Interiér bytu v Letňanech

Interiér bytu v Letňanech

(19. 9. 2019) ARCHISTROJ design studio

   
 
 
 
 

Interiér bytu v Letňanech

Minimalistický byt na okraji Prahy o rozměru 52 m2 s předzahrádkou o výměře 25 m2 reaguje na uživatelův aktivní život trávený v divoké přírodě a jeho zájem o současné technologie. Unikátní design spojuje obojí. Ústředním motivem jsou parametricky navržené truhlářské prvky individualizovány a ergonomicky tvarovány do uživatelsky nejvhodnější podoby. Algoritmy byly společně s uživatelem vyvíjeny, aby se docílilo co nejoptimálnějšího designu pomocí digitální fabrikace. Detailní plánování každého dílu a pracovního postupu snížilo celkovou pořizovací cenu, jelikož bylo možné jednoduše si sestavit veškeré truhlářské prvky svépomocí.

I přes nízkou podlažní plochu uživatel požadoval funkce odpovídají vícepokojovému bytu. Z tohoto důvodu musely být některé prvky navržené jako univerzální. Okraj postele je tvarován pro sezení, což propojuje funkce ložnice a obývacího pokoje. Barový pult je zároveň jídelní stůl a vestavěnou skříň lze přeměnit v pracovní stůl. Univerzalita prvků byla klíčovým aspektem pro pohodu obytného prostoru. V případě velkoryse navržené předsíně pak část atypické konstrukce slouží k umístění a zároveň vystavení nedílné součásti života klienta – závodního kola.

Celý prostor bytu, jeho zázemí i venkovní terasa jsou navrženy v jednoduché materiálové i barevné kombinaci, kde jsou dominantní bílé materiály doplněny dubovými truhlářskými prvky. Střed prostoru tvoří bílé vestavěné skříně, které jsou navrženy s důrazem na jednoduchost a nenápadnost celé konstrukce. Stejný princip jednoduchosti a světlosti je pak aplikován na celý prostor. Opticky jsou zdůrazněny vizuálně atraktivní parametrické prvky bytu. Ten se tak stává světlým výstavním prostorem, skrze který se prolínají vystavené dřevěné organické interiérové prvky, jež vytváří vrstvu určité vnitřní krajiny. Ostatní vybavení jako galerijní svítidla, zrcadlová skříň či bílá laminovaná kuchyň tento princip pouze doplňují a umocňují důraz, který je kladen na digitálně navržené vrstvené konstrukce.

Interiér je jedním z mála příkladů využití parametrického designu v praxi na území České Republiky. Za pomoci zvoleného přístupu se podařilo individualizovat prostor přesně na přání uživatele, který tak mohl doslova ovládat vstupní parametry speciálně vytvořených algoritmů jenž generovali výsledný design. Tento přístup umožnil vytvořit desítky variací bez zdlouhavého manuálního překreslování plánů.

Skupina Archistroj tvořená trojicí Pavel Paseka, Jan Petrš a Martin Žatečka se utvořila na půdě Pražské fakulty architektury ČVUT, kde ji silně ovlivnil ateliér Miloše Floriána - FLO|W. Po dobu své existence se neustále vyvíjí a přechází od klasických projektů směrem k digitální architektuře a urbanismu. Archistroj do projektů vnáší současné technologie a procesy navrhování, pro které využívá parametrických a evolučních algoritmů. Nedílnou součástí je i výzkumná činnost v oblastech jako je evoluční urbanismus, adaptivní plánování či autonomní robotická architektura.
AUTORSKÁ ZPRÁVA


Architekt: ARCHISTROJ design studio / Pavel Paseka,  Jan Petrš, Martin Žatečka
Klient: soukromý klient
Projekt: ARCHISTROJ design studio – 2018
Realizace: 05/2018 – 06/2019
Rozloha: byt 52 m2 + terasa 25 m2
Fotografie: Václav Novák 

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Interiéry/design

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz