Enotéka znojemských vín

Enotéka znojemských vín

Znojmo

(9. 12. 2019) Chybík+Krištof Architekti

   
 
 
 
 

Enotéka znojemských vín

Vinný bar a degustační prostor se nachází ve Znojmě, v srdci jižní Moravy. V přestavěném pivovaru z 19. století a přilehlém technickém prostoru, který byl k budově dostavěn v 70. letech minulého století. Na dohled je rotunda sv. Kateřiny z 11. století a sousedící gotický kostel sv. Mikuláše – vše dohromady vystihuje spletité historické a architektonické vrstvy města. Architekti propojili dvě místa s osobitým dědictvím a u každého z objektů uplatnili individuální koncepční přístup k renovaci. Reflektovali tak strukturální a funkční historii budov s ambicí posunout konvenční představy o rekonstrukcích budov.
Pivovar byl zrestaurován a zachráněn, zachoval si původní výraz. Renovace proběhla konzervativním způsobem. Klasická obdélníková budova byla redefinována jako výstavní prostor, který vybízí návštěvníky k ponoření se do bohaté historie moravské kultury vína a jeho degustace.
Z bývalé technické haly byla naopak zachována pouze vnější struktura s úmyslem vytvořit nový koncept, který v rámci Enotéky funguje jako volný otevřený prostor. Do strohého bílého interiéru autoři vložili kontrastní tmavou vestavbu, hravou kompozici organických objemů v různých úrovních rozdělující „bílou krabici“ na jednotlivé prostory a menší propojené místnosti. Odkazují tím na měřítko a atmosféru tradičních místních vinných sklepů. Nově pojatý vinný bar tak mění původní význam architektury i funkce haly.
Technická hala se otevřela okolí a výhledům na kostel a město díky komplexní sestavě asymetrických oken, která jsou rozmístěna tak, aby podtrhla rozčlenění interiéru na různorodé prostory, které jsou orientovány na výhledy. Nová okna nyní zvou návštěvníky k dialogu s krajem a krajinou a zároveň kotví tuto zdánlivě zastaralou strukturu mezi ostatní architektonické skvosty města.
Odstín průčelí vznikl kombinací barev sousedících budov, což podpořilo interakci v rámci historické koláže a posílilo architektonický a historický pocit sounáležitosti.

Enotéka nese stopy obou původních staveb i proměnlivé minulosti města a zároveň slouží jako připomínka spletitých vztahů mezi sociopolitickými strukturami, které místní architekturu poznamenaly. Autoři projektu obzvláště poukazují na technickou halu jako na projev cynismu tehdejší narušené společnosti, která vybudovala tuto stavbu v srdci města s bohatou historií. „Znojemská Enotéka je výzvou tradičním představám o rekonstruování historických budov. Přítomnost dvou osobitých struktur, z nichž každá má svou vlastní minulost a původní funkci, nás inspirovala k použití osobitých přístupů k renovaci. Na jedné straně jsme se drželi celkem ortodoxních postupů, založených na památkové péči, na straně druhé jsme uplatnili experimentální a méně obvyklý přístup, který zcela přehodnocuje původní stavbu, avšak při zachování její stavební podstaty a dobových fragmentů. To nám umožnilo se plně ponořit do dědictví a scenérie Znojma, a tím ukotvit Enotéku jako pochopení, součást a pokračování architektonického příběhu města,“ říká Ondřej Chybík.

Tisková zpráva
Foto: Laurian Ghinitoiu, Alex Shoots Buildings


Autoři: Ondřej Chybík, Michal Krištof, Ondřej Mundl, Luděk Šimoník, Martin Holý, Roman Koplík, Michal Klimeš
Velikost: 550 m²

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Rekonstrukce

Dokončení

2019

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

24. 3. 2020 17:03:00

Re: Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje

K polemice a selhávání dialogu nad pražskou metropolí čili o obtížné cestě od polemiky k dialogu Dialog se nekoná, v tom se shodneme. Tristní shoda. O to víc, že přitom v řadě věcí s článkem K. Bečkové a R. Šváchy (Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje. STAVBA, 27. roč., 2020, č, s, ) souhlasíme. I v tom, co nám navzdory liteře a smyslu našeho příspěvku vytýkají. Míjíme se a o to šlo a jde. Předporozumění, uzavírání se do jednoho společenství stejně smýšlejících a dogma vylučují dialog. Zásadní otázky, které jsme položili, tak zůstávají na pořadu dne: Může se v metropoli – Praze – stavět a rozvíjet – v souladu se světovými trendy, aniž by ztrácela na své identitě? A když se rozvíjela po staletí, proč to má být právě v naší době fatálně nemožné? Může se vést, jsme schopni a ochotni vést, produktivní dialog nejen mezi dvěma stranami – mezi architekty a památkáři, ale mezi společností, památkáři, historiky, architekty a urbanisty? Dialog o balancování mezi tím, co je historicky dané, vzácné a tím, co může být novým vkladem, přínosem pro Prahu? Tyto otázky zůstávají na pořadu dne. Co dialogu brání? Odpověď K. Bečkové a R. Šváchy: „Nenastává tak moment hypolepse, ukázněného navázání na argumenty protivníka, jaký za podmínku skutečného dialogu pokládá historik Jan Assmann. Domníváme se, že bez takové hypolepse se debata o Praze nikam nepohne a všichni zůstanou zakopaní ve svých dosavadních pozicích.“ Neospravedlňuje se tímto zvláštním odkazem na teze historika ranných kultur a civilizací egyptologa Assmana sama nemožnost dialogu? Navrhujeme radikální zjednodušení přes otázku - co je jádrem toho, co ničí podstatu dialogu v daném případě o architektuře a perspektivách Prahy Přidržíme se definice Jeana Lacroix. Dialog vyžaduje vzájemnost porozumění, tj. musím pochopit názorového protivníka, pochopit ho lépe než si rozumí on sám. To vyžaduje vystavit se síle jeho názorů, procítit je silněji než on sám. S rizikem, že se mé vlastní názory odkryji jako slabší. Bez metodologické sympatie není dialogu. To nám v diskuzích, polemikách – a především v možném dialogu nad tématem perspektiv Prahy chybí. Opravdu vychází selhání a nemožnost skutečného dialogu o pražské metropoli z toho, že „autoři textů, totiž architekti nejsou zvyklí přesně reagovat na názory druhých, jak to musejí praktikovat vědci“? (R. Švácha v „EAM. Euroamerické myšlení 1936-2011“, R. Švácha, M. Sršňová, J Tichá (eds.), str. 33, srv. i násl.)? Pochybujeme. Ona zdůrazňovaná hypolepse, zdisciplinované navazování na myšlenky a teze druhých, je důležitá, patří ke kultuře dialogu i v soudobé společnosti; dialog není mince, kterou si dám jako výhru do kapsy, je to cesta k společnému nalézání argumentů a „pravdy.“ Z toho nemůže být nikdo ostrakizován pro nedostatečnou hypolepsi, ani architekt, ani historik či teoretik, ani památkář, ani expert, ani veřejnost – dokonce i ta na sociálních sítích. Stav dialogu je jedním z měřítek vyspělosti demokratické společnosti. Jakub Heidler, Oldřich Ševčík

20. 3. 2020 15:24:36

Re: Re: Re: Re: Obnova mariánského sloupu v Praze.

Koukám Luščinole, že jsi opravdu vytrvalý, to není až zas tak obdivuhodná vlastnost, spíš svědčí o tvé omezenosti. Tvoje hraní si na světaznalého všeználka je ovšem v zásadě velmi zábavné, zejména v dnešní smutné době. Tvůj poslední výlev je zajímavý mimo jiné tím, že asi se neumíš pořádně vyjadřovat ani v jednom jazyce a se snažíš předstírat znalosti angličtiny, což v tvých vlastních očích má vytvářet pocit jakési morální nadřazenosti. Strašně se pleteš a poučovat mě o významu slov nebo o tom co co znamená je asi stejně pádné, jako tvoje bláboly o tom sloupu. Nějaký ten překlep se mi v mobilu stane, na rozdíl od tebe podobné věci "vyřizuji" třeba v MHD, rozhodné bych jimi neztrácel čas na rozdíl od tebe, který podle všeho brejlíš celý den do monitoru, abys připravil další blábol. Nicméně budu rád, když budeš pokračovat, bavím se dobře. Jediný jistota tak jednou za čtrnáct dní, když navštívím na pár minut tyto stránky, že zrovna pod támhle článkem najdu tvůj další blábol. A jen tak mimochodem, jestli jsi měl na mysli Chruščova, tak se někam podívej, jak se to jeho "otčestvo" v češtině píše. Jinak doufám, že sloup tam vydrží podstatně kratší čas než původně, oni podobní samozvaní umělci umí mlátit hlavně hubou a až to na někoho spadne, bude po legraci. Takže milý nedělnický původe, předveď se...

19. 3. 2020 15:44:03

Re: Analytici: Stavebnictví může být tahounem při oživení ekonom...

Je zajímavé, kolik analytiků hovoří o zcela obligátních záležitostech, jako kdyby měli právo a všechny moudra světa ve svém držení. Přitom co ví ti z bank o reálných problémech na stavbách? Nic, protože mají pouze předávané informace od manažerů stavebních firem, které jsou často poněkud vzdáleny od pravdy. Logicky. Je také podivné, že vůbec někomu sdělují své prognózy a potřebu budoucího dění. Komu? Vládě? Pojišťovnám? Prázdné článečky, které nikdo nepotřebuje, jsou o ničem. Odvětví, která podporují stavební průmysl, ta v určitém utlumeném procesu dále produkují. Stavební firmy část zakázek, těch menších, zpomalí, ale ostatní pojedou dál, např. dálnice a koridory. Tam se termíny nesmí posunovat. Co se zhorší, jsou investice do jiných odvětví, kde začnou chybět zahraniční síly, které odjely pryč. A stavby technologií pro petrochemii a energetiku, na ty budou tyto montážní cizí síly chybět nejvíc. na to jsem zvědav, jak to dodavatelské firmy zařízení pro zásadní změny v energetice vyřeší. Poklesne čerpání tzv. dotací z fondů EU ještě víc? Ovšem a to bude jen dobře. Nevyváženost mezi zdroji peněz a možnostmi stavební výroby se ukáže ještě větší než dosud. Zajímá to vládu, její investiční národní plán se bude měnit? Jak, kdy? Ani ve hvězdách to dnes nestojí.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz