Plastika Krista — zastavení v krajině

Radek Novotný a Vojtěch Ertl (Neřold) projekt realizovali v rámci ateliérového zadání na ČVUT v ateliéru Miroslava Cikána.

Zastavením se na cestě nalézáme ztracený čas. Nenajdeme ho ve spěchu či běhu, ale v klidném spočinutí na rozcestích – všude tam, kde se musíme zastavit, abychom se znovu rozhodli, kam chceme jít. Stojíme a rozhodujeme se. Místa rozhodnutí, tedy zastavení, nejsou nikdy prázdná – jsou například vepsaná do starých cest, kde je můžeme číst. V těchto místech se setkáváme s příběhem, který nás obklopuje v prostoru i čase. S příběhem Krista, který se odráží v poutních zastaveních, v křížových cestách, v Božích mukách a v prostých křížcích u cest.

Židé Starého Zákona žili v příslibech, že Bůh zvláštním způsobem sestoupí k lidem a usedne na Davidův královský trůn, odkud bude vládnout. Jaká by to byla čest pro veškeré lidstvo – jaká pokořující představa, že Bůh sestoupí k lidem. Představy jsou krásné – Kristus se stal však úplně nejmenším. Nebyl vládcem podle lidských vzorců, nenarodil se pro pozemský život, ale pro věčné království.

Byl prostým tesařem, podle svého pěstounského otce. Přijal svůj úkol a plnil jej s pokorou do doby, kdy se stal Mistrem. Chodil, kázal, konal zázraky. Byl neustále na cestě. Lidé ho potkávali na různých místech Izraele, kde jim vyprávěl podobenství o Božím království. Jeho Život se stal symbolem – cestou ke spáse, která nekončí smrtí, ale zmrtvýchvstáním.

Na cestě krajinou potkáváme Krista v různých obrazech – připomínkách důležitých míst jeho cesty. Proč? Abychom se zastavili a četli příběh. Posvátná místa byla v krajině odedávna, největší rozkvět přineslo v tomto směru baroko. Avšak dnešní atomizovaná společnost velmi snadno zapomíná na tato místa, která byla vyjádřením úcty k vyšším věcem, než je sám člověk.

Kristův obraz v krajině by měl být zastavením, které nás znovu donutí přemýšlet o podstatě jeho činů. My jsme ale zapomněli, ‚co dělal, jaké je jeho poslání‘ – proto musíme znovuobjevit jeho samotného.

Návrh plastiky Krista, stély zastavení, k nám promlouvá v abstrahované podobě. Cílem bylo vytvořit zastavení více symbolické než ‚obrazové‘. Formu plastiky tvoří kmeny – materiál, se kterým se Ježíš každodenně setkával v dílně svého pěstouna. My však dřevo, se kterým pracoval, již nevidíme. Kristus v Matoušově evangeliu /Mt28,20/ nám dává příslib, že s námi zůstane do konce skonání světa – bude obtiskem v srdcích těch, kteří přijali jeho učení jako nesmazatelnou pečeť. Proto se i kmeny obtiskují do materiálu, který symbolizuje stálost. Dříve touto jistotou byl kámen – v současném jazyce beton. Nejmenším možným počtem kmenů, které mohly být použity na vytvoření stély, jsou tři – Božská trojjedinečnost, pro křesťany nejvyšší mystérium. V návrhu plastiky jsme však použili jinou početní symboliku, číslo pět, odkazující k obraznějším pěti ranám Kristovým při jeho poslední cestě na kříž.

Plastika Krista se stala nultým bodem pro návrh navazujících projektů – hřbitovní kaple v Kestřanech, kde je stéla Krista umístěná v kapli posledního rozloučení symbolem příslibu věčného života právě skrze rány, které utrpěl Kristus. Druhý projekt se zabývá zpracováním Ježíšovy poslední cesty na Golgotu. Návrh křížové cesty v Sázavě chce vtáhnout poutníka do nitra abstrahované scény a nechat ho projít čtrnácti zastaveními tak, aby se stal jejich součástí.

Bc. Vojtěch Ertl “ www.earchi.cz “ a Bc. Radek Novotný “ www.rn-a.cz „
25/06/2012