Obnova Werichovy vily

Obnova Werichovy vily

U Sovových mlýnů 501/7, Praha, Malá Strana

(17. 1. 2018) TaK Architects

   
 
 
 
 

Obnova Werichovy vily

První zmínka o pozemku pochází z roku 1495, kdy byla část obecního gruntu prodána rybáři Duchkovi. Další až z roku 1590, kdy je již vedena zahrada s domem jako majetek mydláře Jiřího Komínka. Pro samostatně stojící dům s mansardovou střechou se zejména od 90. let 20. století vžilo pojmenování Werichova vila. Větší či menší část svého života tu prožily i další osobnosti české vědy a kultury: v letech 1798 – 1803 filolog a zakladatel slavistiky abbé Josef Dobrovský, v letech 1929 – 1940 historik umění, znalec Prahy a přední pracovník památkové péče Dr. Zdeněk Wirth. Po válce zde kromě J. Wericha žil v letech 1948 – 1968 básník a překladatel Vladimír Holan.

Renesanční jádro domu tvoří sklepy, část přízemí a západní polovina patra. Dendrochronologický průzkum ukázal, že se dům stavěl ve dvou fázích, nejprve kolem roku 1510, později v letech 1616 – 1619.  Zásadní proměnou prošel při přestavbě podle projektu architekta Ignáce Palliardiho z roku 1803, při níž byl v přízemí rozšířen východním směrem o podloubí, v patře byly zvětšeny obytné místnosti. V rozporu s projektem, který předpokládal zachování valbové střechy se štítovými vikýři, byla realizována mansardová střecha s obytným podkrovím na západní straně.
V rámci prvního číslování v letech 1770 – 1771 obdržel dům č. 323, později, po roce 1805 obdržel čp. 501, které si podržel dodnes.
Historie domu je spojena s vlastnickými převody pozemků části ostrova Kampa. Po Jiřím Komínkovi se dům dostal do majetku rodiny Schoenfeldů, která mimo jiné spojila dříve oddělené menší pozemky v okolí vily (Malá a Velká Komínkovská zahrada) do tzv. Schoenfeldské zahrady (1725). V polovině 18. století prodává poslední z rodiny celý dům i se zahradou Nostic-Rieneckům. František Václav hrabě Nositc-Rieneck, který do té doby upravoval rodinné statky na levém břehu Čertovky, započal s velkorysým plánem na pozvednutí a rozšíření zahrady, stavební dílo ale dokončil až jeho syn, František Antonín Nostic-Rieneck. Ten byl jmenován nejvyšším purkrabím a především se stal významným zastáncem českého království před centralistickými záměry Vídně. V jeho službách působil mimo jiné Josef Dobrovský, který vyučoval jeho čtyři syny a v domě bydlel na konci svého života v letech 1798 – 1803. Podobu vily z této doby zachycuje veduta Prahy a plán stavitele Palliardiho, který dům významně přestavěl. Stav po provedené přestavbě z počátku 19. století je zachycen na tzv. Juttnerově plánu z roku 1815 a Sacchetiho vedutách z roku 1817-1822. Věrné vyobrazení domu poskytuje také Langweillův model Prahy z let 1826 – 1837. Poslední významnou adaptací vily, která od roku 1918 přechází do vlastnictví státu, byla přestavba podkroví pro Dr. Wirtha podle plánů architekta Bohumila Hubsmanna.
V průběhu druhé světové války se měla Kampa stát cvičištěm nacistické mládeže. Z tohoto důvodu byly zbořeny zdi vymezující šlechtické zahrady, s výjimkou části zdi s branou při severní straně vily. Po válce se do vily nastěhoval Jan Werich, který zde bydlel až do své smrti v roce 1980, v letech 1948-1968 žil v přízemním bytě Vladimír Holan.

Rekonstrukce 2013 – 2017
Objekt byl značně poškozen při povodních v roce 2002, záměr obnovy byl projednáván několik let, současná podoby vily je výsledkem investice Městské části Praha 1.  Práce byly zahájeny v roce 2005, následně ale přerušeny s cílem připravit program, který by vilu zpřístupnil veřejnosti. Spolu s rekonstrukcí vily byl upraven i přilehlý pozemek, který se stal součástí Parku Kampa. Rekonstrukce byla vedena snahou oživit příběhy tohoto magického domu, plného energie a emocí, vnitřní síly a napětí. Důraz jsme kladli na vyznění původních renesančních, ručně upravovaných povrchů, které jsou doplněny řadou drobných současných detailů ze skla, kovu a dřeva.
Renesanční suterény jsou ve své textuře ponechány v čistě bílé barvě, podtržené dlažbou z přírodních cihel kladených atypicky na svislo v parketovém vzoru. Úpravy přízemí byly vedeny snahou přiblížit složitou stavební historii domu. Původní malá rybárna je čtvercovým, centricky osvětleným prostorem s prkennou podlahou, hlavní vstupní prostory jsou stejně jako historické schodiště z pískovce, zatímco někdejší salla terena vytvořená při rozšiřování objektu podle projektu Ignáce Palliardiho má podlahy z litého terazza. Klenuté stropy byly doplněné vertikálami ze skla, v prostoru je neformálně rozmístěn drátěný bílý mobiliář. Ten je i pojítkem interiéru a exteriéru vily, je totiž určen i k umístění v zahradě. Inspirací pro prvek propojující křehký e éterický prostor vily se zahradou se staly poetické fotografie Josefa Sudka z 50. let minulého století. Přízemí vily je dispozičně vymyšleno tak, že umožňuje provozně oddělit salla terenu a ve večerních hodinách i nadzemní podlaží a využívat tak sociální zázemí vily pro letní scénu vytvořenou na dvoře směrem k Čertovce, veřejnosti přístupnou zahradou od mostku Nosticovy zahrady. Rozhraní obou pater je realizováno jako skládaná mříž v portálu schodiště, tvořená z liter se jmény nejvýraznějších obyvatel vily a texty z jejich děl. 
První patro, nebo chceme-li piano nobile sídla Nosticů, je charakteristické enfiládou prostor směrem k Vltavě a dřevěnými výplněmi ve světle šedých tónech. Celé patro opticky spojuje a rozšiřuje podlaha s geometrickým rastrem ze dvou druhů dřeva. Univerzální prostor pro přednášky a výstavy na půdě Werichovy vily je současně prezentací sanovaného krovu a restaurovaného renesančního schodiště. Nově zpřístupněné patro provází i nenápadný detail výplní z ocelových lanek, „pavučin”, které plní funkci zábradlí a předělů.
Všechny části vily jsou autenticky osvětleny, část světel je určena k prezentaci architektury, část byla navržena jako univerzální systém osvětlení expozice. Fotografie vily i zahrady jsou pořízeny krátce po dokončení rekonstrukce na jaře 2017.  Následné stavební a interiérové úpravy, expozice i vnitřní vybavení jsou dílem Nadace Jana a Medy Mládkových, která Werichovu vilu převzala do užívání v červnu 2017.

Autorská zpráva

Autor: TaK Architects – Marek Tichý; spolupráce Jana Přibylová, Klára Tichá, Magdalena Kurfürstová

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Rekonstrukce

Dokončení

2017

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

31. 3. 2023 18:50:36

Re: Re: Re: Novela stavebního zákona nenaplnila svůj možný poten...

Vy si vážně myslíte, že politici nemluví o tom, jak fungují místní municipaity proto, že jsou slepí? To snad ne. Vždyť jsou to titíž lidé. Proč myslíte, že ustoupili tlaku obcí na ponechání obecných stavebních úřadů pod kuratelou samosprávy? Prý že by k nim měli lidi dál - ale ty úřady tam přece měly zůstat jako pobočky. Jenže politici v parlamentu přece nemohou říct politikům z obcí, že jejich jediný argument pro zrušení centrálního úřadu je lež. Ó pardon, zapomněla jsem na druhý: obce by ztratily vliv. Ale na co vlastně, když tak vehementně tvrdí, že do výkonu státní správy nezasahují. Místo toho by přece stačilo přidat jednoduchou větu, že obec je na svém území vždy dotčeným orgánem. A mohla by si třeba jako dotčený orgán hlídat soulad s územním plánem, který si sama schválila. To by bylo krásné - hned by se snížil počet úředníků státní správy :-) Jinak souhlasím, že za tabulkový plat se na úřad odborníci shánějí těžko. A pak se ještě musí rozloučit s kreativitou, kterou by stavebníci tak chtěli, protože úředník prostě smí jen to, co má v zákoně. A co si budeme povídat, ten je každou novelou horší a horší. Bylo by to krásné, kdyby už ministerstva přestala vymýšlet další a další úkoly, zákazy a příkazy, hlídání tohohle a támhletoho, a místo toho začala likvidovat nepotřebné předpisy. Bez toho přece nikdy nemůže dojít k tolik slibovanému snížení byrokracie.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz