CVDB architectos: Střední škola Braamcamp Freira

Anselmo Braamcamp Freire (1849-1921) byl portugalský historik, genealog a politik. Novostavba střední školy, která nese jeho jméno, se nachází v lisabonské čtvrti Pontinha.

Střední škola Braamcamp Freira
Místo: Pontinha, Lisabon
Architekt: CVDB architectos
Krajinářský architekt: F&C Arquitectura Paisagista
Tým: Cristina Veríssimo, Diogo Burnay, Tiago Santos, João Falcão, Rodolfo Reis, Joana Barrelas, Adam Pelissero, André Barbosa, , Ã?ngelo Branquinho, Ari Nieto, Guilherme Bivar, Hugo Nascimento, Inês Carrapiço, Irune Ardanza, José Maria Lavena, Leonor Vaz Pinto, Luigi Martinelli, Miguel Travesso, Silvia Amaral, Silvia Maggi
Statika: AFA Consult
Plocha: 15 800 m²
Ralizace: 2012
Foto: invisiblegentleman, archív autorů

Střední škola Braamcamp Freira se nachází v Pontinha na okraji historického centra čtvrti. Pozemek má přibližně 17 380 m2 v sousedství výrazné topografie. Škola je součástí městské zástavby, kromě severní hranice, která se obrací do nezastavěného údolí. Škola byla postavena v roce 1986 ve formě pěti prefabrikovaných pavilonů, prostřední byl přízemní, ostatní dvoupodlažní. Pavilony byly uspořádány podél osy východ-západ, a spojeny krytými chodníky. Ke škole patřila tělocvična a venkovní hřiště, které byly položeny níže a nebyly propojeny se školními budovami.  Projekt rehabilitace je součástí portugalského „Programu modernizace středních škol“, který je od roku 2007 postupně naplňován. Předmětem tohoto programu je reorganizace školního prostoru tak, aby byl členěn do funkčních ploch a aby se školy otevřely i pro veřejnost v příslušných lokalitách.
Projekt navrhuje integrovat rozptýlené pavilony do jediné budovy a propojit je vnitřními chodbami. Konkrétně byly mezi stávající pavilony vloženy nové stavby jako spojnice. Program je strukturován jako „učební ulice“ a navazující cesty skrze různá patra budov. Tyto cesty tvoří několik následných vnitřních prostor, které nabízejí různé neformální příležitosti ke studiu. Učební ulice tak formuluje různé školní programy. Cesty jsou přerušovány plochami pro sociální interakci mezi studenty, mezi různými vzdělávacími programy a mohou být využívány celou školní komunitou.
Škola je uspořádána kolem centrálního otevřeného prostoru, což je „učební ulice“ prodloužená ven do školního nádvoří. Nádvoří je vztahu ke stávajícím hřištím a zejména k okolní přírodě a krajině. Amfiteátr nádvoří se otevírá směrem k hřištím v severní části školního pozemku. Tento amfiteátr je pod novostavbou tříd, podpíranou řadou betonových zdí s proraženými otvory, skrze něž studenti mohou vycházet ven nebo je mohou požívat jako místa k sezení, povídání a hraní.
Fasády školy jsou z pohledového monolitického betonu s prefabrikovanými prvky; náklady na údržbu mají být co nejmenší. Betonové panely byly navrženy s velkou péčí tak, aby každá fasáda byla správně orientována vůči slunci.
Pro interiér jsou zvoleny materiály s velkou rezistencí vůči intenzivnímu používání a s co nejnižšími náklady na údržbu. Víceúčelová hala má obklad z dřevěných sloupků a akustických panelů. Stěny chodeb jsou většinou z akustických betonových bloků. Společné prostory – niky cest – jsou vesměs v jasných barvách.