Dům na Jungmannově náměstí

Výrazný secesní nárožní dům v čele Národní třídy byl postaven v roce 1906 jako sídlo Ústřední banky českých spořitelen, s několika byty v horních patrech. Budova nebyla nikdy výrazně přestavěna. V tomto ohledu tedy reprezentuje téměř unikátní stavební útvar Pražské památkové rezervace, protože podobně autenticky zachovaných staveb se zde vyskytuje poměrně málo. Stavba byl za nemovitou kulturní památku prohlášena po druhé světové válce, ovšem význam i technický stav budovy postupně upadal a posledních několik let zůstávala více méně prázdná. V přízemí sice stále fungovaly obchody, ale zbytek domu byl vlivem dlouhodobě zanedbané údržby v havarijním stavu. Tato situace je bohužel na rozdíl od intaktní architektury domu v centru Prahy poměrně běžná a souvisí s hromadnými spekulativními nákupy nemovitostí v 90. letech minulého století a jejich programovým poškozováním.

Projekt rekonstrukce vznikal a byl postupně realizován od roku 2015 na základě soutěže vypsané společností Generali, která objekt zakoupila, aby jej jako výjimečnou památku na klíčové pozici v centru Prahy zachránila. Navazoval na plány předchozího vlastníka a studia PP, které byly ale výrazně přepracovány. Vlastní projekční práci předcházelo zpracování prohloubeného stavebně-historického průzkumu a rozsáhlé archivní rešerše, díky kterým se podařilo odhalit řadu skrytých autentických prvků a pochopit křehkou stavebně konstrukční povahu domu.

Nově navržené využití vychází z původní funkce objektu. Přízemní komerční jednotky jsou provozně propojeny s prostory v 2. NP a v suterénu. Ve 3. NP vzniká podlaží kanceláří a poslední tři patra jsou upravena jako ubytovací zařízení.

Vnější vzhled objektu je až na parter rekonstruován do své původní podoby, velká pozornost byla věnována pregnantní interpretaci historických barevných odstínů převážně zelených tónů fasády, okenních výplní a florálních kovových prvků na mřížích a balkonech, obnově dvoubarevné břidlicové střechy s vysazovaným grafickým motivem. V oblasti složité střešní krajiny byl obnoven původní secesní střešní skleník a to způsobem, který je vzhledem k použité technice překládaného skla naloženého na původní restaurovanou konstrukci ze subtilních válcovaných T profilů mimořádně zajímavý a svým způsobem i v rámci rezervace průlomový. V přízemí pak byly provedeny velkoplošné výkladce po celém obvodě domu, které jsou sice reminiscencí na původní výtvarné řešení, jejich podoba ze skla a subtilních měděných linií je ale současná. Přesto i zde bylo pro podtržení umělecko-řemeslné krásy objektu navrženo provedení měděných detailů pasířskou, nebo chceme-li ručně opracovanou formou.

Vnitřní prostory domu lze rozdělit na dvě části – provozní plochy jednotlivých podlaží, které svými interiéry odpovídají navrhované funkci a požadavkům na památkovou ochranu a společné prostory domu, které byly náročně restaurovány. Na malém prostoru se zde lze setkat s pestrou uměleckořemeslných prvků a technik – škálou úprav omítek v sádře i štuku, umělými mramory doplněnými zlacením, složitými keramickými i terazzovými vykládanými podlahami, kovovým bohatě vzorovaným zábradlím, a především pro secesní architekturu příznačnou pestrou barevností. Jediným novým prvkem, který tuto část doplňuje je výtahová šachta, po celé výšce objektu vetknutá stěna z lakobelu a nenápadnou kovovou zárubní šachetních dveří provedených rovněž s povrchem z lakobelu.

Objekt na adrese Jungmannovo náměstí 1 byl dokončen na sklonku roku 2018 a určitě je jedním z příkladů zodpovědné investice do obnovy památkové chráněného stavby. Složitá, ale zajímavá práce plná hledání nových technik a jejich kombinací vedoucí k záchraně domu a jeho obnově pro současné potřeby trvala více než tři roky.
Autorská zpráva