nad měsícem musí přece ještě jeden měsíc svítit,
nad sluncem by mělo ještě jedno slunce svítit!
Dřevěný kostelík z 15. století vyhořel na Velikonoce roku 2000. Zbyla z něj pouze kamenná dlažba a základy. V několika letech byla postavena striktní vědecká rekonstrukce původní stavby. Nový interiér je navržen jako intaktní vize interiéru z doby vzniku stavby při kolonizaci severovýchodních Moravských hvozdů (například vize, jak by naši předkové zacházeli se světlem, kdyby znali elektřinu). Srubovinu jsme ponechali odhalenou v syrovém stavu, ošetřená byla voskem. Podlaha je ze stejného materiálu jako původní – z jablunkovského pískovce, z důvodů uchování původní dlažby a kvůli izolacím byla posazena o 40 cm výš. Ve spárořezu dlažby v presbytáři jsou umístěny mosazné pečetě s plamenem jako připomínkou požáru.
Jako pojítko mezi generacemi vyrůstá z původní staré podlahy a ze stejného materiálu menza a křtitelnice – základní symbolické body života společenství farnosti. Viditelné fragmenty staré podlahy jsme doplnili několika kusy devocionálií, roztavených požárem.
Retabulum se svatostánkem v čele presbytáře je ve vzájemné geometrické souvztažnosti s ostatními dřevěnými liturgickými objekty v presbytáři – menzou a sedes. Měřítko vychází z proporcí řezu kostela. Retabulum z masivního dubu má z venkovní strany řezaný reliéf, vnitřní otvíravá část bude osazena malbou na dřevěných deskách v technologii tempery. Výtvarné pojednání retabula bylo inspirováno typickými příklady otevíravých oltářů v době vzniku kostela. Zvenčí je uzavřen v pevné skořepině, „lastuře“. Motiv řezby byl odvozen z kola jako symbolu utrpení svaté Kateřiny abstrahovaného a násobeného v mříž, rozprostírající se v čase. V těžišti tohoto „rámu“ je umístěn svatostánek s motivem kalichu s Kristovou krví – symbolem Eucharistie.
Desková malba je složena z pěti částí – velkého ústředního motivu a čtyř menších na postranních křídlech. Ústřední motiv představuje sv. Kateřinu rozjímající nad utrpením Krista v podobě kalichu s Jeho krví a Kristem vítězným s žehnajícím gestem. Motiv je umístěn v transcendentním prostoru s hořícím kostelem. Boční motivy znázorňují příběhy ze života sv. Kateřiny. Malba zatím nebyla osazena z finančních důvodů.
Dubové lavice mají přiznané truhlářské spoje podobně jako srub. Osvětlení bylo řešeno lokálními zdroji na stěnách a centrálním lustrem. Nástěnná osvětlovací tělesa mají podobu svícnů, centrální lustr zavěšeného kola (opět vzato ze symbolu utrpení sv. Kateřiny). Tyto prvky byly vyrobeny z černého kovu se zámečnickým opracováním.
Ze vstupního prostoru pod věží je přístupné po stranách zpovědní místnost a WC – nové vestavby v konstrukci věže.
Autorská zpráva
Kostel svaté Kateřiny vyhořel. Poté se vědecky zrekonstruoval a vybavil soudobým interiérem z našeho ateliéru. Vytvořili jsme ho tak, jako by jej dělali naši předkové v 15. století a znali naše technologie.
Pokud uznáte za vhodné, dejte hlas kostelu sv. Kateřiny v Hrabové v anketě Dřevostavba roku 2020 zde.
Autor: Marek Jan Štěpán; spolupráce Zuzana Morávková
Stavebník: Biskupství Ostravsko-Opavské
Dodavatel: Winro
Stavebník: Biskupství Ostravsko-Opavské
Dodavatel: Winro
Já chci taky takovej kostel! Asi se přestěhuju? Velká gratulace všem!