Pankrác

Pankrác

(14. 2. 2020) Včera. Dnes. Zítra?
Jiří Merger

   
 
 
 
 

Pankrác

Narodil jsem se v Praze 4 a velkou část života jsem prožil na Pankráci. Chodil jsem zde do střední školy i do gymnázia. A bydlím tu i dnes. Pamatuji si pankráckou pláň bez Nuselského mostu a bez Kongresového centra. Bylo to místo klukovských her. Stejně tak jako Reitknechtka, kam jsem chodil sáňkovat s kopce dolů směrem do dolní Michle. Velké zahradnictví tu měl Bulhar Karaivanov, ke kterému jsme chodili pro čerstvý salát a pro kytici karafiátů. Spolužák bydlel na Pekařce. Když jsem ho šel navštívit, musel jsem nejprve projít mezi prkennými ohradami a pak kolem rasovny, která stála těsně vedle pozemků, na kterých dnes stojí budovy České televize. Linul se z ní neskutečný zápach. Vzali jsme si kladívka a chodili vytloukat trilobity ze skal na Kavčích horách nad podolským plaveckým bazénem, který tu tehdy ještě nebyl. Prostor Kavčích hor posloužil později pro ukládání vytěžené zeminy z pražského metra a byl na něm založen pěkný a dnes oblíbený park. Automobilová i tramvajová doprava na Pankrác vedla nuselským údolím přes Náměstí bratří Synků a pak nahoru Táborskou ulicí. Náměstí Hrdinů dominovala budova Nejvyššího soudu, před kterou v padesátých letech stávaly černé limusiny a my kluci, když jsme šli ze školy, jsme něco tušili, ale co se děje jsme nevěděli. Rodiče s námi o tom doma raději nemluvili. Náměstí to bylo ale pěkné a až teprve průraz severojižní magistrály a její necitlivé mimoúrovňové křížení s Táborskou, z něj udělalo rušnou křižovatku se svažujícím se parčíkem, do kterého nikdo nechodí. Další proměnu způsobila stavba Centrotexu od architekta Václava Hilského. Náměstí přestalo být náměstím. To jsou nostalgické vzpomínky na Pankrác mého mládí.

Město se v čase samozřejmě vyvíjí a nejinak to bylo i s oblastí Pankráce. Domnívám se, že až do druhé poloviny dvacátého století byl vývoj v podstatě přirozený a kontinuální. Již v třicátých letech tu mizela pole a na jejich místě se stavělo. V předpolí Vyšehradu se stará výstavba doplňovala novými bytovými domy a také na ostrohu nad parkem Jezerka byl postaven pěkný bytový okrsek Družstevní ochoz. Na Zelené lišce vzniklo ve třicátých letech podle vítězného návrhu Antonína Černého sídliště funkcionalistických sociálních pavlačových domů, které slouží dodnes. V padesátých letech bylo území doplněno prvními panelovými domy, které nesly dekor socialistického realismu. A byly i další změny. Například lehkoatletický stadion Děkanka či docela pěkný campus vysokoškolských kolejí v sousedství. I jeho budovy jsou navrženy ve stylu sorely. Na počátku šedesátých let se panelová prefabrikace stala povinnou technologií pro bytovou výstavbu a vznikla sídliště Pankrác I a Pankrác II. Samozřejmě se bouralo, ale návrh architekta Jiřího Lasovského i přes nepřízeň doby vytvořil dobré životní prostředí, které se s Pankrácí sžilo. Mezi oběma sídlišti však zůstávalo velké území, které bylo dlouho neřešené a pustlo. V polovině šedesátých let jsem pracoval ve Spojprojektu. V libeňském ateliéru se projektovalo nové sídlo České televize a seznámil jsem se s jeho autorem Jiřím Holým. Více jsem se však spřátelil s architekty Františkem Šmolíkem a Zdeňkem Císařem, kteří zde rozpracovávali svůj vítězný soutěžní návrh na novou centrální budovu Českého rozhlasu v Praze na Pankráci. Oba přišli z Útvaru hlavního architekta a se Zdeňkem mě pojilo i osobní přátelství. Koncept měl poměrně dlouhý vývoj a více variant. Hlavní budova měla formu vysoké desky ve stylu modernistické architektury šedesátých let, měla výšku sto metrů a těžko se prosazovala. Vzdělaný hlavní architekt Prahy Jiří Voženílek nakonec povolil její návrh s podmínkou, že směrem k exponovaným dálkovým pohledům od pražského hradu bude orientována úzkou štítovou stěnou, aby působila co nejvíce subtilním dojmem. Tak byla realizovaná první výšková stavba v centru Pankráce. Měla však složitý osud, protože její statik, v době, kdy byla hrubá stavba hotová a montoval se i obvodový plášť, si vzal život a zanechal vzkaz, že statika byla špatně spočítaná. Nedokončené torzo stavby zde stálo dlouho, snad patnáct let, a investor Český rozhlas ztratil zájem o její dokončení a rozhodl se pro dostavbu své budovy na Vinohradské třídě na Vinohradech. Hrozila demolice, ale nakonec nedokončený skelet koupil jiný investor a dokončil budovu podle návrhu Václava Aulického, který k původnímu dvoutraktu navrhl ještě jeden podélný trakt, zvětšil objem budovy a citovaný štít poněkud zmohutněl.

V roce 1973 byl dokončen Nuselský most a v následujícím roce zprovozněna první linka pražského metra. Doba cesty na Václavské náměstí se zkrátila na několik minut a z Pankráce se stala cenná lokalita. Brzy potom zde vznikly budovy Motokovu (dnes Empiria City) a hotelu Panorama. Tím začala diskuse o možném „mrakodrapovém“ centru Pankráce. Prostor v blízkém sousedství těchto staveb byl však v neutěšeném stavu. Stála zde přízemní hala sloužící jako tržnice a okolo ní fungovalo velké vietnamské tržiště. Bylo hojně navštěvované, ale návštěvník si připadal jako v Saigonu. V průběhu času proběhlo několik architektonických soutěží a současně se řešilo co s autobusovým nádražím, které fungovalo vedle za ulicí Na Pankráci. Žádná soutěž nepřinesla výsledek, který by se realizoval. Neznám průběh jednotlivých stavebních řízení, ale v posledních deseti letech se situace přece jenom začala zlepšovat a začalo se tu stavět. Podél ulice Hvězdovy nad stanicí metra stojí nákupní centrum Arkády Pankrác. Mělo úspěch a určitě je komerčně úspěšné. Považuji ho za lepší příklad mezi pražskými shopcentry. Dvojice budov Geminy postavená na místě autobusového nádraží a benzinové pumpy prodloužila uliční frontu ulice Na Pankráci. Za ní bylo nedávno vybudované velmi pěkné sídlo společnosti Avast. V dalších letech výstavba okolo Motokovu a Panoramy v podstatě dokončila řešení centrálního prostoru. Nové budovy mají dobrou architektonickou úroveň. Jsou to většinou administrativní domy. Jediný bytový dům, stometrový tak zvaný V-Tower, je sporný. Nabízí jedno z nejdražších bydlení v Praze a na rozdíl od zásad Jiřího Voženílka se obrací k centru města plochami svých delších fasád. Snaha stavebníka nabídnout solventním obyvatelům pohled na historické centrum města a na pražský hrad je zřejmá. Pohled z hradu na panorama Pankráce je mu lhostejný. Pankrác je větrná hůrka; i u země to často fouká. Život na lodžii ve sto metrech si představuji těžko, nebyl jsem tam.

Na Pankráci je velmi aktivní Sdružení Občanská iniciativa Pankráce, které se již dlouho snaží zastavit výstavbu dalších výškových budov. Trochu odbočím. Před deseti lety byla u nás vydána kniha Christiana Nordberga-Schulze Genius Loci. V architektonické obci se stala událostí a její vydání podpořila i Česká komora architektů. Autor popisuje tři města – Řím, Chartum a Prahu, jako místa, která mají velké charisma. Podle výroků některých současných představitelů ČKA se mi zdá, že ti se ke knize již moc nehlásí. Vzpomínám na historika Václava Viléma Štecha (1885 – 1974) a jeho televizní pořad Procházky Prahou. Pan profesor byl velký znalec Prahy a její historie. Znal jí velice detailně a důvěrně a rád hovořil o soupeření dvou pražských akropolí, t. j. Pražského hradu a Vyšehradu. Jeho patetický projev by možná u dnešní mladší generace budil úsměv, ale přesto doporučuji seznámit s tímto seriálem. Nedávno jsem na jednom shromáždění iniciativy pankráckých občanů slyšel vyjádření náměstka pražského primátora pro územní rozvoj Petra Hlaváčka, že prý se již dříve uvažovalo s Pankráci jako další městskou akropolí. Já jsem o něčem podobném nikdy neslyšel.

Před časem jsem četl v lokálních novinách Prahy 3 velmi pěkný rozhovor s architektem Josefem Pleskotem o jeho územní studii žižkovského parku Parukářka. Vysvětloval v něm svoji snahu zachovat v místě v co největší míře genia loci starého Žižkova, který postupně mizí. Zdá se mi, že na jiném místě Prahy při návrhu bytového souboru Park Kavčí hory na podobnou snahu rezignoval.

Město Praha dostalo do vínku krásný terénní reliéf s protékající řekou Vltavou. Zastávám názor, že výškové budovy do horních partií pražských pahorků nepatří. Zásadně mění prostorové vnímání a vztahy. Starověký Řím vznikl na sedmi pahorcích, daleko mírnějších než jsou ty pražské a dodnes i přes složitý historický urbanistický vývoj funguje jako moderní město a nikoho nenapadne, aby třeba na Aventinu postavil výškovou budovu. Vltava je rozhodně krásnější než Tibera a v Římě i přes všechny komplikace funguje dobře organizace městského života a výborně funguje i veřejná doprava a MHD.

Často se objevují názory, které říkají, že k životu města je dobré, aby každá doba zanechala na jeho tváři stopu a že právě výškové domy jsou symbolem současné doby. S první částí věty souhlasím, se druhou ne. I v pražské památkové rezervaci vznikaly a vznikají domy, které nesou znaky současnosti. Nové domy nemusí mít archaickou historizující formu. Již před 2. světovou válkou byly na Malé Straně a na Novém Městě postaveny funkcionalistické stavby, které si s historickou zástavbou rozumí. A pokud je charakteristickým znakem chráněné lokality také její výšková hladina, je třeba ji chápat jako součást kulturního dědictví a chránit ji. A totéž platí i o horizontu, který je její součástí a který právě na Pankráci výškové stavby narušují.

V minulém roce se na stránkách novin E15 často objevovala placená inzerce, ve které Sdružení pro architekturu a rozvoj (SAR) vysvětlovalo své názory na to, jak má vypadat moderní město, jaký má být jeho urbanismus a jeho funkce. Toto sdružení založilo několik úspěšných architektů (Pleskot, Fránek, Hnilička a další) společně s dalšími zakládajícími členy, kterými byli právník, stavební inženýrka specializující se na stavební právo, odborník podnikající v sektoru nemovitostí a stavebnictví a zakládajícím členem je také Dušan Kunovský, majitel developerské skupiny Central Group. V sídle této společnosti v budově Emporia City má sdružení svoji kontaktní adresu. Vytvářet architekturu je krásná práce. Většinou se o ní hovoří v souvislostech s dokončeným dílem a jeho kvalitou. Méně se již mluví o tom, že projektování je také podnikatelská činnost. Vedení architektonické kanceláře je náročné a vyžaduje stálé zajišťování nových zakázek. V tomto smyslu je spojení architekta se zavedeným developerem, který mu tyto zakázky může poskytnout, logické. Pochybnosti však mohou vzbuzovat další aktivity jednotlivých členů tohoto sdružení, protože mnozí z nich úzce spolupracují s městskými orgány, které ovlivňují či přímo vytvářejí pražský územní plán. Jeden architekt je přímo předsedou gremiální rady Institutu pro plánování a rozvoj města, jiný člen je členem komise Rady hl. m. Prahy pro dokončení Metropolitního plánu a současně pro IPR pracuje. Někteří mají nebo měli s IPR uzavřené smlouvy na konkrétní díla. Členové sdružení SAR, kteří nejsou architekty, poskytují na základě živnostenského listu poradenskou činnost. Je to pěkný propletenec. Mezi lidmi z oboru se diskutuje, zda je činnost SAR opravdu tak veřejně prospěšná, jak se prezentuje, nebo zda se naopak někteří jeho členové neocitají na hraně střetu zájmů a zda vše není jen promyšlený marketing.

Ještě pár poznámek k rezidenčnímu projektu Park Kavčí hory, který navrhl Josef Pleskot a který hodlá realizovat Central Group Dušana Kunovského. Nejvíce se v souvislosti s ním hovoří o výšce třech věžových domů, která dosahuje 70 metrů a kvůli které hrozí městské památkové rezervaci, že by mohla přijít o zápis do Seznamu památek světového kulturního dědictví UNESCO. Já se domnívám, že i koncept řešení není v souladu s programovým prohlášením SAR o tom, jak se má nové město navrhovat. Z pramenů Central Group, které jsou veřejně k dispozici jasně vyplývá, že v blízkosti Parku na Pankráci a ulice Pujmanové má vzniknout na velkém území nadstandardní bytový areál s vnitřním dvorem, který tento prostor dokonale uzavře a učiní ho neprostupným. Kromě toho návrh Metropolitního plánu uvažuje v těchto místech maximální výšku objektů 21 nadzemních podlaží, což odmítá ve svých připomínkách Městská část Praha 4, která požaduje snížit výšku na maximálně 12 nadzemních podlaží. Navržené věže jsou dokonce vyšší než návrh Metropolitního plánu a stavba se navíc nachází v ochranném pásmu národní kulturní památky Praha – historické centrum. Kdysi jsem viděl studii od architektů Šafra a Hájka, která zde navrhovala zástavbu nižší a dle mého názoru citlivější. Developer se snaží o vysoké domy, které samozřejmě zvyšují počet bytových jednotek a tím i ekonomický efekt.

Vrátím se k již zastavěnému území u stanice metra Pankrác. Dnes je zde obchodní centrum Arkády Pankrác, hotel Panorama, bytový dům V-Tower s vysoce nadstandardními byty (výška 104 m) a 8 administrativních budov z nichž poslední se právě dokončuje. 2 administrativní budovy dosahují výšku těsně nad 100 metrů, zbývající jsou 8 až 12 podlažní. Architektura většiny domů je dobrá, navrhli je kvalitní architekti. Území je velmi dobře prostupné z mnoha směrů. Plochy mezi domy jsou dobře zatravněné a bylo zde vysázeno mnoho nových stromů a keřů. Chodníky jsou vydlážděné převážně drobnou bílou kostkou. Proti minulosti velký pokrok a mohlo by se zdát, že je vše v pořádku. Znám to tu velmi dobře. Několikrát týdně tudy procházím při venčení svého psa. O zdárném výsledku však trochu pochybuji. Dobrý veřejný městský prostor si představuji jinak.

Již zmíněný návrh architektů Císaře a Šmolíka na centrální budovu Českého rozhlasu předpokládal, že zde vzniknou nahrávací studia, koncertní hala, restaurace a pravděpodobně i další vybavenost. Dnes zde není na úrovni parteru budov téměř nic a cesty slouží výhradně pro rychlé pěší spojení obyvatel sídliště Pankrác I se stanicí metra; totéž i pro hosty hotelu Panorama. Spěchají tudy do práce zaměstnanci kancelářských budov a jediným klidným elementem jsou postavy těch, kteří si jdou před vstup zakouřit. Je zde nedostatek laviček, takže park to také není. Výtvarný objekt žádný. Není to ani náměstí. Je to průchod. Parter totiž nefunguje. Shoping Arkády se směrem do středu tohoto prostoru obrací dlouhou nudnou fasádou slepých šedých výloh. Některé kancelářské budovy mají v přízemí restaurace, pravděpodobně určené pro obědy zaměstnanců. K příjemnému posezení moc nelákají. Spíše působí dojmem najez se a vypadni. Ceny příliš lidové nejsou. Jedno bistro nabízí obložené burgery v cenách od 150 do 199 Kč. Mňam. Plno mají pouze dvě kavárny u hlavního a zadního vchodu do Arkád. Navíc mají možnost za dobrého počasí rozšířit své služby na předzahrádku. Jednou týdně ve středu dopoledne se konají před hlavním vstupem do obchodního centra farmářské trhy. Nesouvisí však s vnitřním prostorem. Na některých travnatých plochách uvnitř bloku se objevily cedulky s nápisem “nevstupovat soukromý pozemek“. Kulturní život, který bych v podobném prostoru předpokládal, zde není žádný; například veřejná knihovna, výstavní galerie, sál pro kulturní aktivity, kino a podobně. Nic. Večer úplná nuda. Po 21. hodině zde není žádná restaurace pro setkání s přáteli, žádná pivnice, vinárna nebo bar. Na konci loňského roku vykradli v noci zloději jedno klenotnictví v Arkádách. Zachytila je bezpečnostní kamera. Asi není náhoda, že vloupání provedli rozbitím vstupních dveří ze strany vnitrobloku. Dobrý veřejný prostor to opravdu není. Je to velký kontrast se sousedním pankráckým parkem, kde stačí malá kavárna Café na půl cesty, aby měla uvnitř i venku plno. Upřímně bych si přál, aby se to zlepšilo, ale parter okolostojících budov je privátní a asi to nebude jednoduché.

Historické centrum Prahy je zapsáno na seznamu Světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Jako pražský patriot jsem rád, že se mé město ocitá na tomto seznamu vedle největších skvostů, které lidé na této planetě v průběhu času vytvořili. V loňském roce Výkonná rada UNESCO upozornila Prahu, že v případě, že bude pokračovat ve výstavbě dalších výškových domů na Pankráci mimo území, kde již výškové domy stojí, (t.j. ohraničené ulicemi Na Pankráci, Hvězdová, Pujmanové, Milevská a Na Strži), hrozí Praze možnost vyškrtnutí ze seznamu. Byl to impuls pro začátek dosti bouřlivé diskuse o tom, zda je dobré pro Prahu na tomto seznamu být a zda by nebylo lepší, kdyby na něm nebyla. To tvrdili převážně zastánci výškových staveb. Bohužel se podobné výroky objevují i na gremiální radě IPR a názory hlavního architekta Metropolitního plánu Romana Kouckého, který vysoké stavby preferuje a památkovou ochranu považuje za brzdu rozvoje města, jsou dlouhodobě známé. V podkladech návrhu Územního plánu Prahy a jeho výškových limitů jsou uvedeny pro jednotlivé okrsky maximálně přípustné podlažnosti domů. Nad centrem Pankráce je ve výškovém schematu naznačena čárkovaně jakási parabola, tak zvaná „Pankrácká kupa“, která by snad v budoucnosti mohla připustit další navýšení objektů. Kdyby k tomu došlo, mohla by se výška v centru lokality dostat až na 160 metrů. Prý toto schema není závazné. Pak ovšem nechápu, proč tam bylo vyznačené.

Výškové stavby a mrakodrapy nejsou univerzálním lékem, který ze starého města učiní město moderní. Mohou být krásné a funkční a také někdy ne. Nevím, jak to jejich obhájci v Praze myslí. Máme se snažit o mrakodrapová centra, jaká jsou například v Dubaji, Moskvě či v Astaně? Výšková stavba nebo mrakodrap mohou být symbolem úspěšnosti soukromé firmy. Vysoký mrakodrap může být chloubou technické vyspělosti společnosti a může se stát i skvělým solitérem.  Záleží na tom, kdy, kde, jak a proč se tyto domy použijí. V přelidněných městech Číny se stavějí hustě zastavěná sídliště výškových bytových domů. Centrální Paříž má přísnou výškovou regulaci a leží v plochém terénu a po stavbě Tour Montparnasse (1973), která je považována za omyl, byly vysoké budovy odkázány k Boulevardu périférique a na La Défénse. Ani ta však nebudí dojem příjemného prostředí pro život. V Londýně jsou jistě některé mrakodrapy úžasné, ale celkové panorama City nijak neobdivuji.

Názory na budování výškových budov v Praze na pohledově exponovaných místech v návaznosti na historické centrum považuji za špatné. Přijít o statut světové kulturní památky kvůli komerčnímu záměru jednoho developera, mi připadá neuvěřitelně cynické. Obzvlášť když tento projekt městské části Pankrác žádná velká pozitiva nepřináší. Stavba do výšky má přinést především větší kapacitní výtěžnost území a tím pádem i vyšší ekonomický přínos pro stavebníka.
Jiří Merger,
leden 2020

Komentáře ke článku

 
 
 
 

14. 2. 2020 16:35:50. Re: Pankrác. Ing. arch. Karel Doubner
20. 2. 2020 16:26:48. Re: Re: Pankrác. Připravené zadání regulačního plánu nebylo projednáno
20. 2. 2020 16:59:39. Re: Re: Re: Pankrác. 3D vizualizace z kulturního dědictví po ECM
4. 3. 2020 15:57:45. Re: Re: Re: Re: Pankrác. Vít Janoušek

14. 2. 2020 21:50:51. Re: Pankrác. Viktor Tuček
20. 2. 2020 16:50:37. Re: Re: Pankrác. Vít Janoušek, SOIP Praha 4, spolek
4. 3. 2020 16:00:33. Re: Re: Re: Pankrác. Vít Janoušek
4. 3. 2020 16:02:50. Re: Re: Re: Re: Pankrác. Vít Janoušek

 
 
 
 

14. 2. 2020 16:35:50. Re: Pankrác. Ing. arch. Karel Doubner

  Jiří, bravo!
Po r. 1989 proběhla soutěž na Pankrác, dokonce 2x. Nezvítězil nikdo. Mezi několika druhými místy byl i náš návrh, ve kterém jsme tři stávající mrakodrapy doplnili o další tři, čímž byl doplněn kruh do koruny a věc mohla být uzavřena. Podzemní parking pro 2000 aut pod velkým klimatrónem s názvem Arkádia, byl poněkud redukován na Arkády.

20. 2. 2020 16:26:48. Re: Re: Pankrác. Připravené zadání regulačního plánu nebylo projednáno

  Ano, v časech Občanského fóra jsme spolupracovali: ÚHA, Obvodní úřad Prahy 4,spolky na Pankráci na přípravě regulačního plánu pro Pankráckou pláň. Součástí byla soutěž, její vyhodnocení a na jejím základě bylo připraveno zadání regulačního plánu. Pak došlo k rozštěpení OF na politické strany. Ta, která na Praze 4 vyhrála volby, tak tehdy byla toho názoru, že takový nástroj je nevhodný, protože vše vyřeší neviditelná ruka trhu. Tím pádem příprava regulačního plánu Pankráce skončila.
Do doby ECM a jeho Master Plánu.

Uvítal bych zkontaktovat se a probrat možnosti.

20. 2. 2020 16:59:39. Re: Re: Re: Pankrác. 3D vizualizace z kulturního dědictví po ECM

  Bude-li to technicky možné, rád bych sem vložil odkaz na 3D vizualizaci Master Plánu ECM - pokud se shodneme, že půjde o nekomerční použití ze studijních důvodů a jako historický dokument.

4. 3. 2020 15:57:45. Re: Re: Re: Re: Pankrác. Vít Janoušek

  Bohužel odkaz vložit z technických důvodů nelze.

14. 2. 2020 21:50:51. Re: Pankrác. Viktor Tuček

  Pane architekte, moc děkuji za váš článek. Mluvil jste mi z duše. Taky jsem vyrostl kousek odtud - Na Jezerce. V 60. a 70. letech., jsem chodil do ZDŠ Sdružení a pak na gympl Budějovická. Jsem tedy také patriot, taky architekt a pořád sleduju jak se Pankrác mění i to jak výškové stavby utlačují své okolí, degradují měřítko historického centra a jeho panorama. Za 30. let se magistrálu zklidnit nepodařilo, naopak je zde situace mnohem horší. Další nové projekty vznikající salámovou metodou nepřispívají k městotvornému urbanismu a dále zhoršují dopravu. Kvůli připravovanému projektu Skansky na Reitknechtce jsme se snažili s několika místními mladými architekty začít debatu s městskou částí o celé této lokalitě, ale zdá se, že o ni není zájem. Vzhledem k dalšímu rozvoji Pankráce je širší diskuze nutná a měli bychom se o ni pokusit ať již s MČ s IPR nebo třeba na půdě Komory architektů.

20. 2. 2020 16:50:37. Re: Re: Pankrác. Vít Janoušek, SOIP Praha 4, spolek

  Pane architekte, děkuji Vám za příspěvek, diskuze bude doufám vítána, širší diskuzi podporuji a uvítám, když ji neopomeneme ani v rámci komunitní participace.

Prostřednictvím občanských nástrojů jsem vyvinul velké úsilí, aby Praha 4 zvážila přípravu strategie rozvoje. Na poslední Komisi MA21 bylo přijato doporučení Radě zpracovat ideové zadání strategického plánu (mj. předložil jsem do Komise benchmarkingovou studii které MČ Prahy strategický plán mají, dodavatele a cenu - vše z veřejných webů MČ). Domnívám se, že nyní Praha 4 v tom směru pokračuje - podle mého názoru by bylo vhodné k tomu využít participaci v rámci 4 pilířů developmentu - v tom jsem konstantní: odborná/veřejnost + spolky, vlastníci nejen pozemků ale i nemovitostí (BD a SVJ), investoři a politická reprezentace - včetně všech klubů v OZ.
Na Reitknechtce budeme společně v participaci pokračovat.

4. 3. 2020 16:00:33. Re: Re: Re: Pankrác. Vít Janoušek

  Otázkou je obsahová náplň strategie - tedy aby za krátkou dobu do konce volebního období nedošlo jen k zapracování připravených projektů v obalu nového kontextu.

4. 3. 2020 16:02:50. Re: Re: Re: Re: Pankrác. Vít Janoušek

  Územní studie by měla řešit území a nikoliv jen začlenění několika vybraných projektů do území. Obdobně Strategie.

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

24. 3. 2020 17:03:00

Re: Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje

K polemice a selhávání dialogu nad pražskou metropolí čili o obtížné cestě od polemiky k dialogu Dialog se nekoná, v tom se shodneme. Tristní shoda. O to víc, že přitom v řadě věcí s článkem K. Bečkové a R. Šváchy (Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje. STAVBA, 27. roč., 2020, č, s, ) souhlasíme. I v tom, co nám navzdory liteře a smyslu našeho příspěvku vytýkají. Míjíme se a o to šlo a jde. Předporozumění, uzavírání se do jednoho společenství stejně smýšlejících a dogma vylučují dialog. Zásadní otázky, které jsme položili, tak zůstávají na pořadu dne: Může se v metropoli – Praze – stavět a rozvíjet – v souladu se světovými trendy, aniž by ztrácela na své identitě? A když se rozvíjela po staletí, proč to má být právě v naší době fatálně nemožné? Může se vést, jsme schopni a ochotni vést, produktivní dialog nejen mezi dvěma stranami – mezi architekty a památkáři, ale mezi společností, památkáři, historiky, architekty a urbanisty? Dialog o balancování mezi tím, co je historicky dané, vzácné a tím, co může být novým vkladem, přínosem pro Prahu? Tyto otázky zůstávají na pořadu dne. Co dialogu brání? Odpověď K. Bečkové a R. Šváchy: „Nenastává tak moment hypolepse, ukázněného navázání na argumenty protivníka, jaký za podmínku skutečného dialogu pokládá historik Jan Assmann. Domníváme se, že bez takové hypolepse se debata o Praze nikam nepohne a všichni zůstanou zakopaní ve svých dosavadních pozicích.“ Neospravedlňuje se tímto zvláštním odkazem na teze historika ranných kultur a civilizací egyptologa Assmana sama nemožnost dialogu? Navrhujeme radikální zjednodušení přes otázku - co je jádrem toho, co ničí podstatu dialogu v daném případě o architektuře a perspektivách Prahy Přidržíme se definice Jeana Lacroix. Dialog vyžaduje vzájemnost porozumění, tj. musím pochopit názorového protivníka, pochopit ho lépe než si rozumí on sám. To vyžaduje vystavit se síle jeho názorů, procítit je silněji než on sám. S rizikem, že se mé vlastní názory odkryji jako slabší. Bez metodologické sympatie není dialogu. To nám v diskuzích, polemikách – a především v možném dialogu nad tématem perspektiv Prahy chybí. Opravdu vychází selhání a nemožnost skutečného dialogu o pražské metropoli z toho, že „autoři textů, totiž architekti nejsou zvyklí přesně reagovat na názory druhých, jak to musejí praktikovat vědci“? (R. Švácha v „EAM. Euroamerické myšlení 1936-2011“, R. Švácha, M. Sršňová, J Tichá (eds.), str. 33, srv. i násl.)? Pochybujeme. Ona zdůrazňovaná hypolepse, zdisciplinované navazování na myšlenky a teze druhých, je důležitá, patří ke kultuře dialogu i v soudobé společnosti; dialog není mince, kterou si dám jako výhru do kapsy, je to cesta k společnému nalézání argumentů a „pravdy.“ Z toho nemůže být nikdo ostrakizován pro nedostatečnou hypolepsi, ani architekt, ani historik či teoretik, ani památkář, ani expert, ani veřejnost – dokonce i ta na sociálních sítích. Stav dialogu je jedním z měřítek vyspělosti demokratické společnosti. Jakub Heidler, Oldřich Ševčík

20. 3. 2020 15:24:36

Re: Re: Re: Re: Obnova mariánského sloupu v Praze.

Koukám Luščinole, že jsi opravdu vytrvalý, to není až zas tak obdivuhodná vlastnost, spíš svědčí o tvé omezenosti. Tvoje hraní si na světaznalého všeználka je ovšem v zásadě velmi zábavné, zejména v dnešní smutné době. Tvůj poslední výlev je zajímavý mimo jiné tím, že asi se neumíš pořádně vyjadřovat ani v jednom jazyce a se snažíš předstírat znalosti angličtiny, což v tvých vlastních očích má vytvářet pocit jakési morální nadřazenosti. Strašně se pleteš a poučovat mě o významu slov nebo o tom co co znamená je asi stejně pádné, jako tvoje bláboly o tom sloupu. Nějaký ten překlep se mi v mobilu stane, na rozdíl od tebe podobné věci "vyřizuji" třeba v MHD, rozhodné bych jimi neztrácel čas na rozdíl od tebe, který podle všeho brejlíš celý den do monitoru, abys připravil další blábol. Nicméně budu rád, když budeš pokračovat, bavím se dobře. Jediný jistota tak jednou za čtrnáct dní, když navštívím na pár minut tyto stránky, že zrovna pod támhle článkem najdu tvůj další blábol. A jen tak mimochodem, jestli jsi měl na mysli Chruščova, tak se někam podívej, jak se to jeho "otčestvo" v češtině píše. Jinak doufám, že sloup tam vydrží podstatně kratší čas než původně, oni podobní samozvaní umělci umí mlátit hlavně hubou a až to na někoho spadne, bude po legraci. Takže milý nedělnický původe, předveď se...

19. 3. 2020 15:44:03

Re: Analytici: Stavebnictví může být tahounem při oživení ekonom...

Je zajímavé, kolik analytiků hovoří o zcela obligátních záležitostech, jako kdyby měli právo a všechny moudra světa ve svém držení. Přitom co ví ti z bank o reálných problémech na stavbách? Nic, protože mají pouze předávané informace od manažerů stavebních firem, které jsou často poněkud vzdáleny od pravdy. Logicky. Je také podivné, že vůbec někomu sdělují své prognózy a potřebu budoucího dění. Komu? Vládě? Pojišťovnám? Prázdné článečky, které nikdo nepotřebuje, jsou o ničem. Odvětví, která podporují stavební průmysl, ta v určitém utlumeném procesu dále produkují. Stavební firmy část zakázek, těch menších, zpomalí, ale ostatní pojedou dál, např. dálnice a koridory. Tam se termíny nesmí posunovat. Co se zhorší, jsou investice do jiných odvětví, kde začnou chybět zahraniční síly, které odjely pryč. A stavby technologií pro petrochemii a energetiku, na ty budou tyto montážní cizí síly chybět nejvíc. na to jsem zvědav, jak to dodavatelské firmy zařízení pro zásadní změny v energetice vyřeší. Poklesne čerpání tzv. dotací z fondů EU ještě víc? Ovšem a to bude jen dobře. Nevyváženost mezi zdroji peněz a možnostmi stavební výroby se ukáže ještě větší než dosud. Zajímá to vládu, její investiční národní plán se bude měnit? Jak, kdy? Ani ve hvězdách to dnes nestojí.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz