Patronem Sazovic na Zlínsku je už několik století svatý Václav, proto se autor projektu inspiroval pražskou kaplí sv. Václava a kostel navrhnul tak, aby svým tvarem odkazoval na její půdorys. Arcibiskup Jan Graubner umístil do obětního stolu nového kostela ostatky sv. Václava z místa jeho hrobu v pražské katedrále. „Když jsem si tato dvě místa spojil na mapě, zjistil jsem nečekanou souvislost. Spojnice vede středem hlavního okna v kostele. Odchlípení zdi vzniklo intuitivně, nemyslím ale, že to byla náhoda,“ uvádí Marek Jan Štěpán a dodává: „Chtěl jsem, aby stavba působila jako něco lehkého, abstraktního, jasného a přirozeného. Nařezávám svisle válec a odchlipuji tyto zdi od sebe, tím dovnitř proniká boční měkké světlo, které klouže po jeho křivkách. Průniky světla do stavby jsou dvojí – zeď se ohýbá směrem ven nebo dovnitř.“ Stavba díky světlu a kompozici působí křehce a poeticky.
Koncept a realizace stavby
Pro kostel byla vybrána parcela uprostřed obce, v místě rozšíření ulicové návsi, kde se stýkají cesty. Válcová stavba toto místo sceluje, tvoří jakýsi most mezi řadovou zástavbou a rozvolněným prstencem domů na severní straně. Uzavírá důležité pohledové osy a stává se dominantou místa. Hmota kostela vyrůstá ze svažujícího se terénu, na který reaguje také tvar pultové střechy, zvedá se souběžně s ním.
Kostel svým měřítkem vychází z pražské kaple sv. Václava – kruhem opisuje její čtvercový půdorys. „Kruh v tomto měřítku zcela odpovídal sazovickému konceptu a kapacitám. Kruh chápu také jako tečku, jako místo zastavení či spočinutí,“ vysvětluje architekt Štěpán. „Tvar stavby vycházel ze základní hmoty válce, která je pro dané místo ideální. Vyjadřuje těžiště vesnice a zároveň vlastní výjimečnost. Ztvárnění exteriéru je velice jednoduché, kostel zdobí krásně provedená omítka a zářezy do hmoty silných stěn. V horní nice je umístěna zvonkohra s 15 zvony. Každý z nich je opatřen reliéfním nápisem se zasvěcením a zároveň je na každém velké písmeno – dohromady dávají nápis Přijď duchu svatý.“
Zděná stavba má tři nadzemní podlaží a suterén, kde se nachází společenské centrum. Založena byla na železobetonové konstrukci systému bílá vana. Prostorovou stabilitu zajišťují základová deska, stěny 1. PP a strop nad 1. PP, dále také ztužující železobetonové schodišťové jádro po celé výšce objektu. Do jádra byly vetknuty stropní konstrukce a železobetonové věnce.
Nosné konstrukce autor navrhl jako prostorové, byly tedy podepřeny do té doby, než se dokončil poslední železobetonový věnec a dosáhlo se tak plné únosnosti. U obvodových stěn, kde se prostor otevírá na celou výšku 1. až 3. NP, tvoří svislé konstrukce hrázděné zdivo s železobetonovými sloupy a věnci. Hrázděné zdivo bylo postaveno z keramických tvarovek HELUZ STI 49 na celoplošné lepidlo. Svislé mezery mezi cihlami, které vznikly díky poloměru zakřivení stěny, byly vyplněny montážní tepelně izolační pěnou. Tam, kde je zdivo vykonzolováno za hranu stěny v 1. PP, je v obvodové stěně železobetonový nosník tloušťky 250 mm. Sloupy jsou vetknuty do konstrukce spodní stavby, věnce do sloupů a stropních desek, resp. ztužujícího jádra kolem schodiště.
Pro bednění stěn a schodiště bylo použito plechové bednění, jehož spárořez nebyl záměrně estetizován. Dbalo se ale na efektivitu jeho skladby. Strop se bednil do vodovzdorné překližky. U točitého schodiště se zvlášť lily stěny a zvlášť schodnice, jeho stropní část byla bedněna z prkýnek. Pohledový beton se uplatňuje v suterénu a po celé výšce schodiště.
Konstrukce pultové střechy je dřevěná příhradová. Sbíjené příhradové vazníky jsou uloženy na železobetonové věnce v osové vzdálenosti dva metry. Do věnců byly před betonáží osazeny kotevní desky tak, aby nedošlo k porušení výztuže věnců během dodatečného kotvení.
Inspiraci pro kartáčovanou omítku našel Marek Štěpán v univerzitní kapli v Seattlu. „Zkoumal jsem a konzultoval tradiční receptury vápenných omítek i jejich různé nanášení na zeď. Nic neodpovídalo mým představám, dokud jsme k vodorovným vrypům nevyzkoušeli vedle stojící koště,“ vzpomíná.
Čistý a klidný interiér
Střídmé je i vybavení interiéru: „V kostele bychom měli vnímat jen čistotu prostoru a klid. Tomu napomáhá světlo, které prostory osvětluje přes zářezy ve stěnách, zároveň z kostela není vidět do okolí,“ dodává Marek Jan Štěpán. Průniky světla jsou dvojí: stěny se ohýbají směrem ven nebo dovnitř. Bronzové reliéfní kresby svatého Václava a Panny Marie s Ježíškem na stěnách vytvořil malíř Vladimír Kokolia – zachytil je jen minimem tahů. Lavice jsou soustředěny kolem kruhového presbytáře, v jeho čele stojí obětní stůl organického tvaru s dokonalým povrchem. Má symbolizovat boží dotek – konec božího prstu, který se v jednom bodě dotýká naší země. Na horním kůru jsou umístěny varhany.
Limity byly jen v rozpočtu a velikosti
Kostel byl vybudován za peníze Sazovických: část peněz pokryla sbírka, většinu zaplatili sazovičtí podnikatelé. Architekta překvapila otevřenost místních k současnému pojetí sakrálních staveb, limity měl jen v rozpočtu a velikosti stavby. Pro kostel si mohl vybrat mezi čtyřmi pozemky, zvítězil nakonec ten, který se nachází v jádru obce. „V okolí je jemná, ale hustá síť sociálních a urbanistických vazeb. Stavba kostela v tomto místě zakotví veřejný prostor v čase,“ říká Marek Jan Štěpán.
Marie Rapantová ze Spolku pro výstavbu kostela sv. Václava dodává: „Aniž bychom to dopředu plánovali, kostel se stal srdcem obce. Slouží duchovním účelům, ale tím, že má v suterénu sál se zázemím, může být využíván i k různým besedám a pozváním. Podařilo se nádherné dílo a my jsme tak splnili touhu našich předků.“
Hana Vinšová
Článek vyšel v časopisu Stavitel 06-07/2017
O kostele v Sazovicích jsme už psali zde
Kostel sv. Václava v Sazovicích
Investor: Spolek pro výstavbu kostela v Sazovicích
Autor: Marek Jan Štěpán; spolupráce František Brychta, Jan Vodička, Jan Martínek, Tomáš Jurák, Hana Myšková
Statika: Hladík a Chalivopulos, s.r.o. – Zdeněk Koudela, Pavel Hladík
Dodavatel: Stavad, s.r.o.
Průměr stavby: 15,4 m
Výška: 12 m
Plocha řešeného území: 3970 m2
Investiční náklady: 26 milionů korun
Kapacita: 180 lidí
