Budova Obecné školy v Lysolajích byla dokončena v roce 1934 podle návrhu
V. Vondráška a J. Kubína. Za dobu své existence prošla několika stavebními
úpravami různé technické i architektonické úrovně. Během posledních let bylo
zpracováno několik studií, které měly řešit nedostatek volných míst pro nové
žáky a zároveň provozní kolize a špatný technický stav některých částí budovy. Všechny
návrhy počítaly s dostavbou nového objektu směrem do školní zahrady. Po
důkladné analýze jsme navrhli odlišný přístup. Věnovali jsme se problematickým
místům, která vznikla nešetrnými stavebními zásahy a novými provozními nároky.
Nenavazovali jsme tedy na nekvalitně řešené části, nedolepovali další apendix,
ale pracovali jsme v dialogu s původní historickou budovou. Zvenku samozřejmé
doplnění nechává uvnitř vzniknout moderním, zajímavým a prosvětleným prostorům.
Nová nástavba vznikla nad půdorysem tělocvičny a jejího
zázemí. Velkorozponové ocelové nosné rámy, dávají vzniknout převýšeným podkrovním
prostorům pro výuku výtvarné výchovy, chemie, fyziky a aktivity školní družiny.
Specializované učebny jsou velkoryse otevřené do hřebene krovu ve výšce sedmi a
půl metru. O příjemné studijní prostředí se stará oboustranné nasvětlení denním
světlem a akustický obklad z dřevovláknitých desek. Do méně kvalitních prostor
v historické budově jsme umístili hlavní šatny pro 300 žáků. Jejich dominantou
je tunu vážící dubový kmen, který musel své místo v šatnách najít bez pomoci
mechanizace.
Největší učebna školní družiny o rozloze 75 m2 se nachází
v přízemí, napojena je na zpevněnou plochu vnitřního atria s přírodním
amfiteátrem. Může sloužit jako multifunkční prostor pro školní i mimoškolní
akce (semináře, workshopy, setkání, zasedání).
Všechny učebny jsou doplněny autorskými grafikami s motivy divadelních
her Járy Cimrmana. Chráněné atrium se solitérním stromem volně parafrázuje
rajský dvůr kláštera. Jeho náladu spoluurčuje použití přírodních materiálů –
žulové dlažby malého formátu (tzv. pražské mozaiky) a masivních dubových trámů
pro posezení v hranách schodů. Po instalaci projekčního zařízení je obcí rovněž
využíváno jako letní kino.
Nezávislý provoz družiny zajišťuje přístavba schodiště a zázemí. Nerezová
pavučina natažená zrcadlem schodiště přes všechna patra slouží jako zábradlí i
galerie výtvarných prací žáků.
Provozně jsou nové části napojeny na stávající komunikační systém školy i na
nový bezbariérový vstup v severní části, který umožňuje oddělit provoz školy a
družiny. Spojovací krček mezi starou a novou částí školy je potažen
polotransparentní mlhou z bílého tahokovu.
Díky konceptu stavění nad již zastavěným půdorysem jsme
minimalizovali zásahy do školní zahrady. Vznikl tak prostor pro adekvátní
předpolí nového vstupu. Parter tvoří kombinace žulových, betonových, dubových a
rostlinných povrchů. Školní zahradu chrání plot z ocelové pozinkové pásoviny,
který díky rozestupu lamel otevírá při chůzi po chodníku rozmanité průhledy
kolemjdoucím.
Poděkování patří investorovi (městská část Praha Lysolaje), který
nám po celou dobu projektu důvěřoval a podpořil naše myšlenky v kritických
bodech při realizaci.
Autorská zpráva
Foto: Alexandra Timpau
Autoři. Progres atelier – Ing. arch. Jan Kalivoda; Ing.
arch. Vojtěch Kaas; spolupráce Ing. arch. Petr Sova, Ing. arch. Milada Vorzová
Zastavěná plocha: 1124 m2
A když berou tak utíkej ? :D Hele kdybych měl teď stavět dům tak se jistě chopím těhlech akcí různych.…
To je hodně smutná záležitost. Ne ta realizace, ta je úžasná, ale skutečnost, že to jde i takhle, ale většinou to tak nevypadá.
Skvělé!! Lysolajskejm bohapustě závidim! 🙂 chválim zejména ušetření zahrady. Sjednocení barvy fasády na bílou je taky moc fajn – obvyklé žluto-oranžové kombinace venkovských ZŠ, doplněné o další barvy, které byly zřejmě zrovna v akci, jsou opravdová hrůza. Přitom kde jinde jít „obyčejným lidem“ vzorem, než právě stavbami občanské vybavenosti (které mívají obvykle poměrně vysoký rozpočet)?