Obnova činžovního domu

Obnova činžovního domu

Korunní ulice, Praha - Vinohrady

(17. 2. 2020) Štěpán Kubíček, Martina Buřičová

   
 
 
 
 

Obnova činžovního domu

Dům stojí v bloku z přelomu devatenáctého a dvacátého století na pražských Vinohradech. Vybudován byl v secesním stylu podle projektu Karla Čížka stavitelem Janem Očenáškem. Jeho uliční fasáda míří na jih, dvorní fasáda do severního vnitrobloku. Jedná se o zděný trojtrakt se schodištěm uprostřed dvorního traktu, má čtyři nadzemní podlaží a suterén.
Kromě rekonstrukce fasád a společných prostor domu včetně schodiště jsme navrhli půdní vestavbu a přístavbu výtahu na dvorní fasádě. Výška hřebene střechy zůstala zachována. Výtah jsme navrhli jako samonosnou ocelovou věž se skleněnou fasádou, která se dotýká balkonů. Secesní jižní fasáda byla opravena tradiční technologií štukové omítky v původní historické barevnosti. Špaletová okna se opravila a repasovala, u vnějších okenních křídel jsme zvolili dvojskla. Dvorní fasáda je zateplena kontaktním zateplovacím systémem z minerální vlny s povrchem z tenkovrstvé omítky.
V prostoru schodiště jsme obnovili historické štukové omítky. Původní, částečně poškozené dlažby byly opraveny a doplněny kopiemi původních dlaždic. V domě se dochovala řada uměleckořemeslných prvků, zejména na uliční fasádě a v prostoru vstupní haly a schodiště. Tyto prvky byly zachovány a renovovány.
Půda o ploše 208 m2 a objemu 670 m3 nebyla využívána, zadáním byl prostorově a dispozičně velkorysý byt se zázemím a terasou. Uliční polovina krovu byla rekonstruována a zachována viditelná uvnitř interiéru, do střešní roviny jsme doplnili čtyři dvojice střešních oken. Severní polovina střechy byla zvednuta jednopodlažní nástavbou a vikýřem, vzniklo tak šesté částečné podlaží. Severní polovina půdní vestavby má novou nosnou konstrukci, ocelový skelet osazený na nosných zdech. Stropy jsou z trapézového plechu vylitého železobetonem.  Konstrukce krovu střechy je ocelová s dřevěnými krokvemi. Vikýř navazuje na terasu nad nástavbou. Okna a jejich členění vychází z proporcí oken dvorní fasády.
Půdní vestavba je přístupná z poslední podesty schodiště. Ze vstupní haly ve spodním podlaží (5. NP) se vchází do obytného pokoje a hlavního dvojpodlažního prostoru s kuchyňskou linkou a sociálním zázemím. Z obytného prostoru je přístupná ložnice s vlastní koupelnou. Po otevřeném schodišti se vychází do horního podlaží, kde se nachází další ložnice, pracovna a koupelna. Z pracovny a ložnice je přístupná terasa s venkovní sprchou.

Konstrukční řešení:
Střecha domu je sedlová, její nosnou konstrukci tvoří stojatá stolice s vrcholovou a s mezilehlými vaznicemi. Plné vazby doplňují šikmé vzpěry, které jsou spolu s ostatními sloupky vynášeny vaznými trámy uloženými na nosné zdivo. Konstrukce krovu směrem do dvora byla odstraněna a nahrazena novou, včetně vložené stropní konstrukce. Směrem do ulice je konstrukce krovu zachována.
Skladby podlah nad 4. NP byly z akustických důvodů navrženy jako těžké plovoucí konstrukce. Nad částí vestavěného 5. NP je nová stropní konstrukce z ocelových nosníků.
Střešní konstrukce směrem do dvora byla demontována včetně krytiny a nahrazena novou. Konstrukce krovu směrem do ulice je zachována, nová část krovu do dvora byla napojena na stávající krokve. Nad 6. NP je střešní konstrukce plochá, tvoří ji ocelové průvlaky, uložené na sloupky. Mezi ocelové průvlaky byly vloženy dřevěné stropnice, které vynášejí zkrácené stávající krokve.

Autorská zpráva

 

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Rekonstrukce

Dokončení

2019

Komentáře ke článku

 
 
 
 

17. 2. 2020 22:38:22. Re: Obnova činžovního domu. Jitka
18. 2. 2020 11:31:04. Re: Re: Obnova činžovního domu. Mi

 
 
 
 

17. 2. 2020 22:38:22. Re: Obnova činžovního domu. Jitka

  Zajímalo by mě, jestli existuje možnost zřízení bezbariérového přístupu k výtahu ve dvoře tak, aby nedošlo ke zničení estetiky takovýchto vstupních hal a schodišť.

18. 2. 2020 11:31:04. Re: Re: Obnova činžovního domu. Mi

  Dobry den, pouze za pomoci elektrickych ramp.m

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz