Dálniční kaple

Dálniční kaple

(15. 1. 2010)

 
 
 
 

Dálniční kaple

Fotogalerie ke článku (7)

Dálniční kaple - Pavel Filgas

Dálniční kaple - Pavel Filgas

Dálniční kaple - Pavel Filgas

Dálniční kaple - Pavel Filgas

Dálniční kaple - Pavel Filgas

Dálniční kaple - Pavel Filgas

Dálniční kaple - Pavel Filgas

Dálniční kaple - Pavel Filgas

Dálniční kaple - Pavel Filgas

Dálniční kaple - Pavel Filgas

Dálniční kaple - Pavel Filgas

Dálniční kaple - Pavel Filgas

Dálniční kaple - Pavel Filgas

Dálniční kaple - Pavel Filgas
Celá fotogalerie (7)

Diplomová práce 2008-2009
1. cena

Duch kontra Doba
Úloha procesu

Proces vytváření architektonického konceptu úzce souvisí s vnímáním řešení daného problému v nejširších souvislostech kulturních, společenských, filozofických, ekologických a urbanistických.

Touto poslední akademickou úlohou se snažím vyjádřit vlastní vnímání podstaty práce architekta. Samotný výsledek se tedy opírá o široké chápání problematiky, její rozbor a formulaci teoretických východisek, která se snažím poctivě naplňovat.

Zastavení
Návrh , u nás zatím nepříliš známé formy, představuje konkrétní, symbolický a minimalistický pohled na řešení obecného zápasu Ducha s Dobou, zápasu původnosti a pokroku. Dobu a pokrok v této úloze reprezentuje rozvoj dálniční sítě, zapříčiněný novodobými potřebami naší společnosti a její pronikání do původního prostředí, které se svou neporušeností, tradicí a geniem loci představuje Ducha.

Konkrétně se tedy jedná o východní část naší země, malebné a málo dotčené území „valašských kotárů“ a to části Vizovických vrchů, do kterých se, mimo jiné vlivem potřeby spojení slovenských a severomoravských průmyslových zón se zbytkem Evropy, zakusuje plánovaný koridor rychlostní komunikace R49, jejíž první úseky jsou právě ve výstavbě.

Součástí úlohy neměla být polemika nad smyslem či trasováním takovýchto staveb, cílem bylo vytvořit formu, která by zde probíhající zápas mezi původností a pokrokem symbolicky smířila. Výsledkem je hmota, která je svým měřítkem přímo v opozici k totální a rozsáhlé podstatě dálniční struktury, hmota střízlivá, minimalistická, snažící se strohým a přesto silným výrazem o jasné gesto, hmota pevně svázaná s nezvyklým způsobem umístění a polohou, hmota s lidským měřítkem.

V základu se jedná o koncept rozštěpu hmoty dálničního koridoru a vetknutí prvku tak odlišného, jak si jen můžeme v souvislosti s dálniční stavbou představit, pokus o vytvoření identifikačního symbolu krajiny i pro ty, kteří nechtějí nebo nemají čas zpomalit či zastavit, záměr vyjít z původních hodnot prostředí a tradic místních obyvatel, snaha přinést novou hodnotu do místa, ve kterém se původní hodnoty potlačily.

Pavel Filgas
Architektura I.
VŠUP Praha
Diplomová práce 2008-2009

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Projekty

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

24. 3. 2020 17:03:00

Re: Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje

K polemice a selhávání dialogu nad pražskou metropolí čili o obtížné cestě od polemiky k dialogu Dialog se nekoná, v tom se shodneme. Tristní shoda. O to víc, že přitom v řadě věcí s článkem K. Bečkové a R. Šváchy (Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje. STAVBA, 27. roč., 2020, č, s, ) souhlasíme. I v tom, co nám navzdory liteře a smyslu našeho příspěvku vytýkají. Míjíme se a o to šlo a jde. Předporozumění, uzavírání se do jednoho společenství stejně smýšlejících a dogma vylučují dialog. Zásadní otázky, které jsme položili, tak zůstávají na pořadu dne: Může se v metropoli – Praze – stavět a rozvíjet – v souladu se světovými trendy, aniž by ztrácela na své identitě? A když se rozvíjela po staletí, proč to má být právě v naší době fatálně nemožné? Může se vést, jsme schopni a ochotni vést, produktivní dialog nejen mezi dvěma stranami – mezi architekty a památkáři, ale mezi společností, památkáři, historiky, architekty a urbanisty? Dialog o balancování mezi tím, co je historicky dané, vzácné a tím, co může být novým vkladem, přínosem pro Prahu? Tyto otázky zůstávají na pořadu dne. Co dialogu brání? Odpověď K. Bečkové a R. Šváchy: „Nenastává tak moment hypolepse, ukázněného navázání na argumenty protivníka, jaký za podmínku skutečného dialogu pokládá historik Jan Assmann. Domníváme se, že bez takové hypolepse se debata o Praze nikam nepohne a všichni zůstanou zakopaní ve svých dosavadních pozicích.“ Neospravedlňuje se tímto zvláštním odkazem na teze historika ranných kultur a civilizací egyptologa Assmana sama nemožnost dialogu? Navrhujeme radikální zjednodušení přes otázku - co je jádrem toho, co ničí podstatu dialogu v daném případě o architektuře a perspektivách Prahy Přidržíme se definice Jeana Lacroix. Dialog vyžaduje vzájemnost porozumění, tj. musím pochopit názorového protivníka, pochopit ho lépe než si rozumí on sám. To vyžaduje vystavit se síle jeho názorů, procítit je silněji než on sám. S rizikem, že se mé vlastní názory odkryji jako slabší. Bez metodologické sympatie není dialogu. To nám v diskuzích, polemikách – a především v možném dialogu nad tématem perspektiv Prahy chybí. Opravdu vychází selhání a nemožnost skutečného dialogu o pražské metropoli z toho, že „autoři textů, totiž architekti nejsou zvyklí přesně reagovat na názory druhých, jak to musejí praktikovat vědci“? (R. Švácha v „EAM. Euroamerické myšlení 1936-2011“, R. Švácha, M. Sršňová, J Tichá (eds.), str. 33, srv. i násl.)? Pochybujeme. Ona zdůrazňovaná hypolepse, zdisciplinované navazování na myšlenky a teze druhých, je důležitá, patří ke kultuře dialogu i v soudobé společnosti; dialog není mince, kterou si dám jako výhru do kapsy, je to cesta k společnému nalézání argumentů a „pravdy.“ Z toho nemůže být nikdo ostrakizován pro nedostatečnou hypolepsi, ani architekt, ani historik či teoretik, ani památkář, ani expert, ani veřejnost – dokonce i ta na sociálních sítích. Stav dialogu je jedním z měřítek vyspělosti demokratické společnosti. Jakub Heidler, Oldřich Ševčík

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz