Duch na obzoru – takový název si tento mrakodrap vysluhuje v médiích.
Přestože panuje hospodářská krize, byla v Londýnské City dokončena nová budova Investmentbank Rothschild od světové architektonické kanceláře OMA. Rotschildové vypsali na tento dům vyzvanou soutěž v roce 2006.
Z původně předpokládaných 13 000 m2 se stalo nynějších 21 000. Budova vysoká 75 metrů stojí v londýnské finační čtvrti v St. Swithin’s Lane, což je obzvláště úzká ulička ve starém Londýně nedaleko katedrály sv. Pavla a „Okurky“ Normana Fostera.
Věž se jmenuje „New Court“ a OMA ji vepsala do čtvercového půdorysu jako kostku s otevřenými kancelářskými půdorysy, které se ovšem ve spodních patrech prokřižují se čtyřmi sousedními budovami, v nichž jsou umístěny vedlejší prostory jako recepce, restaurace, fitness centrum a místnosti pro vývoj. Půdorysy se ovšem nesmějí zveřejňovat.
Budova je sice vysoká 75 metrů, avšak fasáda z oceli a tmavého skla způsobuje, že věž vypadá spíše skromně a neokázale. Není to žádný pompézní bankovní dům, jak je známe z 19. nebo 20. století. Kritik architektury Rowan Moore napsal v Observeru: „Bělavá věž od OMA se díky překvapivé diskrétnosti vloudila na londýnský obzor jako duch.“
Zacházení s veřejným prostorem je citlivé, jako vždy u této holandské kanceláře. Budova byla postavena na stonky, díky nimž se rozšiřuje chodník úzké uličky o kolonádu, která nevyčnívá z budovy na chodník, ale zůstává na čáře s okolními budovami. Oboustranné prosklené foyer navíc umožňuje průhled na kostel St. Stephen Walbrook, který leží za bankovní budovou. Pro kolemjdoucího je cesta skrz uzavřená, ale jak napsal Moore v Observeru, „je to pořád víc, než co nabízí většina neprůhledných bloků v okolí.“
Opulentní jsou nejvyšší patra, kde sídlí ředitelství. Zde OMA opakuje gesto neklidu a zvyšuje Sky Pavilion o jedno patro. Mírným posunutím horních pater vzniká terasa Sky Garden, z níž je úchvatný pohled na panorama londýnského centra. Ve vyvýšeném pavilonu se nalézají dvě patra s dvojitou výškou místností, v nichž jsou prostory pro jednání se zákazníky ředitelského patra. Při vší vnější skromnosti, zde je asi jistý Olymp bankovního světa.
A zde nahoře také zaznívá trocha nizozemské ironie: neboť v jednacích místnostech, které jsou z posuvných skleněných stěn v kvalitních hliníkových profilech, visí v těžkých zlacených rámech staré olejové portréty bohatých lidí a na jiném místě jsou přímo na stěny jednacích místností reprodukovány motivy maleb. Pro Rothschildovu banku, která se těší dvousetleté tradici, je to dobrá příležitost, jak se prezentovat sebeironicky, vzdělaně, tradičně a zároveň moderně. Architektům to poskytuje možnost zaujmout ke své zakázce ironický odstup; nicméně spíše než dvorním šaškem mocných stává se zábavným kritikem, který ovšem nepochybuje se vší vážností. Jinak by asi přišel o hlavu.
Foto: Philippe Ruault/OMA
Zdroj: Baunetz (Florian Heilmeyer)
