Kobky na pražské náplavce se lidem poprvé otevřou v říjnu

Kobky na pražské náplavce se lidem poprvé otevřou v říjnu

(16. 9. 2019) Praha nechala opravit dvě desítky kobek, kolaudace se uskuteční na přelomu září a října

   
 
 
 
 

Kobky na pražské náplavce se lidem poprvé otevřou v říjnu

(ČTK) - Zrekonstruované kobky v nábřežních zdech na pražské náplavce se pro veřejnost otevřou poprvé v říjnu. Praha nechala opravit dvě desítky kobek, kolaudace se uskuteční na přelomu září a října. ČTK to řekl koordinátor náplavek Jan Sulženko z městské firmy Trade Centre Praha (TCP). Opravené kobky ve čtvrtek 12. září začalo vedení města od dodavatelů přebírat. Náklady na opravy jsou více než 170 milionů Kč. Využívat je budou například podniky Bajkazyl nebo Tiskárna na vzduchu, do dvou kobek ještě město hledá nájemce.

"Musí se ještě dokončit kolaudace, která by se měla uskutečnit na konci září, nebo zkraje října. Hned potom budeme kobky předávat nájemcům a na 23. a 24. října jsme připravili dny otevřených dveří, kdy se už bude moci veřejnost podívat do kobek v provozu,"
řekl Sulženko.

Všechny kobky mají nové skleněné otáčivé dveře. Sklo má elipsovitý tvar a to největší měří v nejširším místě asi 5,4 metru. Hmotnost se pohybuje okolo 2,1 a 2,5 tuny. Výrobcem skla je americká firma Reynolds, která má pobočku v Thajsku, odkud skla byla přes Hamburk dopravena do Prahy. Cena jednoho se pohybuje okolo 700.000 korun.

Většina kobek na Rašínově nábřeží je bezbariérová. U těch největších ale budou vozíčkáři potřebovat pomoc. Je to způsobeno jejich architektonickou podobou a památkovou ochranou, která neumožňuje přestavbu. Na náplavce musí město ještě nechat na Rašínově nábřeží vybudovat přípojné body, to znamená přípojky elektřiny a vody a pak ještě lavičky či odpadkové koše.

Řešit chce rovněž velké množství kotvících lodí. "Vedeme debatu, jak nastavit systém kotvení lodí hlavně na Rašínově nábřeží, které je v tomto velmi vytížené. Myslím si, že během půl roku, roku v tom bude jasno a budeme mít konkrétní řešení," řekl Sulženko. TCP diskutuje také s obyvateli a vedením Prahy 2 o provozu na náplavkách. Pravidla pořádání akcí již byla zpřísněna a například od letošního 1. září se zde mohou konat pouze akustické koncerty.
zdroj foto: FB/ IPR

Související články:

Praha instalovala do vchodu kobky v Podskalí sklo vážící 1,6 tuny  5.8.2019
Galerie, kavárny i toalety na náplavce v Podskalí  1.3.2017
Petr Janda: (A)VOID

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Veřejný prostor/landscaping

Komentáře ke článku

 
 
 
 

17. 9. 2019 13:15:38. Re: Kobky na pražské náplavce se lidem poprvé otevřou v říjnu. Jitka

  Město by si mělo ke kolaudaci přizvat vozíčkáře, aby si tu bezbariérovost vyzkoušeli.

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

24. 3. 2020 17:03:00

Re: Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje

K polemice a selhávání dialogu nad pražskou metropolí čili o obtížné cestě od polemiky k dialogu Dialog se nekoná, v tom se shodneme. Tristní shoda. O to víc, že přitom v řadě věcí s článkem K. Bečkové a R. Šváchy (Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje. STAVBA, 27. roč., 2020, č, s, ) souhlasíme. I v tom, co nám navzdory liteře a smyslu našeho příspěvku vytýkají. Míjíme se a o to šlo a jde. Předporozumění, uzavírání se do jednoho společenství stejně smýšlejících a dogma vylučují dialog. Zásadní otázky, které jsme položili, tak zůstávají na pořadu dne: Může se v metropoli – Praze – stavět a rozvíjet – v souladu se světovými trendy, aniž by ztrácela na své identitě? A když se rozvíjela po staletí, proč to má být právě v naší době fatálně nemožné? Může se vést, jsme schopni a ochotni vést, produktivní dialog nejen mezi dvěma stranami – mezi architekty a památkáři, ale mezi společností, památkáři, historiky, architekty a urbanisty? Dialog o balancování mezi tím, co je historicky dané, vzácné a tím, co může být novým vkladem, přínosem pro Prahu? Tyto otázky zůstávají na pořadu dne. Co dialogu brání? Odpověď K. Bečkové a R. Šváchy: „Nenastává tak moment hypolepse, ukázněného navázání na argumenty protivníka, jaký za podmínku skutečného dialogu pokládá historik Jan Assmann. Domníváme se, že bez takové hypolepse se debata o Praze nikam nepohne a všichni zůstanou zakopaní ve svých dosavadních pozicích.“ Neospravedlňuje se tímto zvláštním odkazem na teze historika ranných kultur a civilizací egyptologa Assmana sama nemožnost dialogu? Navrhujeme radikální zjednodušení přes otázku - co je jádrem toho, co ničí podstatu dialogu v daném případě o architektuře a perspektivách Prahy Přidržíme se definice Jeana Lacroix. Dialog vyžaduje vzájemnost porozumění, tj. musím pochopit názorového protivníka, pochopit ho lépe než si rozumí on sám. To vyžaduje vystavit se síle jeho názorů, procítit je silněji než on sám. S rizikem, že se mé vlastní názory odkryji jako slabší. Bez metodologické sympatie není dialogu. To nám v diskuzích, polemikách – a především v možném dialogu nad tématem perspektiv Prahy chybí. Opravdu vychází selhání a nemožnost skutečného dialogu o pražské metropoli z toho, že „autoři textů, totiž architekti nejsou zvyklí přesně reagovat na názory druhých, jak to musejí praktikovat vědci“? (R. Švácha v „EAM. Euroamerické myšlení 1936-2011“, R. Švácha, M. Sršňová, J Tichá (eds.), str. 33, srv. i násl.)? Pochybujeme. Ona zdůrazňovaná hypolepse, zdisciplinované navazování na myšlenky a teze druhých, je důležitá, patří ke kultuře dialogu i v soudobé společnosti; dialog není mince, kterou si dám jako výhru do kapsy, je to cesta k společnému nalézání argumentů a „pravdy.“ Z toho nemůže být nikdo ostrakizován pro nedostatečnou hypolepsi, ani architekt, ani historik či teoretik, ani památkář, ani expert, ani veřejnost – dokonce i ta na sociálních sítích. Stav dialogu je jedním z měřítek vyspělosti demokratické společnosti. Jakub Heidler, Oldřich Ševčík

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz