Přístavba budovy muzea skla a bižuterie

Přístavba budovy muzea skla a bižuterie

U muzea 4, Jablonec nad Nisou

(12. 1. 2021) Ateliér Hlaváček – architekti

   
 
 
 
 

Přístavba budovy muzea skla a bižuterie

O založení uměleckoprůmyslového muzea uvažoval Průmyslový vzdělávací a podpůrný spolek pro Jablonec již v roce 1868, první stálá expozice byla otevřena až v roce 1904. V roce 1949 se pak novým zázemím muzea stal exportní dům firmy Zimmer & Schmidt, kde sídlí dosud. V roce 2003 se jablonecké muzeum stalo díky výjimečnosti svého sbírkového fondu státní institucí zřizovanou Ministerstvem kultury České republiky. Muzeum Skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou spravuje největší kolekci bižuterie na světě a jednu z největších evropských veřejných sbírek skla.

Objekt postavený podle návrhu architekta Emiliana Herbiga je národní kulturní památkou. V období kolem roku 2002 však začínalo být jasné, že přes všechny úpravy, externí pobočky a jiné výpomoci již muzeum kapacitně a provozně nevyhovuje. Bylo proto rozhodnuto o rekonstrukci stavby včetně dispozičních a technických změn. Projekt zpracoval pražský ateliér Hlaváček – architekti a jablonecký Atelier 4. Nově uspořádané muzeum získalo cenu Asociace muzeí a galerií ČR Gloria musealis, následně bylo nominováno na hlavní cenu ředitele European Museum Forum – Lisbon 2006.


Kolem roku 2014 se opět ukázalo, že prostorové kapacity muzea už nestačí, a je třeba ho rozšířit. Řešení bylo ale od počátku provázeno stresem a nejistotou. Náš tým se totiž potýkal s otázkou, jak přistavět objekt k domu, který je památkově chráněný a ucelený. Jediným vodítkem bylo doporučení ze strany muzea a NPÚ, že by přístavba mohla být na pravé straně objektu (při pohledu od Nisy), ale jen do úrovně stropu 3. NP. Tím byl vymezen její tvar, který musel respektovat stávající balkony a tzv. Pelantovo schodiště. Když jsme přijali tato omezení jako limitní s definovanými rovinami, vycházel nám tvar přístavby jako tupý, agresivní a nepříjemný hranol, trčící do parku. Od začátku bylo zřejmé, že není akceptovatelný. Nicméně právě od tohoto tvaru se rozvíjela nová koncepce. Hmotu jsme postupně zjemňovali, nejprve pomocí fasádního členění, zejména okny. To byl ale problém, dostali jsme se do rozporu se zadáním. Střední podlaží totiž mělo být bez oken kvůli svému využití pro expozici vánočních ozdob. 

V první fázi projektu jsme proto předpokládali, že okna budou pouze v multifunkčním prostoru na úrovni 3. NP. Toto řešení však bylo stále příliš robustní, proto jsme začali do hmoty přístavby zasahovat různými zalomeními fasády. V první fázi půdorysnými, později i v různých částech řezu. Objekt tak začal ztrácet hranolovitou formu a získával amorfnější tvar. Okenní části stále nabývaly na ploše, sklo nakonec pokrylo téměř celou plochu horní fasády. Skleněná fasáda nás lákala k bohatšímu tvarovému řešení, postupně se vynořila asociace s broušenými krystaly bižuterie. Rozpor mezi řešením horní a spodní fasády však byl stále větší, museli jsme najít novou formu propojení fasád. Spodní fasádu jsme vytáhli i do horní úrovně, finálním krokem bylo vytvoření kompaktního tvaru. Požadavek na 2. NP bez oken jsme nakonec vyřešili použitím černého neprůhledného skla a jeho částečným přetažením do 3. NP v místech, kde bylo třeba zamaskovat konstrukce a technologie. Hrátkou jsou na černé fasádě nepravidelné body průhledného skla, které jsou kopií nebeských souhvězdí.

Architektonický návrh
S problematikou výrazu a tvaru stavby se vyvíjel i názor na konstrukci. Ustoupili jsme od původního předpokladu jednoduché a standardní konstrukce. Vzhledem k relativně malému půdorysnému rozsahu objektu se navíc objevil problém umístění schodiště a výtahu. Poté, kdy byl vznesen požadavek na umístění malé kavárny do 2. NP, se ukázala jako výhodná centrální poloha schodiště. Vznikl tak částečně krytý prostor pro barový pult a jeho zázemí. Výtah do dvora byl později zrušen. Symetrické umístění schodišťového tělesa vyčistilo dispoziční řešení a přispělo k vytvoření jednoduchého principu základní konstrukce.
Ve chvíli, kdy se konstrukce začala blížit tvaru krystalu, bylo zřejmé, že nelze setrvat v celém rozsahu na betonových nosných konstrukcích, a že bude nutné alespoň tu část, která vytváří nosnou konstrukci obvodového pláště, vyrobit z ocele. Tato konstrukce ale vnáší do železobetonových stropních konstrukcí zatížení. Konzolovité konstrukce stropů bylo nutné posílit šikmými ocelovými táhly a ve výsledku vznikla staticko-architektonická kompozice, která propojuje technické a architektonické kvality betonu, oceli a skla. Ve všech podlažích plynule navazuje na dispoziční řešení původního objektu. 
 
Z urbanistického hlediska přístavba nenarušuje koncepci okolí budovy. Výškově je přizpůsobena křídlu v levé části jižní fasády. Výškově využívá dvoupodlažního rozdílu protilehlých fasád stávající budovy a nad terén z pohledu z parku vystupuje jen jedním podlažím. Spodní dvě podlaží jsou skryta za opěrnou stěnou. Ze strany dvora je 2. a 3. NP přístavby výrazně překonzolováno přes půdorys 1. NP. Východní strana 3. NP je překonzolována přes opěrnou stěnu do parku.
Z hlediska architektonického přístavba podporuje symetrii secesní budovy muzea. Požadavkem NPÚ byly co nejmenší zásahy do její jižní fasády, proto jsme zvolili nepravidelný půdorysný tvar nové části objektu. Navazuje na vstupní foyer, vyhýbá se balkonu na úrovni 4. NP a dává mu architektonicky vyniknout. 

Budova muzea je svým architektonickým výrazem natolik intenzivní, že jsme v podstatě nemohli navázat žádnou architektonickou formou, která by v kontextu nepůsobila cize. Snad pouze kopírováním západního křídla by bylo možné docílit splynutí nové a původní části. Toto řešení by však bylo nepoctivé a neodpovídalo by současným výrazovým trendům. Náš projekt jsme proto založili na přiznaném kontrastu nové a staré části. Inspirací ke tvaru objektu byl skleněný krystal, který jsme ztvárnili fasádou, prolamovanou pomocí nepravidelných velkých ploch. Tyto plochy jsou dále členěny na pravidelné menší okenní díly. Fasáda je řešena jako jednoplášťová s izolačním trojsklem. Konstrukce prosklené fasády je provedena fasádním lištovým systémem. 

Přístavba je samostatným objektem stavebně oddilatovaným od stávající budovy. Z východní strany je stávající opěrná stěna z kamene. Ta byla po ošetření, přespárování, konzervaci a ochraně zachována. Byly do ní vyvrtány nové otvory pro odvod podzemní vody za opěrnou stěnou. Přístavba k ní je pouze přistavěna. Oddělení je provedeno pomocí separačních geotextilií a mezerovitého betonu vylitého do jednostranného bednění.

Konstrukční řešení
Konstrukčně se jedná o třípodlažní, v jádru železobetonový objekt. Jde o kombinaci stěnového systému, trámového stropu a jednoho zavěšeného stropu na ocelových táhlech. Hlavním vertikálním nosným prvkem jsou dvě monolitické stěny v podélné ose přístavby. Nad 3. NP jsou zakončeny vykonzolovaným trámovým stropem, na který je pomocí táhel na koncích trámů zavěšena stropní monolitická deska nad 2. NP. Tato deska je ještě podepřena kruhovými sloupy v osách dvou schodišťových stěn. 

První nadzemní podlaží je stěnové, železobetonové. Obvodové stěny jsou z vnější strany obložené tepelnou izolací a kamenem. Druhé a třetí nadzemní podlaží přečnívá přes půdorys 1. NP. Výztuž je vesměs pnutá v příčném směru.

Nosnou konstrukci skleněné fasády tvoří rámy z ocelových uzavřených obdélníkových profilů. Rámy jsou lomené podle průběhu fasády v dané rovině rámu. Vznikly tak základní plochy prosklené fasády, které jsou dále členěny na obdélníky o rozměrech 2,5 x 1,5 metrů. Rámy se kotvily k čelům železobetonových vodorovných konstrukcí. Atypičnost konstrukce nespočívá jen v jejím tvaru, ale i v tom, že dodavatel nedostal projektovou dokumentaci ve standardním provedení, ale ve 3D modelu, ze kterého vyrobil 2D dokumentaci. To mělo dopad i na řešení a dodávku proskleného obvodového pláště. Při náročném svařování ocelové konstrukce v netypických úhlových pozicích se tvary pláště vždy poněkud odchýlí od projektu a dochází k tomu, že i původně shodné okenní tvary se, i když nepatrně, liší. Každá okenní tabule musela být zaměřována po ukončení montáže ocelové konstrukce zvlášť. Mělo to dopad i na úpravu způsobu fixace skel k ocelové konstrukci.

Vnitřní centrální schodiště je prosklené bez podstupnic. Na stupnicích je bezpečnostní sklo s mléčnou fólií. Jednotlivé stupně se kotvily do bočních schodišťových stěn.

Autorská zpráva
Novostavba Muzea skla a bižuterie získala titul Stavba roku 2020

Autor a projekt: Michal Hlaváček; spolupráce Zdeněk Holek, VeronikaTrachtová, Jaroslava Stojanová
Statika: Ing. Jan Margold
Dodavatel: Energie – stavební a báňská

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Novostavby

Dokončení

2019

 
 
 
 
50.7226287
15.1720900
Přístavba budovy muzea skla a bižuterie

Přístavba budovy muzea skla a bižuterie
U muzea 4
Jablonec nad Nisou

Komentáře ke článku

 
 
 
 
 
 
 
 

13. 1. 2021 12:04:15. Re: Přístavba budovy muzea skla a bižuterie. Jitka

  Myslím, že se to bude líbit. Díky zrcadlení okolí na fasádě vypadá objekt mnohem lépe, než vypadal v projektu. A taky už jsou dneska lidi na "nekrabicové" domy víc zvyklí.

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

16. 4. 2021 15:44:03

Re: Praha má plán, jak zlepšit bytovou situaci

Velké fráze plné prázdných slov. Ani jedno o tom, jak se společně s růstem zastavěnosti a zahuštění stavbami zlepší životní prostředí bývalých industriálních ploch, často bez veřejné zeleně, ani jak se vyšší počet obyvatel projeví v přeplnění sítí MHD v době špiček. ani Ň o tom, jak bude ošetřena prostupnost přeplněných vnitřních pražských komunikací i magistrály a spojek a totéž platí o umístění parkovacích a odstavných ploch pro nové rezidenty, když dnes jich až 50% chybí pro ty stávající téměř v celé Praze. Samé plány plné ničeho. Jen byty, a související TI a DI je vedlejší, přitom je základnou pro další rozvíjení osídlení v Praze. Kapacity starých inženýrských sítí, ČOV i zdrojů vody jsou již dnes přetíženy. Významné orgrtanizace zásadní pro denní provoz města, jako je mj. i TSK, jsou bez potřebného počtu kvalifikovaných techniků a takové zajímavé, leč postradatelné organizace jako je IPR , ty mají lidí a schopných přebytek. Co vše se v Praze dělá špatně, na co lidé na Magistrátě absolutně nestačí? Na všechno. Pouze zaměstnanost úředníků pořád zvyšují. Jak hloupé, jak sebevražedné, jak nekompetentní! Pan Hřib celou tuto vážnou roli řídit moudře chod města nezvládá, zrovna jako VŠICHNI JEHO PŘEDCHŮDCI! I v Praze ryba smrdí od hlavy a je jedno, zda jde o vládu nebo Magistrát. Stejní lidé, nezodpovědní, s plnými kapsami peněž za své benefity, ale výsledek jejich činností pro občany je katastrofální.

 
© 2007–2021 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz