Nemocnice, kde slovo pasivní má zcela jiný význam

Nemocnice, kde slovo pasivní má zcela jiný význam

(21. 11. 2019) Energetická náročnost objektu je desetkrát nižší než u jiných budov nemocnice

   
 
 
 
 

Nemocnice, kde slovo pasivní má zcela jiný význam

Nový nemocniční objekt II. interní kliniky Fakultní nemocnice Olomouc byl navržen a postaven ve standardu pasivní budovy. Jedná se o vůbec první stavbu tohoto typu v České republice. Autorem projektu je firma Adam Rujbr Architects. Projekt je zajímavý nejen svou architekturou, ale především technickým a konstrukčním řešením. Energetická náročnost objektu je desetkrát nižší než u jiných budov nemocnice. Pavilon za bezmála 400 milionů korun v maximální míře využívá denní světlo díky speciálně zešikmené úpravě ostění a fasády u většiny oken. Velkou roli sehrává také orientace objektu, která je řešena tak, aby nedocházelo v chladnějších obdobích roku k tepelným ztrátám, a naopak v létě k nadměrnému přehřívání. Kontrastní LED osvětlení usnadňuje orientaci i osobám s poruchou zraku.

V interiéru 40 000 m2 sádrokartonových desek Knauf
Procházíme-li chodbami kliniky, vnímáme kolem sebe sádrokarton. Všechny konstrukce suché výstavby W112 jsou dvojitě opláštěné sádrokartonovými deskami Knauf WHITE. Celkem se v budově nachází více než 10.000 m2 příček a sádrokartonu Knauf se spotřebovalo přes 40.000 m2. V místech s vyšším požadavkem na odolnost vůči vlhkosti byly použity impregnované desky Knauf GREEN a z důvodu nebezpečí možného poškození byly na hlavních komunikačních chodbách aplikovány na vnější opláštění příček pevné a tvrdé desky Knauf DIAMANT. Díky akustickým vlastnostem konstrukce Knauf W112 a dvojitému opláštění vznikly odpovídající podmínky pro práci lékařů na jedné straně a současně bylo dodrženo potřebné soukromí pacientů na straně druhé. Většina podhledů areálu je řešena zavěšenou konstrukcí D112 s jednoduchým opláštěním deskami Knauf WHITE, mimo již zmíněné místnosti s vyšším vlhkostním zatížením, kde byly použity impregnované desky Knauf GREEN. Na konstrukce šachtových stěn se musely z důvodu požární odolnosti instalovat speciální protipožární desky Knauf RED Piano (předepsaná norma 120 minut).

Speciálně řešené detaily
Protipožární problematika byla tématem i v prvním podzemním podlaží, kde se nacházejí tři místnosti s předepsanou vyšší požární odolností 120 minut. Jedná se především o archivy. Stropy místností se nejprve nastříkaly protipožární sádrovou omítkou Knauf Vermiplaster a následně zaklopily sádrokartonovým podhledem.

Chlazené stropy – moderní technologie zvyšuje komfort pacientů
V prostorách jednotky intenzivní péče v prvním a druhém nadzemním podlaží, a také ve třetím a čtvrtém patře kliniky v oddělení geriatrie, jsou instalované chlazené stropy. Moderní technologie šetrným způsobem bez proudění vzduchu v místnosti udržuje potřebnou stabilní teplotu i v horkých dnech. Pro pacienty a samozřejmě i pro nemocniční personál to znamená vysoký uživatelský komfort, který je navíc velmi šetrný pro všechny astmatiky a alergiky. Pro „zaklopení“ chladicí technologie byly v podhledech použity speciální sádrokartonové desky Knauf THERMOBOARD Plus s příměsí grafitu, který zvyšuje tepelnou vodivost.

Knauf SAFEBOARD – spolehlivá ochrana proti RTG záření

Do druhého patra kliniky je umístěn rentgen, což znamená do místnosti obklopené dalšími prostory pro obsluhující personál a čekárnou pacientů. Proto bylo zapotřebí na stavbu příček použít speciální desky Knauf SAFEBOARD, které i bez olověných plechů spolehlivě odstíní rentgenové záření.

Sádrové omítky
Všechny betonové stěny, které nebyly obloženy sádrokartonovou konstrukcí, se omítaly sádrovou lehčenou omítkou Knauf MP 75 L. Cílem bylo sjednotit povrch stěn, tak aby nebylo poznat, kde je stěna z betonu a kde ze sádrokartonu. Všechny povrchy jsou tedy perfektně hladké a rovné. Před vlastním omítáním byly betonové stěny opatřeny penetrací Knauf Betokontakt, případně Knauf Hloubkovou penetrací. U některých stěn byla aplikovaná univerzální tenkostěnná stěrka Knauf Uniritmo (cca 40 tun). 

Práce v interiéru začala v květnu roku 2017 a kolaudace proběhla v září 2018. Výsledkem kombinace výjimečného architektonického návrhu, nejmodernější technologie a přístupu k řešení důležitých provozních nároků je vysoce úsporná klinika, která přinesla do zdravotnictví zcela nový standard srovnatelný jen s několika podobnými zařízeními ve světě. Přes všechna pokroková technická řešení se však nezapomnělo na maximální komfort pacientů. Od první chvíle po otevření je jasné, že právě oni budou s novou klinikou nejvíce spokojeni.

www.knauf.cz

Pavilon II. interní kliniky gastroenterologie a geriatrie FN Olomouc
Investor: Město Olomouc, Ministerstvo financí ČR
Generální dodavatel: OHL ŽS, a. s.
Projektant: Adam Rujbr Architects
Zpracovatel materiálů Knauf: INTERMONT OLOMOUC, s.r.o., KONFAL-OMÍTKY
Dodavatel materiálů Knauf: MPL TRADING, s.r.o. a WOODCOTE CZ, a.s.
Použité materiály Knauf: Sádrokarton Knauf WHITE, GREEN, DIAMANT, RED Piano, THERMOBOARD Plus, SAFEBOARD
MP75 L, Vermiplaster, Uniritmo, Rotband, Fill&Finish Light, Hloubková penetrace, Betonkontakt

Publikováno v časopise Stavba 4/2019

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Zdravotnictví

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz