě zvýšil, přibylo k nim například i Kladno a Beroun. Přestože prioritním účelem nádrže je zadržování vody pro vodárenské účely, byla hráz později vybavena i malou vodní elektrárnou.

Doplněno Stavbaweb:

NA VÝSTAVBĚ SE PODÍLELY TYTO ORGANIZACE:
Investor stavby: Vodohospodářský rozvoj a výstavba Praha
Generální projektant: Hydroprojekt Praha
Dodavatel stavební části: Vodní stavby, o.p. Praha a Metrostav, n.p. Praha
Dodavatel štolového přivaděče: Podzemní inženýrské stavby, n.p. Zbraslav
Dodavatel technologické části: Sigma, n.p. Hranice

Podrobné informace o stavbě
naleznete v brožuře vydané k 40. výročí uvedení do provozu – zde.

Další fotografie z výstavby i současnosti
naleznete na stránkách Úpravna vody Želivka, a. s. – zde.