Vermiplaster a jeho použití
Požární omítka Knauf Vermiplaster je strojní sádrová omítka, která je určena pro požární ochranu ocelových nosníků a stropů, spřažených stropů z trapézového plechu a betonu, dále železobetonových nosných i nenosných stěn, stropů, sloupů a nosníků. Omítka má za úkol v případě požáru zajistit po určitou dobu nosnost konstrukčních prvků. Rozsah požárních odolností se pohybuje od 30 do 120 minut pro ocelové a ocelobetonové spřažené konstrukce a do 180 minut pro železobetonové konstrukce. Mezi výhody Vermiplasteru patří schopnost ochrany tvarově složitých konstrukcí, malá hmotnost, vysoká vydatnost a funkčnost po dobu životnosti stavby bez obnovy a vysoká rychlost nanášení. Materiál po nanesení nepodléhá degradaci a jeho životnost je stanovena dle Evropského technického schválení na maximálně možnou definovanou mez, tj. minimálně na 25 let, tedy prakticky neomezená. Kromě toho, že omítka perfektně přilne k oceli i betonu, nanáší se jednoduše dostupným omítacím strojem PFT G4 se šnekem D4-3.
Patrně nejlogičtější aplikací jsou průmyslové provozy, které je třeba co nejefektivněji zajistit proti požáru a kde hrubý povrch omítky nikoho neruší. Vedlejším vítaným efektem pro podobné provozy je snížení odrazivosti ploch opatřených Vermiplasterem, a tedy výrazné zkrácení doby dozvuku (ozvěny) v prostoru. Vermiplaster nachází také uplatnění při rekonstrukcích budov všeho druhu včetně bytových domů, kde je třeba změnou užívaní buď zvyšovat únosnost stávajících stropů dodatečnými ocelovými prvky, nebo zvýšit požární odolnost stávajících železobetonových stropů. Další častou aplikací jsou obecně veřejné stavby, jako jsou administrativní budovy, sportovní stavby nebo letiště, kde kombinace hrubé protipožární omítky a průhledných, pouze vizuálně dělících podhledů vytváří velmi zajímavé efekty.
Rezidence Sacre Coeur
Rezidence Sacre Coeur 2 se nachází v Praze 5 na Smíchově, v jižním svahu pod rezidenční čtvrtí Hřebenky, v ulici Holečkova. Projekt s půdorysem podkovy a šesti vchody má celkem 6 nadzemních podlaží. Je to moderní místo k životu, plné světla a zajímavých řešení. Vedle loftů zde najdeme hlavně apartmány od velikosti 1+kk až do 6+kk a přímo na střeše penthousy s prostornou terasou a střešní zahradou. Ve dvou podzemních podlažích jsou umístěny sklepy a celkem 109 parkovacích stání. Součástí rezidence jsou i komerční prostory k prodeji či dlouhodobému pronájmu, které se nacházejí v přízemí a jsou vhodné pro kanceláře, prodej výrobků a služeb nebo kavárny. K nemovitosti náleží i terasy a prostorné zděné sklady. Na tomto projektu se uplatnilo několik produktů ze sortimentu Knaufu. Nejen standardní sádrokartonové konstrukce, zejména v podobě podhledů a předsazených stěn, a sádrové omítky MP75, ale také ne tak časté materiály, jako jsou sádrový protipožární nástřik Vermiplaster a cementové desky AQUAPANEL®Outdoor.
Požární ochrana ocelových konstrukcí
Původně byla v projektu rezidence Sacre Coeur ochrana ocelových stropních nosníků a sloupů řešena pomocí obkladů. Ovšem v případech, kdy nosníky konstrukce objektu nejsou vidět a jsou zakryty sádrokartonovými konstrukcemi bez požární odolnosti, bylo výhodné zvolit jako alternativu požární nástřik Knauf Vermiplaster. Hlavní výhodou tohoto řešení byla rychlost realizace, a dokonce i nižší cena, při zajištění stejné požární ochrany nosníků. Vlastní aplikace, tzn. nástřik Vermiplasteru, proběhla v nejméně vhodný čas, tj. v zimních měsících (prosinec až únor). V jednotlivých dnech, podle stavební připravenosti, byla stavba temperována, aby byly zajištěny základní podmínky pro aplikaci. Přes stížené podmínky nástřik proběhl naprosto bez problémů i díky zkušenosti zpracovatelské firmy FIRESI, která byla generálnímu dodavateli doporučena.
Další informace o materiálech na www.knauf.cz
Rezidence Sacre Coeur 2
Investor: SATPO
Hlavní architekt: SCHINDLER SEKO ARCHITECTI, s. r. o.
Generální dodavatel: METROSTAV, a. s.
Zpracovatel materiálů Knauf: FIRESI, s. r. o., STAVOMAK, s. r. o.
Použité materiály Knauf: Vermiplaster, Aquapanel Outdoor, LMP 75
Publikováno v časopise Stavba č. 3/2016, str. 64-65
