Obnova Winternitzových mlýnů pro krajskou galerii

Obnova Winternitzových mlýnů pro krajskou galerii

Mezi Mosty 436, 530 03 Pardubice

(20. 5. 2020)  podle návrhu ateliéru Transat

   
  • Průchod

  • Dvůr

 
 
 
 

Obnova Winternitzových mlýnů pro krajskou galerii

Píšeme novou éru pardubických mlýnů
Prvním ze tří vlastníků budov v areálu Winternitzových automatických mlýnů, který začíná s rekonstrukcí, je Pardubický kraj. V úterý 19. května 2020 jeho zástupci spolu s dodavateli vzdali hold architektu Josefu Gočárovi slavnostním poklepem na základní cihlu. Po spuštění posledního symbolického pytle mouky pak představili podobu budoucího sídla Východočeské galerie v hlavním objektu mlýnů, který je národní kulturní památkou. Tím začíná Pardubický kraj psát novou éru v historii místa, kde se po 102 let mlela mouka.

„Od vzniku Východočeské galerie v roce 1953 to je největší impulz pro její rozvoj a naprosto přelomový okamžik v jejím fungování. Věřím, že 70. výročí už oslaví v nových „gočárovských“ prostorách,“
řekl 1. náměstek hejtmana pro majetek, investice a kulturu Roman Línek.

Na podpoře tohoto záměru se shodla celá krajská koalice. „Dnes můžeme mít všichni radost z několika důvodů. Z brownfieldu začne růst chlouba krajského města, zóna odpočinku, umění a setkávání. Navíc máme přislíbený více než stomilionový příspěvek Evropské unie a v neposlední řadě je dobře, že zakázku získaly ve veřejné soutěži místní firmy, takže zároveň dáváme práci lidem z regionu. To je obzvláště v současné době velmi důležité. Pevně věřím, že se k naší stavební činnosti připojí také další partneři, tedy město Pardubice a manželé Smetanovi,“ uvedl hejtman Martin Netolický.

Nové sídlo pro Východočeskou galerii řešil Pardubický kraj spolu s vládou už krátce po vzniku krajů. Nejprve to vypadalo, že se bude stavět nová moderní budova, tehdejší vláda Miloše Zemana na ni jednu dobu dokonce slíbila uvolnit 250 milionů korun, ale nakonec z těchto plánů sešlo. O celé záležitosti se začalo znovu jednat až při obnově pardubického zámku.  Východočeské muzeum tu od příštího roku bude mít kromě klasických expozic a výstav také velký zámecký okruh věnovaný Pernštejnům. Pro svůj další rozvoj ale potřebuje prostory, kde dnes využívá krajská galerie. V poradní architektonické skupině Romana Línka vznikla před třemi lety myšlenka využít pro galerii hlavní budovu Winternitzových automatických mlýnů. Okolnosti tomu přály: areál v té době vlastnili osvícení manželé Smetanovi a navíc dvě budovy mlýnů byly několik let předtím prohlášeny za národní kulturní památku, takže na rekonstrukci bylo možné zažádat o evropské dotace. Klíčovým momentem bylo jednání krajského zastupitelstva v dubnu 2018, kdy byl schválen odkup hlavní budovy mlýnů pro galerii a celý záměr tak dostal zelenou.

Cesta k projektu nové galerie byla ale poměrně složitá. Pardubický kraj nemohl investovat do cizího majetku a majitelům se nejprve nechtělo hlavní budovu prodat a preferovali dlouhodobý pronájem. „Nakonec jsme se přece jen dohodli a zastupitelstvo kraje odsouhlasilo nákup s tím, že kraj bude postupovat podle základního projektu, který pro původního majitele zpracoval Petr Všetečka, a na kterém se konzultačně podílel i Josef Pleskot. Určitě je dobře, že architekt Všetečka uspěl i ve veřejné soutěži vyhlášené Pardubickým krajem na dokumentaci pro provedení stavby,“ zrekapituloval jednotlivé etapy Roman Línek.

Podobu galerie pro 21. století a úplně jinou náplň vyprojektoval tedy ateliér TRANSAT architekti ve složení Petr Všetečka, Robert Václavík, Tereza Novotná, Karel Menšík a Kajetán Všetečka. Ateliér stojí například za nedávno otevřeným památníkem Tomáše Bati ve Zlíně a dalšími mimořádnými rekonstrukcemi. Vloni za ně byl Petr Všetečka nominován na cenu Architekt roku. „Gočárův mlýn je jako obilné zrno: jádro chrání tvrdá slupka. Otázka, jak vložit do budovy nový obsah a přitom ji nerozmělnit, nás provázela minulá tři léta, kdy jsme na projektu její obnovy pracovali,“ komentoval tuto práci Petr Všetečka a pokračoval: „Přijali jsme její monumentální hru horizontál a vertikál, ve které se protínala architektonická kompozice s mlynářskou technologií. Podpořili jsme její vnitřní gradaci směrem vzhůru, což má dát galerii rozlet. Navrhli jsme šetrné technologie zabezpečení, vnitřního klimatu i osvětlení pro 21. století v budově, která je zároveň památkou. Snažili jsme se neporušit pravdu materiálů, typickou pro industriální stavby i zrod české moderny. Snad bude dům silnou galerií, jako byl silným mlýnem."

Východočeská galerie se v posledních dvou letech zaměřila na získání zásadních uměleckých děl z druhé poloviny dvacátého století s cílem připravit atraktivní expozice. „Velkoryse koncipované výstavní prostory nabídnou kurátorům nové možnosti a návštěvníkům výjimečné zážitky. Například hlavní výstavní sál bude otevřený a propojený přes dvě patra s horním osvětlením a částí prosklené podlahy. V interiérech budovy budou zachovány některé zajímavé historické relikty a technologické součásti bývalého mlýna. Jedinečné architektuře se musí přizpůsobit i nová dramaturgie výstav a doprovodných programů. Uvědomujeme si, že i díky industriální minulosti památky se naše galerie stane vyhledávanou pro mnoho milovníků umění nejen z regionu. Proto nyní připravujeme program, který souzní s tímto prostorem,“ konstatovala ředitelka VČG Hana Řeháková.

Zhotovitelem stavby je Společnost pro obnovu automatických mlýnů v Pardubicích tvořená akciovými společnostmi Metrostav a Chládek a Tintěra, Pardubice. Stavba bude stát včetně DPH 338,5 milionu korun a měla by být stavebně hotová za 690 dní, tedy v dubnu 2022.  Pak přijde na řadu vybavení interiérů a tvorba nových expozic. „Pokud všechno půjde dobře, naše galerie otevře své gočárovské brány již na Vánoce 2022. Věřím, že po století mouky tu započne stejně úspěšné století umění a toto místo se stane atraktivním cílem pro návštěvníky od nás i ze světa,“ dodal Roman Línek.

Národní kulturní památka Winternitzovy automatické mlýny (NKP WAM)
1909-1911      stavba první budovy pro bratry Egona a Karla Winternitze podle projektu Josefa Gočára
1919                požár, který si vyžádal rozsáhlé úpravy, zejména nástavbu pro hasící systém
1924                kolaudace upravené stavby s novým silem a propojením obloukem, který je asociací na babylonskou Ištařinu bránu
2013                ukončení provozu mlýnů, společnost GoodMills Česko je nabídla k prodeji
2014                dva objekty mlýnů byly prohlášeny za národní kulturní památku
2016                areál kupují manželé Lukáš a Mariana Smetanovi
2018                vlastníkem hlavní budovy NKP WAM se stává Pardubický kraj

Projekt IROP – ITI (dotační program Evropské unie)
15. 5. 2019     předložen projektový záměr do PS a ŘV ITI
21. 10. 2019    zahájení zadávacího řízení na zhotovitele stavby
6. 5. 2020        uzavření smlouvy o dílo se zhotovitelem stavby
19. 5. 2020      zahájení realizace stavby
31. 8. 2020      předložení žádosti o podporu z IROP/ITI
duben 2022     dokončení stavby
říjen 2022        ukončení dodávek vnitřního vybavení
30. 12. 2022    administrativní ukončení projektu
30. 12. 2027    zajištění udržitelnosti výstupů

Celkové výdaje projektu                               373 702 249 Kč vč. DPH
Cena stavby:                                                338 506 988,09 Kč vč. DPH
Aktuálně předpokládaná výše podpory EU 110 000 000 Kč
Maximální možné navýšení podpory EU      218 000 000 Kč
Podpora z národních veřejných zdrojů         12 823 530 Kč

 Zhotovitel stavby:      Společnost pro obnovu automatických mlýnů v Pardubicích (Metrostav a.s.+ Chládek a  Ťintěra, Pardubice a.s.)
Technický dozor:             Společnost Winternitzovy mlýny (INVIN s.r.o. + IRBOS s.r.o.)

tisková zpráva města Pardubice
___

V Pardubicích začala přestavba mlýnů, bude z nich galerie
(ČTK) -
V Pardubicích v úterý 19. května oficiálně začala přestavba části Automatických mlýnů, které navrhl architekt Josef Gočár. Za necelé dva roky z nich vznikne galerie. Kraj s pomocí dotací na projekt vynaloží skoro 374 milionů korun. Novinářům to řekl náměstek hejtmana Roman Línek (Koalice pro Pardubický kraj).

"Je to nejstarší budova areálu. Potřebujeme dvě stavební sezony, aby se to všechno zvládlo. Po století mouky následuje století umění. Bývalé tovární objekty všude ve světě úspěšně mění svůj účel,"
řekl ČTK Línek.

Galerii v bývalých mlýnech navrhli architekti Petr Všetečka, Robert Václavík, Tereza Novotná, Karel Menšík a Kajetán Všetečka z ateliéru Transat. "Stavba je v původním Gočárově pojetí výrazně exteriérová, uvnitř to byla světská záležitost. Kulturní roli uvnitř vyjadřujeme novým vedením světla," řekl Petr Všetečka.

Mlýny bude po dokončení obývat Východočeská galerie. Velkoryse koncipované výstavní prostory nabídnou podle ředitelky Hany Řehákové kurátorům nové možnosti a návštěvníkům výjimečné zážitky.

"Například hlavní výstavní sál bude otevřený a propojený přes dvě patra s horním osvětlením a částí prosklené podlahy. V interiérech budovy budou zachovány některé zajímavé historické relikty a technologické součásti bývalého mlýna. Nyní připravujeme program, který souzní s tímto prostorem,"
uvedla Řeháková.

Zakázku vyhrálo sdružení firem Metrostav a Chládek a Tintěra. Stavební část vyjde na 338,5 milionu korun. Stavební práce skončí v polovině roku 2022, pak bude mít do Vánoc galerie čas na stěhování.

"Začneme demontáží přístavků z pozdějších let. Pak postavíme lešení, prohlédneme fasádu, určíme, jak dále v její opravě pokračovat. Jsou tady dozdívky, půjdou pryč. V interiéru vyklidíme prostory a začneme stavět od suterénu. Zachováme ráz budovy," řekl ČTK Martin Kvirenc z firmy Chládek a Tintěra.

Mlýny se stavěly na zakázku pro bratry Winternitzovy v letech 1909 až 19011. Po požáru v roce 1919 byly budovy opraveny a získaly nové přístavby, další přibyly v druhé polovině 20. století. V novodobé historii vlastnila areál firma GoodMills, v roce 2013 přestala vyrábět.

Společnost nabídla areál k prodeji, jednala s městem Pardubice, ale to se nakonec rozhodlo nemovitosti nekoupit. V roce 2016 mlýny koupili za 22 milionů korun manželé Smetanovi, část prodali Pardubicím, část Pardubickému kraji. Samosprávy za budovy vydaly dohromady 36,5 milionu korun.

Manželé Smetanovi původně preferovali dlouhodobý pronájem, kraj nakonec vyjednal prodej. Kraj očekává, že na projekt dostane evropskou dotaci 110 milionů korun, která se může zvýšit až na 218 milionů korun. Ze státních zdrojů by měl dostat 12,8 milionu korun.


Pardubice schválily polytechnické dílny pro školy i veřejnost
(ČTK 18.5.2020) - Pardubice schválily projekt centrálních polytechnických dílen a galerie. Stavební část bude stát skoro 255 milionů korun a vybavení dalších 97 milionů korun. Investici ještě musí schválit zastupitelé. ČTK to řekl mluvčí radnice Radim Jelínek. Dokončena má být na podzim 2022.
Vzdělávací dílny a Galerii města Pardubic radnice postaví místo skladu mouky v bývalých Automatických mlýnech, které jsou národní technickou památkou. Mlýny přestaly vyrábět na konci roku 2013, o rok později město neschválilo jejich odkup.
V roce 2016 koupili areál za 22 milionů korun manželé Smetanovi, kteří o dva roky později městu prodali část areálu za 15,5 milionu korun. Další objekty v roce 2017 koupil od manželů Pardubický kraj pro Východočeskou galerii. Stavební práce zahajuje tento týden.
Další plány mají s objekty a prostranstvím manželé Smetanovi. V mlýnech se teď připravují čtyři projekty odhadem za 700 milionů korun. Všichni žadatelé chtějí čerpat evropské dotace.
Ve stavební části centrálních polytechnických dílen a galerie stoupla po dobu přípravy projektu cena o 32 milionů korun. Promítla se do toho vyšší cena za materiál, inflace a projektové dodatky, například venkovní osvětlení nebo větrání.
Dílny a laboratoře budou prostorem, kde žáci a studenti absolvují moderní výuku přírodovědních a technických oborů, matematiky, fyziky, chemie, biologie, informatiky, zeměpisu. Výuka bude mít formu animačních, zážitkových, experimentálních či projektových metod.
V promítacím sále bude takzvaná Věda na kouli, interaktivní model Země, na který lze promítat zemský povrch, vysvětlit zemětřesení, námořní cesty nebo mořské proudy. Zařízení umožní zkoumat také Slunce a planety. Dílny ve spolupráci s Univerzitou Hradec Králové vytvoří 115 výukových programů. Autoři projektu chtějí cílit na návštěvníky od tří do 100 let.
Celkové náklady projektu, který chce město dokončit na podzim 2022, budou přes 350 milionů korun. Evropské dotace město očekává ve výši téměř 209 milionů korun.


Doplněno Stavbaweb:
Stručný popis projektu

Projekt řeší nové využití hlavní budovy bývalého mlýna, který je součástí areálu národní kulturní památky Winternitzovy automatické mlýny v Pardubicích (WAM) pro účely galerie výtvarných umění. Urbanistické řešení vychází ze širšího záměru konverze celého areálu. Projekt zachovává všechny části stavby stavebně-historickým průzkumem deklarované jako tvořící podstatu památky a většinu konstrukcí označených za hodnotné. Vstup do galerie je navržen ze dvou pasáží propojujících nábřeží a nádvoří. V přízemí je umístěna vstupní hala - dvoupodlažní prostor s dochovanými technickými relikty mlýna, návštěvnické centrum a schodiště do 2. NP. Zde pokračuje návštěvnické centrum a zázemí pro návštěvníky. Ve 3. - 5. NP budou umístěny expozice. Jižní věž je z důvodu drobnějšího pevného členění na jednotlivá sila bez denního světla využita dole pro technické a provozní zázemí, výše pak pro kabinetní výstavy. Severní hranol s železobetonovými stropy bude v přízemí využit jako nezávislý výstavní prostor přístupný přímo z pasáže a využitelný i jako samostatný vstupní prostor pro horní sál, ve 2. - 4.NP depozitářům, v 5. podlaží víceúčelovému sálu a ateliéru pro školní programy v návaznosti na velkoprostor výměnných výstav. Objekt bude zvenku přístupný z nábřeží i z nádvoří bezbariérově, uvnitř budovy budou pak třemi výtahy přístupná všechna podlaží, jedním z výtahů i střešní terasa. Součástí projektu je dále pořízení vybavení pro přípravu a realizaci výstav, a dále pro uložení sbírek galerie včetně zázemí pro péči o ně.
Více...

Součástí celého areálu jsou dále Centrální polytechnické dílny, které má na starosti společně s řešením celého parteru areálu mlýnů architekt Jan Šépka. Martin Prokš a Marek Přikryl řešili rekonstrukci věže sila, ve které bude umístěna Galerie města Pardubice. Novostavby v areálu navrhl Zdenek Balík. Všechny projekty již získaly stavební povolení.
Vizualizace si můžete prohlédnout ZDE.

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Kultura

Komentáře ke článku

 
 
 
 

27. 5. 2020 16:10:25. Re: Obnova Winternitzových mlýnů pro krajskou galerii. Redakce / ČTK

 
 
 
 

27. 5. 2020 16:10:25. Re: Obnova Winternitzových mlýnů pro krajskou galerii. Redakce / ČTK

  Polytechnické dílny a galerie budou Pardubice stát výrazně více
(ČTK) - Vedení Pardubic chce vybudovat místo skladu mouky v bývalých Automatických mlýnech centrální polytechnické dílny a galerii, přestože se cena projektu zvýšila z původně odhadovaných 150 milionů korun na více než dvojnásobek. Přestavba a nástavba budou stát asi 254 milionů korun, vybavení a pomůcky dalších 97 milionů korun včetně DPH. Ve čtvrtek budou zastupitelé schvalovat investiční záměr.
"Ke zvýšení ceny došlo po revizi projektové dokumentace. Kromě investiční části se rozšířilo i vybavení. Původní projekt také nepočítal s úpravou veřejného prostranství a napojením na inženýrské sítě," řekl dnes novinářům primátor Martin Charvát (ANO).
Pardubice získají na projekt z evropské dotace asi 208 milionů korun, soutěž na stavební firmu zatím nebyla vypsána. Práce by mohly skončit na podzim 2022.

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz