Fotogalerie ke článku (11)
Celá fotogalerie (11)Autor: BUS Archuitektur — Claudio J. Blazica
(1956 — 2002), Laura P. Spinadel (*1958) & Rainer Lalics (*1945)
Stavebník: S.E.G. — Stadterneuerungs und Eigentumswohnungsgesellschaft m.b.h.
Spolupráce: M. Jadric, M. El Khafif, K. Nabielek, C. Nuschbaumer, G. Müller, H. Niessner, D. Schwaag, Y. Haberlandt, S.Pfefferle, T. Kogelnig, A. Schmoeger, T. Lüdtke, P. Krähenbühl, K. Rätzsch
Projekt: 1993-1995
Realizace: 1999-2002
Adresa: Donaufelder Strasse 101, Vienna, Rakousko
Žijeme v 21. století, společnost se definitivně změnila z industriální na postindustriální, ale my stále bydlíme ve městech ze století devatenáctého. Tento hlavní paradox dnešní architektury a stavění vůbec je dobrou ukázkou konzervativnosti lidského myšlení v některých oblastech. Právě k rozbourání takovýchto stereotypů se snaží přispět projekt BUS Architektur s příznačným názvem Compact City, situovaný do severní předměstské části Vídně. Architekti se tak opět stávají tvůrci životního stylu a ne pouze výkonnými designéry zaběhaných schémat.
Compact City je hybridní struktura ve formě velkého městského polyfunkčního bloku, do kterého jsou integrovány různé formy bydlení a další funkce (54 bytů, 12 ateliérových bytů, 14 dílen, 22 kanceláří, 2 obchody s kanceláří, supermarket, banka, 3 restaurace, dětské denní centrum, hřiště, centrum pro mládež a 21 skladů). Blok je rozdělen do dvou hlavních rovin. První je na úrovni městského parteru a druhá pak na střešní piazzetce s hřištěm, která je obklopena různými službami a provozovnami. Nosnou ideou projektu je existence skupiny lidí, které architekti nazývají „homeworkers“ — lidí bydlících a individuálně pracujících ve stejném místě, mnohdy přímo v bytě. Jsou to vesměs různí řemeslníci, umělci, programátoři, drobní obchodníci či příslušníci různých svobodných povolání. Byt je obýván v původním slova významu. Stává se rozhraním mezi bydlením a prací a hranice mezi těmito, dříve jasně
definovanými, kategoriemi nabývají osmotický charakter. Výsledná podoba projektu je založena na detailních analýzách každodenních zvyklostí a pohybu „homeworkers“. Je propracovaným a sofistikovaným vrstvením ve vertikální i horizontální rovině a to vše se zakládá na pohybu obyvatel v čase. Tento velkoměstský typ sociálního života, který oživuje stagnující monofunkční předměstské oblasti, se svým rytmem nápadně podobá obývání prostoru krátkých vzdáleností, který byl charakteristický pro všechna historická období do konce středověku, kdy se začal rozvíjet průmysl. Zde je zapotřebí zmínit další paradox, protože lokální forma života je tu podmíněna rozvojem globální ekonomiky.
Projekt byl v roce 1998 vyznamenán cenou Otto Wagnera za inovativní přínos v řešení aktuálních otázek urbanismu.
Publikováno ve stavbě č. 5/2005
