Vybírat nové kancelářské prostory, které nezpůsobí po letité zkušenosti se skvostnou vilou od Adolfa Loose svým novým uživatelům infarkt, byl úkol nelehký. I po pečlivém předvýběru měla většina kandidátů na nové kanceláře bílé nízké podhledy, blikající zářivky a okna, která ani okny nejsou. Konečná volba Paláce Karlín byla odpovědí, jež předurčovala odvážný přístup i díky otevřenosti majitelů a správců objektu, kteří klientovi dali takřka volnou ruku. Jak odvážný krok to byl, v té době pochopitelně ještě nemohli tušit, ale jedině tak bylo možno vše stihnout v daném termínu.
V první fázi rekonstrukce bylo nutné začít nejradikálnějšími kroky – očištěním prostor od nánosů předchozích úprav, a to bez podrobné znalosti konstrukcí pod sádrokartonem a vrstvou omítek, včetně neplánovaného odkrytí lité konstrukce stropu. Původní stavitel objektu jistě nepočítal s možností, že by některý z uživatelů využíval syrovou krásu nosných konstrukcí. Takové řešení nám nicméně v konečné fázi poskytlo drahocenný čas, neboť jsme se nemuseli zabývat zakrýváním technologií, které mohly zůstat odhalené. Stejný přístup jsme nastolili pro veškeré profese. Například kompletní nové rozvody elektřiny jdoucí vzduchem od rozvaděče až po koncové přípojky dovolily elektrikářům pracovat na stavbě do posledního dne a do určité míry upravovat projektovou dokumentaci a reagovat na vzniklé potřeby operativně.
Návrh šel ruku v ruce s tím, co bylo možné v daném termínu dodat, vyrobit, instalovat. Do procesu navrhování tak podstatně zasahovali dodavatelé a řemeslníci, kterým jsme naslouchali, a vlastní návrh tak upravovali a ladili společně. Nakonec vše, co objevíme v rekonstruovaných prostorách, je kombinací starého a funkčního, zároveň nového a chytrého.
V průběhu procesu se měnilo i zadání prostorového uspořádání: kromě členitého a variabilního „open space“, zasedacích místností, uzavřených kanceláří vedení, bytu nebo nahrávacího studia se po několika sezeních vyklubala esence komunikační agentury: místo, které k setkávání, hovorům a společným prezentacím vybízí samo od sebe – kavárna. Ta vás přivítá ihned po vstupu.
Každý z elementů návrhu má za sebou příběh a přidanou hodnotu. Členění otevřeného prostoru je tvořeno papírovými trubicemi, které mají i funkci úložných prostor a vytvářejí tak jedinečnou identitu projektu. Tyto polopříčky si stavěli o víkendu před pondělním otevřením sami zaměstnanci s naší pomocí a koordinací. Vybraná barva polyuretanové stěrky je v barvě slonové kosti – barvě, pro kterou se Winternitzově vile přezdívalo „béžová princezna“. Tato barva se pak propsala i ve válečkové malbě, jež byla výzvou pro malíře, který tak oprášil své dovednosti. Mnohé z interiérového vybavení je výsledkem pátrání po starožitnictvích v kombinaci s renovovanými křesílky až po úplně nové prvky od zavedeného českého výrobce. Osvětlení je z velké části výrobkem jedné z divizí samotné společnosti. A ukázkou kombinace rafinovanosti a řemeslného umění je největší ze stolů v zasedačkách. Dubový, 750 kg vážící prvek z odpadových zbytků fošen, které stály zlomek ceny jinak drahého materiálu a jež zároveň doplňují důstojnost hlavní zasedací místnosti.
Již krátce po zabydlení začaly týmy grafiků a jiných divizí využívat různá zákoutí a prostory kanceláří pro výrobu produktových fotografií či videí pro potřeby klientů, jež zastupují. A pro architekta je nakonec vždy tím nejlepším oceněním pozitivní reakce klienta, jeho zaměstnanců a návštěvníků. A co pak může být u kancelářských prostor více potěšujícím konstatováním od jejich uživatelů než to, že se zde „cítí úplně jako doma“?
Zuzana a Jan Kurzovi
Foto: BoysPlayNice
Ocenění: Kanceláře roku 2017
Klient: Czech Promotion
Rozloha: 900 m²
