Galerie Pakosta Litomyšl

Galerie Pakosta Litomyšl

 V části přímo navazující na objekty zámeckého návrší vlastnil investor pozemek vymezený ulicemi Mariánská, Josefa Váchala a Boženy Němcové. V zajímavé urbanistické situaci: na křížení dvou důležitých cest – ulice vedoucí z náměstí k zámku a ulice k ní kolmé, rovnoběžné s náměstím. Severním směrem na pozemek navazují zahrádky. Místo určilo tvar i myšlenku řešení, podmínky místa ovlivnily základní formu domu. Bylo zřejmé, že objekt bude dvoupodlažní jako většina okolních domů a vzhledem k úzké parcele bude mít strmou pultovou střechu.

Nárožní dům se vstupem z ulice Mariánské, nově vytvářející čelo celého malého bloku, je navržen v lichoběžníkové půdorysné stopě původní zahrádky. Zastavěná plocha domu odpovídá ploše původní zahrádky. Jeho jižní průčelí je orientováno do ulice Josefa Váchala. Do této fasády obložené masivními dřevěnými prkny jsou vloženy velké okenní otvory. Ve štítech východním a západním směrem jsou naopak otvory úzké, vertikální, velikostí korespondující s měřítkem štítových stěn.

Jednoramenné schodiště je součástí obytného prostoru, který se nachází v patře. Byt je tvořen jednou obytnou místností o celkové ploše 34,7 m² a kubatuře 127 m³ včetně galerie. V přízemí je navrženo malé technické zázemí bytu a od bytu oddělený pronajímatelný prostor s vlastním hygienickým zařízením, vhodný např. pro galerie nebo atelier investora. Vstup do tohoto prostoru je z ulice Josefa Váchala. Součástí obytného prostoru je kuchyňský kout s koupelnou, umístěnou ve vestavěném dřevěném kubusu. Na galerii, přístupné žebříkovým schodištěm, je prostor pro spaní. Hlavní obytný prostor s vloženou galerií je převýšen a vymezen pultovou střechou.

Povrchy vnitřních stěn jsou z pohledového betonu, kletovaných štukových omítek a cementové stěrky. Omítané plochy štítů jsou navrženy s kletovaným povrchem. Spodní záklop pultové střechy tvoří velkoformátové bíle mořené překližkové desky. Střecha je kryta falcovaným titanzinkovým plechem.

Konstrukce nosného obvodového zdiva je z cihelných bloků, střední schodišťová stěna a stropy jsou z monolitického pohledového železobetonu.

Investor byl aktivním partnerem po celou dobu stavby.
Autorská zpráva

Galerie Pakosta Litomyšl / Pakosta Gallery in Litomyšl
Místo: Litomyšl, ulice Mariánská a Josefa Váchala
Investor: Tomáš Pakosta
Architekt: Zdeňka Vydrová
Spolupráce: Dan Lukašík
Projekt: 2007-2008
Stavba zahájena: 2009
Zastavěná plocha: 46,9 m²
Užitná plocha: 71 m²
Obestavěný prostor: 370 m³
Půdorys domu: 9,7x4,38 /5,26 m
Foto: David Židlický, Zdenka Vydrová, Tomáš Pakosta

 
RECENZE
Galerie Tomáše Pakosty v Litomyšli
JAKUB POTŮČEK

Psát o tom, jak skvěle se moderní architektuře v Litomyšli daří, už není vůbec nutné. Každý, kdo se alespoň trochu zajímá o dění na naší architektonické scéně, to velmi dobře ví. Přesto není od věci připomenout, komu za to Litomyšl vděcí. Lví podíl na tom samozřejmě má bývalý starosta Miroslav Brýdl, ale také Zdeňka Vydrová, která zde od roku 1992 až do nedávna působila ve funkci městské, byť externí architektky. Byla to právě ona, kdo ve městě předestřel problematiku vztahu „moderní architektury k historickému dědictví“ a také nastavil „pravidla vedoucí k odpovědnosti k městu, k místu stavby a jeho prostředí“. Díky ní tak Litomyšl byla uchráněna před nesmyslnými demolicemi i necitlivými přestavbami, především ale před pokleslou, ba přímo špatnou architekturou, která v devadesátých letech zaplavila každičký kout naší země. Práci, jíž Zdeňka Vydrová za poslední dvě dekády ve městě odvedla, proto musíme kvitovat s největším povděkem. Obzvlášt proto, že činnost je to nevděčná. Její výsledky jsou totiž pro neškolené oko takřka nepostřehnutelné, respektive k veřejnosti promlouvají skrze realizace jiných autorů. Nedivme se proto, že jméno Zdeňky Vydrové není v širokém povědomí tak pevně zakotveno, jako například jména Josefa Pleskota, Viktora Rudiše a jeho syna Martina, Zdeňka Fránka, Antonína Nováka ze studia DRNH a mnoha dalších protagonistů  litomyšlského architektonického „zázraku“.

Situace se ale nyní obrátila. Po dlouhých letech se totiž architektce Vydrové podařilo v místě svého dlouholetého působiště realizovat sice drobnou, avšak nesmírně působivou stavbu, galerii navrženou pro grafického designera Tomáše Pakostu. Ten se do širokého povědomí zapsal v roce 2009 jako autor vizuálního stylu českého předsednictví Evropské unie, které „proslavil“ pád Topolánkovy vlády. V případě práce Zdeňky Vydrové obdobné faux pas naštěstí v žádném případě nehrozí, poněvadž jej jako srdeční záležitost navrhla zkušená autorka, která ctí historické prostředí se všemi jeho typickými vrstvami.

Nevelkou stavbu najdeme – jak jinak – v samém srdci historické Litomyšle, jen pár kroků od strarobylého náměstí, z něhož se k ní spolehlivě dostaneme uličkou se sgrafity zhotovenými podle Váchalova Krvavého románu. Budova galerie se nachází na nároží této a Mariánské ulice, což samozřejmě determinovalo její výslednou podobu. Tu charakterizují jak subtilní rozměry, tak tvary inspirované okolní zástavbou, kterou autorka vždy ctí. Přesto je na první pohled zřejmé, že budova je produktem naší doby, což nejlépe vystihuje pultová střecha, kombinace rozličně velkých oken nebo dřevěný obklad jedné z hlavních stěn. Architektonická podoba „říznutá“ minimalismem, ovšem nehraje v tomto díle tak podstatnou roli. Autorce, alespoň co se mého názoru týče, šlo spíše o dotvoření prázdného (umrtveného) místa, které do organismu historického města v žádném případě nepatří a také o harmonický přechod mezi drobnou zástavbou a obrovskou budovou bývalého piaristického gymnázia, což se jí bezpochyby podařilo, obzvlášť proto, že stavba svému místu vrací jistou značnou sevřenosti, typickou pro středověkou městskou zástavbu a také zakrývá zdejší cizorodý prvek, bednu (zřejmě) tranformační stanice. Přidanou hodnotu díla, které je de facto manifestem autorčina urbanistického smýšlení, je také jeho účel, kulturní oživení, které této části města stavba přináší. Což jsou hodnoty pro dobrý život podstatně důležitější, než samo architektonické pojetí. Nebudu zřejmě daleko pravdy, konstatuju-li, že právě díky tomu se galerie probojovala mezi finalisty letošní, v pořadí již dvanácté Ceny Klubu za starou Prahu za novostavbu v historickém kontextu města.

Publikováno v časopise Stavba č. 1/2016, str. 30-33

Související články:
Zdeňka Vydrová získala cenu Ministerstva kultury za architekturu 26.10.2016
Architekt obci 29.9.2016
Šest staveb má nominaci na Cenu Klubu za starou Prahu 22.1.2016
Stavba 1/2016 14.4.2016