hideandseek Aranka

hideandseek Aranka

(16. 10. 2019) hideandseek je projekt v oblasti alternativních staveb

   
 
 
 
 

hideandseek Aranka

Příběh hideandseek
Je známo, že kořeny stromů jsou hluboké a že jejich koruny mluví s větrem i s ptáky. Proto i na počátku příběhu hideandseek stály tři stromy, v jejichž stínu vznikla pevná, ale svobodou vonící životadárná témata:
1/ Společná myšlenka: Vstoupit do krajiny a nezanechávat po sobě stopy. Uvědomit si hodnotu neomezeného přístupu ke zdrojům a energii. Prožít souznění s nedotčenou přírodou a z něj pramenící zodpovědnost. Zjistit, že odpovědné ekologické jednání nemusí vést k ústupkům z nároků na pohodlí či bezpečí.
2/ Láska k architektuře: Minimální design, vybroušená estetika, řemeslná dokonalost a jedinečnost v každém z modelů.
3/ Využití unikátních technologií: Osobní zkušenost s vyspělými monitorovacími a řídicími systémy se stává tím nejlepším nástrojem pro edukaci v oblasti inteligentního zacházení se zdroji a energií. 

Věříme, že hideandseek pomáhá prosazovat výše zmíněné hodnoty mezi školáky i veřejnost. 

Ale nejde nám jen o edukaci. Rádi bychom prostřednictvím bezpečných a pohodlných útulen lidem připomněli, jaké to je potulovat se o školních prázdninách s batohem po horách, jak voní borovice a kapka smůly mezi prsty, jak chladný je potok za podzimního rána, jak malebný je západ slunce nad korunami stromů. Jaké to je nic nepotřebovat. 

Filozofie
Motivem a inspirací ke vzniku projektu hideandseek byla silná osobní zkušenost. Cestovali jsme s našimi dvěma malými dětmi s batohy na zádech po národních parcích Nového Zélandu.  Navštívili jsme magická místa, kde se moře potkává s úpatím hor. Žasli nad scenériemi, které si chcete ponechat v mysli už navždy. 

Tato cesta pro mě však byla výjimečná ještě něčím jiným: uvědomil jsem si, že přijmout limity a omezení má pro člověka obrovskou hodnotu. Horská chalupa bez elektřiny či teplé vody, vědomí omezeného množství pitné vody a energie v mobilním telefonu … Jakkoliv to pro někoho může znít jako odpírání, pro mě to byl překrásný čas, jenž mi umožnil splynout s přírodou a žít v jejím rytmu. V těchto chvílích si člověk uvědomí, čím vším je náš běžný život ovládán, a že zodpovědný pobyt v přírodě je nesmírně osvobozující. 

Když jsem o své zkušenosti uvažoval, zrodila se myšlenka vytvořit prostor, v němž by člověk mohl zažít roli hospodáře s omezenými zdroji. Důležitou podmínkou bylo, aby se tato situace odehrála v souznění s přírodou, doslova v její náruči. Zároveň však aby taková zkušenost nevyvolávala v člověku pocit stresu nebo ohrožení.

Jsem hluboce přesvědčen, že pozitivní osobní zkušenost se může stát inspirací. A že návyky vytvořené v čase s hideandseek lze přenést i do osobního života. Věřím tomu, protože jsem to sám prožil.
Vladimír Pešek
hideandseek

Architektura a design
Někdy na jaře v roce 2016 mi zavolal kamarád Vladimír, který byl zrovna s rodinou na Novém Zélandu, zda bych pro něj navrhl 3 malinké útulny v lese či na louce pro krátkodobé ubytování.

Hned mě to nadchlo. Znám zélandské chatičky v horách, kde jsme s ženou také cestovali, a miluju je. Když jsem se zamyslel nad naší sešněrovanou legislativou, napadlo mě udělat útulny na kolech. Vyhnout se tak stavebním povolením a zůstat svobodný ve vztahu k místu. Tak začalo útulnové dobrodružství, které trvá dodnes. 
První útulna dostala jméno až časem. Inspiroval jsem se vším, co mě potkalo, a pozoroval, co mě zajímá. Jeden český archetyp mě ale zaujal zcela. Klasická „cigánská“ nebo lesnická maringotka. Něco, co je v české krajině standard a je tedy její přirozenou součástí. Z toho jsem vyšel, ale cesta mě pak už zavedla trochu jinam. Pro mě je inspirace jen určitou esencí nebo spíš kvalitou. 

Aranka má kočovnou duši a její vlasy jsou černé. Některá okna volně odkazují na český barok, některá jsou triviální. Prostě okna. Když chce zůstat nedobytnou, sklopí všechny okenice a uzavře se vůči svému okolí. Většinou je ale velmi otevřená a nechává do sebe vtáhnout všechny barvy krajiny, ve které zrovna pobývá.
Nabízí velkorysý prostor, je sebevědomá, pevně usazená, ale také ráda mění podvozky. Když chce, skočí na ponton a stane se hausbótem. Většinu času ale spíš pobývá na kolečkách, anebo někdy jen tak na zemi. Dokáže být sama sobě ostrovem. Vydrží se sebou a se svými čtyřmi nocležníky až čtyři dny bez jakéhokoli dalšího externího zdroje napájení. 

Aranka miluje ořechové dřevo. Jeho kresbu, barvu i vůni. Raduje se z toho, jen tak být. 
Martin Kožnar
hideandseek

Unikátní technologie
Aranka vidí, slyší, cítí a se svým hostem si ráda povídá.

Přes to, že technologie je v Arance téměř všudypřítomná, snažili jsme se ji důmyslně schovat tak, aby hosta svou přítomností nikdy neobtěžovala, a objevila se jen ve chvílích, kdy je třeba.

Když Arance dochází voda v nádrži pro sběr dešťové vody, kterou používá na oplach toalety, požádá blízké i vzdálené meteostanice o předpověď počasí a podle aktuální předpovědi a stavu vody v technické nádrži se rozhodne, zda tuto nádrž doplní vodou pitnou. 

S energií to Aranka dělá podobně: sleduje, kde se jí vydává hodně a kde málo. Ve chvíli, kdy jí energie dochází a předpověď počasí není, co se sluníčka týká, zrovna povzbudivá, začne Aranka s energií šetřit tak, aby její životně důležité systémy mohly běžet, jak mají.

Aranka své informace ráda sdílí. V přehledném grafu na integrovaném monitoru Scada svým nocležníkům ukáže, kolik vody a energie za den pobytu spotřebovali, jaký je stav CO2, teploty, vlhkosti atd.

Věříme na osobní prožitek a zkušenost, která může být motivem ke změně návyků hospodaření s vodou a energií. Každý z nás si dokáže vybavit, jaké dnes bylo venku počasí, zda svítilo sluníčko, či pršelo. Od Aranky však také získáte informaci, co se stalo ten den s baterií a nádržemi na vodu. V tu chvíli je tato informace i pro laika jasná a čitelná. 

Aranka si přeje, aby byla milou společnicí i v situaci, kdy dojde dřevo na topení nebo energie v baterii, a tak má i zásobu propanu. Ta umožní zcela automaticky obytný prostor temperovat na příjemnou teplotu i v těch největších mrazech, nebo když její host prostě jen nechce nic dělat. Však to znáte.
Eduard Česnek
Vladimír Pešek
Martin Kožnar
hideandseek

www.hideandseek.cz

___

Designnlok
Již za dva týdny bude v Praze opět zahájen Designblok – největší přehlídka designu a módy ve střední Evropě. Letošní ročník, jehož tématem je budoucnost a zodpovědná cesta při navrhování produktů, představí novou značku mobilních jednotek hideandseek. Expozice hideandseek o rozloze 400 m² vzniká za podpory skupiny Veolia.

hideandseek je jedinečný projekt v oblasti mobilních ekologických jednotek. Na Designbloku uvede hideandseek první ze svých plánovaných staveb – architektonicky originální a ekologickou mobilní jednotku Aranka. Setkání s Arankou bude návštěvníkům Designbloku zprostředkováno v místě, které je pro ni nejpřirozenější: uprostřed lesa. Ten pro ni vyroste přímo před Průmyslovým palácem.

Aranka umožňuje svým obyvatelům vstoupit do nepoznaných či ztracených míst krajiny a uprostřed tohoto bezčasí poznávat sám sebe, zažít nekonečné tmavé noci v bezpečném náručí domu, či prožít ticho a těsný kontakt s přírodou. To vše ale zodpovědně vůči krajině a přírodě, beze stop.  hideandseek nabízí osobní zkušenost, díky níž je možné pochopit a změnit zaběhlé standardy nakládání se zdroji a energií.

Autor architektonického návrhu, MgA. Martin Kožnar, o Arance říká: „Aranka dostala jméno až časem. Inspiroval jsem se všude, hledal jsem všude a pozoroval, co mě zajímá. Jeden český archetyp mě ale zaujal zcela. Klasická kočovnická nebo lesnická maringotka. Pochází z české krajiny, takže některá okna odkazují na český barok, některá jsou triviální: prostě okna. Když chce Aranka zůstat nedobytnou, sklopí všechny okenice a uzavře se vůči svému okolí. Většinou je ale velmi otevřená a nechává do sebe vtáhnout všechny barvy i krajiny, ve kterých zrovna pobývá.“

Filozofie projektu propojila hideandseek se společností Veolia, která se stala i partnerem letošní expozice na Designbloku. Skupina Veoliapodporuje technologické inovace, obnovitelné zdroje a dlouhodobě patří k zastáncům boje proti změnám klimatu.  „Hledáme unikátní řešení a technologie, které snižují dopad lidské činnosti na životní prostředí“, řekl Philippe Guitard, generální ředitel skupiny Veolia pro střední a východní Evropu.

Aranka bude na Designbloku k vidění 17. - 21. 10. 2019. Pro expozici budou využity stromy z půjčovny vánočních stromků a po skončení přehlídky budou stromy vráceny majiteli.  

Designblok
Prague International Design Festival
Výstaviště Praha Holešovice
17. – 21. 10. 2019 


tisková zpráva




Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Rodinné domy

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz