Karlovy Vary, Vřídelní kolonáda

Karlovy Vary, Vřídelní kolonáda

Karlovy Vary

(31. 10. 2019) Zvláštní cena společnosti Cegra v Přehlídce diplomových prací ČKA - 2019

   
 
 
 
 

Karlovy Vary, Vřídelní kolonáda

Andrea Šetinová z Fakulty architektury ČVUT v Praze; ateliér Borise Redčenkova

Veřejný prostor v Karlových Varech byl vždy soustředěn okolo vývěrů pramenů. Vývěr Vřídla, tryskající do výšky dvanácti metrů, je krytý lehkým skleněným pavilonem. Stal se tak součástí lázeňské promenády a dominantou celého území. Kolonáda je situována pod kostelem sv. Máří Magdalény, poloha vyplynula z morfologie města.

Urbanismus: Proluka u kostela sv. Máří Magdalény je dostavěna řadou městských domů, nová zástavba částečně kopíruje půdorysný tvar původních domů. Na levém břehu řeky Teplé je doplněna liniová zástavba. Podél domů je obnoven průchod podél řeky a vzniká nábřeží. Dopravní řešení je založeno na předpokladu omezení dopravy a celkového dopravního zklidnění místa. Celé území je řešeno jako pěší zóna. Divadelní náměstí se stává živým veřejným prostorem.

Návrh: Zastřešení výtrysku termálního pramene je pro Karlovy Vary specifické a ve světě nemá obdoby. Uzavření Vřídla je dáno především ochranou okolních budov před termální vodou rozpuštěnou ve vzduchu. Zároveň uzavřením výtrysku v pavilonu vzniká léčivé mikroklima. Výtrysk Vřídla je umístěn do proskleného pavilonu na hranu nábřežní zdi - dostává se tak do centra veřejného prostoru.
Hmota kolonády navazuje na schodiště pod kostelem sv. Máří Magdalény.  Její proporce částečně vycházejí s rozměrů Mlýnské kolonády. Jednoduchou subtilní konstrukci tvoří prefabrikované železobetonové sloupy a deska. Povrch je navržen ze světlého pohledového betonu. Pro ochranu před povětrnostními podmínkami jsou její části prosklené.
Prostor pod Vřídlem se stává součástí kolonády. Jeho centrem je fontána Vřídla, které do podzemí propadá z úrovně pavilonu. Propadající voda symbolizuje počátek koloběhu termální vody, kdy je dešťová voda vsakována několik tisíc metrů do země a začíná proces přeměny na termální vodu. Expozice dále popisuje celý proces vzniku. V podzemí se dále nachází multifunkční sál.

Autorská zpráva

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Škola, věda

Komentáře ke článku

 
 
 
 

12. 6. 2020 09:09:28. Re: Karlovy Vary, Vřídelní kolonáda. Ing. Václav Benedikt

12. 6. 2020 22:11:11. Re: Karlovy Vary, Vřídelní kolonáda. Martin Lojda

13. 6. 2020 10:31:16. Re: Karlovy Vary, Vřídelní kolonáda. Alexander Mikoláš

 
 
 
 

12. 6. 2020 09:09:28. Re: Karlovy Vary, Vřídelní kolonáda. Ing. Václav Benedikt

  Přeji Vám všem dobrý den. Víte, po přečtení textu k návrhu, po prohlídce studie je mi velmi úzko. Jedná se sice o studentkou práci, takže je nasnadě jistá míra nepochopení místa, významu budovy, vřídla, ale to je hrůza. Jde mi mráz po zádech o to více, když vedoucí ateliéru, asistenti jen chválí. Proboha, tady nejde o no name místo, kompoziční návrh do XY místa. Jde o nejvýznamnější místo z města s 650 let starou lázeňskou tradicí. Místo s vývěrem termominerální kyselky , která nemám mít nad sebou jen ochranu proti postříkání domů v okolí. No, čas je vzácný, ale přejít to nejde. Děkuji.

12. 6. 2020 22:11:11. Re: Karlovy Vary, Vřídelní kolonáda. Martin Lojda

  Význam kolonády pro lázeňství zanikl, když řada lázeňských domů je připojena na Vřídelní vodu (cca 37 objektů). Mlýnská kolonáda tedy plní funkci efektní turistické atrakce. Absolutně správně by bylo propojení výstřiku Vřídla s podzemím, kde je vidět vývěr a pokameňování předmětů - jedinečná (ale dnes dobře ukrytá) fenomenální atrakce.
Moc oceňuji, že se tím někdo zabývá !!!, OS Fellner-Helmer

13. 6. 2020 10:31:16. Re: Karlovy Vary, Vřídelní kolonáda. Alexander Mikoláš

  Studie předpokládá obnovu celé levé poloviny Kostelního náměstí a obnovu tří domu na Tržišti v původních hmotách a parcelaci . To je myslím zcela legitimní náprava omylů a chyb obou dvou minulých totalitních režimů. Proč se ale logicky také nenavrhuje obnova původní kolonády , Vřídelních lázní a Schillerova domu , tedy "návrat ke kořenům" se vším všudy ?

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz