Horský bufet pod Velkou Deštnou

Horský bufet pod Velkou Deštnou

Rychnov nad Kněžnou

(6. 3. 2020) Tereza Krákorová

   
 
 
 
 

Horský bufet pod Velkou Deštnou

Projekt vznikl na Fakultě architektury ČVUT v ateliéru Josefa Mádra jako bakalářská práce. Zadání pro mě bylo lákavou výzvou, ať už klimatickými podmínkami, krajinou Orlických hor či absencí inženýrských sítí, což nabádá k využití obnovitelných zdrojů energie, ekologickému hospodaření s vodou či přímo k návrhu tzv. ostrovního domu.
Důležité pro mě bylo vytvořit hlavní orientační bod se zázemím s odpovídající kapacitou a službami, který se stane součástí krajiny a bude pomocí architektonického výrazu a hmotových proporcí odrážet její charakter. Bufet se nachází deset metrů pod vrcholem Velké Deštné. V současné době je na tomto místě chata horské služby tradičního tvaru, kterou by měla v blízké budoucnosti nahradit novostavba. Tvar trojúhelníkových štítů, které jsou součástí dnešní podoby chaty, zachovávám a doplňuji je o anorganický plášť, tvořený rovněž z ploch trojúhelníků. Hmota stavby tedy působí jako kámen, jenž je součástí přírody. Vnitřní nosné stěny jsou také koncipovány jako trojúhelné plochy. S vnějším pláštěm tvoří celek a zapadají do jeho hran. Jedná se o konstrukční systém z rovinných, převážně tlačených desek, lomenic, které staticky spolupůsobí. U návrhu pro mne byla zásadní volba přírodních materiálů – masivní CLT panely umožňují zabezpečení tuhosti stavby takovéhoto tvaru, subtilnost a rychlou realizaci konstrukce, rovněž jsou finálním řešením povrchu v interiéru.

Dispoziční řešení

První podzemní podlaží slouží ke skladování potravin, druhé nadzemní podlaží k přespání horské služby, ve druhé části jako útulna k případnému přespání veřejnosti. V prvním nadzemním podlaží se nachází hlavní prostor občerstvení s hygienickým zázemím, zázemí horské služby a technická místnost. Interiér navazuje na krytý exteriér podlahou ze sibiřského modřínu, která je pouze v jiném provedení. Součástí přízemí jsou tři venkovní kryté prostory tvořící závětří. První z nich předchází hlavnímu vstupu společně se vstupem do útulny, druhý tvoří krytý vstup pro horskou službu s plochou na skladování dřeva a třetí chráněný prostor letního výdejního okna.
Venkovní sezení svým tvarem umožňuje výhled do údolí. Využívá vyvýšeného terénu, působí tedy stejným hmotovým výrazem jako objekt bufetu a svými plochami obaluje tvar terénu. Do hmoty venkovního sezení jsou integrovány stojany na jízdní kola.

Konstrukce a materiály
Masivní dřevostavba je založená na betonových základových pasech, s částečným podsklepením z monolitického železobetonového stěnového systému, založeným na desce. Postavena je z masivních smrkových CLT panelů. Nosný systém stěn tak tvoří v celé ploše dřevěný materiál, převážně pohledový. Stropní konstrukce tvoří rovněž panely, z důvodu úspory materiálu jsou žebrované duté. Tepelnou izolaci tvoří minerální vata, využity jsou rovněž konopné panely a ve skladbě podlahy EPS/XPS.
Jako střešní krytinu jsem vybrala měděný falcovaný plech, který časem získá patinu a stane se součástí okolního prostředí. Celá skořápka vnějšího pláště je spíše do sebe – zabraňuje tak úniku tepla prosklenými plochami a soustředí pozornost zejména na lomené stěny. Efekt lomených stěn v interiéru podporuje směr denního světla, které přivádějí čtyřúhelníková střešní okna. Okenice brání přímému letnímu slunci, v zimě zamezují zapadání oken sněhem.
Podlaha je vyvýšena o 0,55 m z důvodu klimatických podmínek. Tento výškový rozdíl je u vstupů překonán pomocí ramp z pororoštu. Interiérové prvky jsou ze smrkových biodesek. Odřezky obou materiálů by se mohly využít pro nábytek či jiné doplňky. V hlavním prostoru pro návštěvníky se nachází sezení zhruba pro dvacet lidí, které je koncipováno formou víceúrovňových lavic. Jedná se o tři výškové stupně o výšce 40 mm, které přiléhají k obvodovým stěnám pláště, reagují na jejich tvar a využívají jejich náklonu, v jehož směru se stupňují. Uprostřed místnosti je hlavní otopné těleso – centrální krb. Lavice, jež jediná nepřiléhá k okolním stěnám, se využívá jako úložný prostor pro dřevo a zároveň odděluje uličku u výdejního okna od klidného posezení. Může sloužit také jako barový pult. V lavicových stupních jsou zároveň integrovány stolečky, které přináší prostoru variabilitu.

Energetická koncepce
Energie je získávána pomocí tenkovrstvých fotovoltaických panelů a akumulována v bateriovém systému. Pro umístění fotovoltaických panelů byly na střešním plášti vybrány plochy s jižní až jihovýchodní či jihozápadní orientací. Při použití fotovoltaických článků FIRST SOLAR lze požádat výrobce o zpětný odběr na konci jejich životnosti, jelikož recyklovat lze až 95 % obsaženého polovodiče, který se pak použije při výrobě nových fotovoltaických článků. Sklo může být znovu použito až z 90 % pro výrobu jiných výrobků. To byly důvody, proč jsem v projektu uvažovala tohoto výrobce. Elektrická energie se spotřebovává na vaření, ohřev teplé vody, LED svítidla či drobnou elektroniku, případné motorické otevírání oken.
Elektrorozvody jsou vedeny v předpřipravených drážkách CLT panelů či v dřevěné podlaze mezi hranoly a tepelnou izolací.
Hlavním zdrojem tepla je centrální krb na biomasu.

Hospodaření s vodou
Dešťová voda je jímána ze střechy o ploše 120 m2 do akumulačních nádrží umístěných v zemi. Na nádrže jsou napojeny tři toalety a výlevka v úklidové místnosti. Dešťová voda se tedy využívá ke splachování toalet a k úklidovým činnostem. Pitná voda je na pozemek dovážena z Rychnova nad Kněžnou.
Odpadní splaškové vody se odvádějí do tříkomorového zemního septiku, na který jsou napojeny dva biologické zemní filtry. Dvakrát přečištěná odpadní voda je pak vedena do vsakovací nádrže, odkud se vsakuje do zeminy.

Autorská zpráva
Pokud uznáte za vhodné, dejte projektu hlas v anketě Dřevěná stavba roku 2020 zde.

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Projekty

Dokončení

2019

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz