Loftový byt v bývalé továrně na šumák

Loftový byt v bývalé továrně na šumák

(15. 10. 2019) Petr Hnátek

   
 
 
 
 

Loftový byt v bývalé továrně na šumák

Kdysi továrna na šumáky, posléze dílny a kanceláře. A dnes díky architektu Petru Hnátkovi, který původní dispozice zcela přepracoval, vyrostlo moderní a plnohodnotné bydlení pro mladou rodinu. Prostorný loftový byt s terasou je umístěn ve vnitrobloku v pražské Bořivojově ulici.

Dispozice bytu je nově navržena jako 3+kk s maximální volností. Záměrem bylo vytvořit velký obytný prostor s loftovým charakterem. „Od začátku jsme s majiteli diskutovali maximální otevřenost dispozice a výměnu oken za ty s původním členěním,“ říká architekt Petr Hnátek.

Skryté překvapení
Při počátečním průzkumu bylo totiž zjištěno, že se pod starým kazetovým podhledem nachází vysoký prostor pod původní úrovní stropu, přičemž horní část oken, tzv. větračky, jsou zakryty z vnější strany fasádou.

V průběhu přestavby byly vybourány veškeré příčky a podhledy a odhalil se halový prostor dvoutraktu se středovou sloupovou konstrukcí ze dřeva. Toho architekt dokázal bezezbytku využít. Dřevěná konstrukce byla očištěna a v rámci nové dispozice i pohledově zachována. Hladké bílé plochy stěn nových sádrokartonových podhledů s minimálním svěšením společně se zvětšenými okny pak interiér výrazně prosvětlily.

Vstupní chodba je změkčena obloukem a následnou chodbou, která vede do centrálního prostoru na konci dispozice – obývacího pokoje s kuchyní. Chodba je záměrně více otevřená v části západní fasády. Toto zákoutí ji prosvětluje a zároveň může v budoucnu sloužit jako pracovna či dětská herna. V případě potřeby lze tento prostor do budoucna uzavřít i příčkou, a získat tak další pokoj.

Pokoje jsou orientovány do klidového vnitrobloku na východní straně bývalé továrny na šumák.

Netradiční BOX pro koupelnu
Přáním majitelů bylo zakomponovat do nové dispozice dvě koupelny. Jednu blízko vstupu v místě původních toalet a druhou v centru dispozice v návaznosti na obývací pokoj. Tato koupelna je navržena jako samonosný „box“ obložený dřevěným obkladem, který je použitý i v jiných částech bytu. S renovovanými sloupy a dřevěnou podlahou je tak dřevo společným jmenovatelem celého bytu.

Samotná koupelna sestává z lehké samonosné sádrokartonové konstrukce opláštěné vysokopevnostními deskami. Horní část koupelny může později sloužit jako úložný prostor. Majitelé dokonce uvažují i o prostoru na spaní pro návštěvy či pro dětskou hernu. I tyto možnosti konstrukce umožňuje.

Volba padla na Habito H
Společně s majitelem jsme na konstrukci koupelny hledali materiál, který je vhodný do vlhkého prostředí, dokáže kvalitně utlumit hluk, je velmi pevný a umožní kotvení vnějšího dřevěného obkladu,“ vysvětluje architekt Petr Hnátek.

Vzhledem k tomu, že u tradičních zděných materiálů je problémem jejich hmotnost, velká tloušťka stěn, omezená akustika a pracné sekání drážek pro instalace, padla volba na desky Habito H.

Zároveň byl kladen důraz na rychlou realizaci, takže zděné konstrukce nepřipadaly v úvahu a byla upřednostněna stavba suchou cestou,“ doplňuje pan architekt.

Desky Habito H jsou použité i na dalších konstrukcích, zejména v kuchyni architekt využil skutečnost, že lze kotvit předměty v kterémkoli místě běžným vrutem do dřeva. Majitelé totiž nechtěli dopředu řešit umístění jednotlivých skříněk či jiných zavěšovaných předmětů a konkrétní plochy vyztužovat přídavnými profily či výdřevami.

Pro zdraví a pohodlí
Protože bydlení slouží mladé rodině, tak se při výběru materiálů samozřejmě hledělo i na jejich zdravotní nezávadnost, což sádrokartonové desky Habito H prokazatelně splňují.

V rámci přestavby se podařilo vytvořit velkorysý obytný prostor s krásným světlem, kde se mladá rodina cítí příjemně.

podle podkladů společnosti Rigips

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Interiéry/design

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

24. 3. 2020 17:03:00

Re: Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje

K polemice a selhávání dialogu nad pražskou metropolí čili o obtížné cestě od polemiky k dialogu Dialog se nekoná, v tom se shodneme. Tristní shoda. O to víc, že přitom v řadě věcí s článkem K. Bečkové a R. Šváchy (Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje. STAVBA, 27. roč., 2020, č, s, ) souhlasíme. I v tom, co nám navzdory liteře a smyslu našeho příspěvku vytýkají. Míjíme se a o to šlo a jde. Předporozumění, uzavírání se do jednoho společenství stejně smýšlejících a dogma vylučují dialog. Zásadní otázky, které jsme položili, tak zůstávají na pořadu dne: Může se v metropoli – Praze – stavět a rozvíjet – v souladu se světovými trendy, aniž by ztrácela na své identitě? A když se rozvíjela po staletí, proč to má být právě v naší době fatálně nemožné? Může se vést, jsme schopni a ochotni vést, produktivní dialog nejen mezi dvěma stranami – mezi architekty a památkáři, ale mezi společností, památkáři, historiky, architekty a urbanisty? Dialog o balancování mezi tím, co je historicky dané, vzácné a tím, co může být novým vkladem, přínosem pro Prahu? Tyto otázky zůstávají na pořadu dne. Co dialogu brání? Odpověď K. Bečkové a R. Šváchy: „Nenastává tak moment hypolepse, ukázněného navázání na argumenty protivníka, jaký za podmínku skutečného dialogu pokládá historik Jan Assmann. Domníváme se, že bez takové hypolepse se debata o Praze nikam nepohne a všichni zůstanou zakopaní ve svých dosavadních pozicích.“ Neospravedlňuje se tímto zvláštním odkazem na teze historika ranných kultur a civilizací egyptologa Assmana sama nemožnost dialogu? Navrhujeme radikální zjednodušení přes otázku - co je jádrem toho, co ničí podstatu dialogu v daném případě o architektuře a perspektivách Prahy Přidržíme se definice Jeana Lacroix. Dialog vyžaduje vzájemnost porozumění, tj. musím pochopit názorového protivníka, pochopit ho lépe než si rozumí on sám. To vyžaduje vystavit se síle jeho názorů, procítit je silněji než on sám. S rizikem, že se mé vlastní názory odkryji jako slabší. Bez metodologické sympatie není dialogu. To nám v diskuzích, polemikách – a především v možném dialogu nad tématem perspektiv Prahy chybí. Opravdu vychází selhání a nemožnost skutečného dialogu o pražské metropoli z toho, že „autoři textů, totiž architekti nejsou zvyklí přesně reagovat na názory druhých, jak to musejí praktikovat vědci“? (R. Švácha v „EAM. Euroamerické myšlení 1936-2011“, R. Švácha, M. Sršňová, J Tichá (eds.), str. 33, srv. i násl.)? Pochybujeme. Ona zdůrazňovaná hypolepse, zdisciplinované navazování na myšlenky a teze druhých, je důležitá, patří ke kultuře dialogu i v soudobé společnosti; dialog není mince, kterou si dám jako výhru do kapsy, je to cesta k společnému nalézání argumentů a „pravdy.“ Z toho nemůže být nikdo ostrakizován pro nedostatečnou hypolepsi, ani architekt, ani historik či teoretik, ani památkář, ani expert, ani veřejnost – dokonce i ta na sociálních sítích. Stav dialogu je jedním z měřítek vyspělosti demokratické společnosti. Jakub Heidler, Oldřich Ševčík

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz