Novostavba vycházející z archetypu původních venkovních stavení nahradila chaloupku z lepené hlíny. Převzala její tvarosloví včetně sklonu střechy, rozměry a detail však odpovídají současným požadavkům. Namísto předpokládané rekonstrukce stávajícího stavení rozhodly současné nároky na obytný prostor a technickou vybavenost pro jeho zbourání. Po krátkém hledání přišla architektonická kancelář s tvarem respektujícím dlouhý půdorys venkovských stavení s šikmou střechou. Její sklon zůstal zachován, aby v základním tvarosloví vizuálně nahradil původní stavbu a nenarušoval genia loci. „Naším záměrem bylo především nezkazit krásné místo, což se může stát snadno. Proto jsme postupovali opatrně a s velkou citlivostí.“
Krása čisté formy
Přestože stavba vypadá na první pohled jednoduše, přinesla realizační firmě horké chvilky. Důraz na dokonalý detail a přesné lícování vyzdívek vyžadoval precizní práci. Jedině tak mohla naplno vyniknout síla jednoduchého objektu na zčásti zděných a zčásti monolitických pilířích.
Aby byl výhled z přízemí co největší, je konstrukce střechy s lehkou krytinou uzpůsobena tak, aby uložení vaznic a příčných trámů nezmenšovalo plochu oken. Velkoformátová trojskla zasazená do hliníkových rámů od podlahy po střechu však nebyla jediným oříškem realizace. Přinejmenším stejně obtížné bylo vyrobit a osadit velká trojúhelníková okna do hloubky obou štítů. „Nechtěli jsme zasadit sklo hned do kraje, aby příliš nekřičelo ven. Obě podkrovní ložnice tím získaly krytou terásku, kde je houpací síť,“ popisuje architekt. I vnitřní prostor podkroví, kde se kromě ložnic skrývá velká koupelna a technická místnost s pračkou a sušičkou, má svůj zajímavý moment: „Povedlo se nám vymyslet konstrukci, která nemá žádné příčné sloupky a trámy. Tím se zvětšil prostor a působí uvnitř jako čistý trojúhelník.“
Dřevěný krov s podlahou z dubového masivu oživuje bílý nábytek. Stejná kombinace barev i materiálů se odráží v negativní formě také v přízemí objektu – bílý interiér doplňuje dřevěný nábytek, přičemž podlahovou krytinu tvoří dřevěná plovoucí podlaha doplněná betonovou stěrkou v místech s vyšší zátěží. Dřevěný nábytek a bílý interiér v prvním podlaží tvoří negativ k dřevěnému interiéru a bílému nábytku podkroví.
Vidět a být viděn
Na rozdíl od podkrovního podlaží je přízemí objektu členitější. Od východu k západu prochází domem podélná osa, chodba, na niž navazují jednotlivé funkční segmenty. „Koncept tvoří střídání volných prostorů a uzavřených boxů, ve kterých jsou servisní prostory. Celý interiér může být propojený i rozčleněný díky posuvným dveřím, které mohou centrální chodbu variabilně předělit. Dispozice však není členěná pravidelně na bázi rastru, ale podle funkčnosti jednotlivých částí,“ říká Štěpán Valouch.
Od západu se dispozičně za sebou řadí segment relaxační se saunou, ochlazovnou a multifunkční odpočívárnou, kterou je možné přepažit a využít jako pracovnu či ložničku pro přátele. Následuje vstupní prostor, kam se vchází hlavním vchodem od severu. Na osu domu se zde napojuje hala se šatnou, toaletou a schodištěm. Jako poslednímu segmentu se směrem k východu chodba otevírá obytnému prostoru s kuchyní, jídelnou a obývacím pokojem s přímým vstupem na krytou terasu.
Venkovní sezení s výhledem do kraje má uzavíratelné okenice, které zajišťují soukromí před příliš zvědavými pohledy zvenčí při večerním posezení. Efektní nasvícení led-diodovými pásky podporuje krásu osazení objektu do krajiny, díky němu se však chalupa stává také dominantou jasně viditelnou z dalekého okolí.
Osa domu tvoří průhled od severu k jihu. Je přepažovaná posuvnými dveřmi, které je možné zavřít, a utvořit tak uzavřené jednotlivé prostory.
Příběh s kamenem
Nalézt pozemek, který bude vyhovovat majitelům po všech stránkách, nebylo snadné. Hledání zavedlo klienty do míst, kde pán domu trávil dětství, mimo jiné také hrou v místním břidlicovém lomu. Kámen jeho dětství teď tvoří fasádu pilířů chalupy.
„Provoz lomu už je dnes hodně omezený, přesto se podařilo kámen získat,“ dodává architekt. Jistě má pro majitele jinou citovou hodnotu než například pochozí dlažba z odseků z liberecké žuly, která obklopuje stavbu po obvodu. Během realizace jsme z provozních důvodů rozhodli o zrušení okapů. Sníh by je v době delší nepřítomnosti mohl utrhnout. Proto z jižní části střechy stéká voda přímo do kamenů a ze severní lehce svažité strany je v dlažbě schované betonové koryto s pororoštem,“ říká Ing. arch. Valouch.
Severojižní orientace se zdá pro obydlí ideální, přesto jednu drobnou chybu pozemek má – na exponovaném místě v otevřené krajině hodně fouká. Naštěstí majitelé pragmaticky s krásným pozemkem přijali i tento drobný handicap. Okolí stavby získalo jemně upravený řád díky citlivému přístupu zahradní firmy Ateliér Partero, která navrhla třívrstvou zahradu – automatická sekačka projíždí neustále nejbližší okolí domu, střední vrstva se seká šestkrát do roka a vzdálenější část pozemku, ohrazená dřevěnými kůly místo plotu, volně přechází do louky upravované jednou ročně.
Slovo architekta
„Novostavba vychází z archetypu dlouhých venkovských stavení – jednoduché konstrukce na pilířích se šikmou střechou. Původní chalupa byla mnohem menší, dnes jsme ale méně skromní, takže místo chléva pro krávu máme saunu a místo prostoru pro seno máme ložnici.“
Daniela Rígrová
Foto: Tomáš Souček
Technické údaje:
Dispozice: 2,5 + kk
Zastavěná plocha: 140 m2
Konstrukce: přízemní objekt bez podsklepení, základy betonové, monolitické; pilíře zděné, částečně s monolitickým ztužovacím jádrem; fasáda – obklad z břidlice v kombinaci s lamelami ze sibiřského modřínu, atypický dřevěný krov
Výplně otvorů: okna, venkovní dveře – hliníkové rámy s termoizolačním trojsklem; vnitřní dveře – na míru vyrobené, posuvné
Vytápění: centrální, elektrický kotel, podlahové teplovodní topení; krb s krbovou vložkou
Článek jsme převzali z časopisu Můj dům, vyšel zde
