Praha jedná o koupi nádraží Vyšehrad

Praha jedná o koupi nádraží Vyšehrad

(27. 2. 2020) Zda je místo vhodným objektem pro umístění Slovanské epopeje, nyní posuzují architekti z IPR

   
 
 
 
 

Praha jedná o koupi nádraží Vyšehrad

(ČTK) - Pražský magistrát plánuje odkoupit chátrající nádraží Vyšehrad. V budově by po rekonstrukci mohla být umístěna Slovanská epopej. O výkupní ceně bývalého nádraží se nyní jedná, ve hře je i vyvlastnění památky. Jednání potrvají do poloviny roku. Novinářům to 26. února 2020 řekl radní pro majetek Jan Chabr (TOP 09).

Zda je místo vhodným objektem pro umístění Slovanské epopeje, nyní posuzují architekti z Institutu plánovaní a rozvoje Prahy (IPR). Rozhodnou během jednoho či dvou měsíců. Pro výstavu cyklu dvaceti velkoformátových obrazů Alfonse Muchy by vyšehradské nádraží mohlo být doplněno přístavbami. "Architekti posuzují, zda by to bylo možné provést tak, abychom udrželi památkovou ochranu, kterou ta budova má," řekl radní. Pokud objekt vhodný nebude, mohlo by být bývalé nádraží přestaveno na byty či kanceláře.

Opětovné využití budovy jakožto železniční zastávky IPR vyloučil. Mluvčí institutu Marek Vácha pro ČTK uvedl, že nynější systém železnic již tento typ nádražních budov nepotřebuje. "Nahradit by ji měla spíše zastávka na pražské Výtoni. Ta má nejenom lepší přestupní vazby, ale i bližší docházkovou vzdálenost například na Karlovo náměstí, Vyšehrad, úřady i v okolí, ale také je to blíže do VFN či na univerzitní kampus," doplnil Vácha.

Jestli město secesní budovu koupí a za kolik to bude, se nyní jedná. Zahraniční vlastník památkově chráněné budovy za ni požaduje 117 milionů korun, magistrát je ochotný za historické nádraží zaplatit asi 67 milionů korun. "Město může vykupovat pouze za cenu v místě obvyklou. Nemůžeme vykoupit jakoukoliv nemovitost v Praze za jakoukoliv cenu. Musíme se držet znaleckých posudků," doplnil Chabr.

Diskutuje se i o možnosti vyvlastnění. K tomu by mohlo dojít v případě, že se Praha nedohodne na ceně s majitelem nemovitosti. Důvodem k vyvlastnění je podle radních to, že se současný majitel o památku nestará. O případném vyvlastnění se však v pražské magistrátní koalici Pirátů, Prahy Sobě a Spojených sil pro Prahu (TOP 09 a STAN) bude podle Chabra jednat až tehdy, bude-li jednání s vlastníkem budovy neúspěšné. Zatímco podle Chabra je vlastnické právo nedotknutelné a vyvlastnění památky by nyní spíše nepodpořil, předseda zastupitelů Spojených sil a europoslanec Jiří Pospíšil (TOP 09) je opačného názoru. "Jsem přesvědčený, že politické řešení není koukat dalších dvacet let na padající nádraží. Vyvlastnění je ve veřejném zájmu," sdělil ČTK Pospíšil.

Provoz nádraží byl zastaven kolem roku 1960. V soukromých rukách je objekt, který byl v roce 2000 prohlášen za kulturní památku, od roku 2007. Budova je v desolátním stavu.

Doplněno Stavbaweb:
(ČTK 16.7.2019) – Praha se za stávajících podmínek nechystá kupovat chátrající nádraží Vyšehrad, protože cena, kterou za ni vlastník požaduje, je příliš vysoká. O tom, že je secesní nádraží na prodej, informoval deník E15. 
Radnice Prahy 2 nedávno uvedla, že by v nádraží, respektive v nově vzniklé přístavbě, ráda vytvořila výstavní prostory pro Slovanskou epopej Alfonse Muchy. Městská část se dlouhodobě snaží objekt dostat do svého majetku.
Provoz nádraží zde byl zastaven kolem roku 1960 a jeho obnovu neumožňují normy, kdy stanice nesmí být v oblouku. V okolí měly být postaveny nové domy, o jejich případné stavbě nebylo dosud rozhodnuto. V soukromých rukách je objekt, který byl v roce 2000 prohlášen za kulturní památku, od roku 2007.

(ČTK 9.5.2019) – Radnice Prahy 2 chce vytvořit výstavní prostory pro Slovanskou epopej Alfonse Muchy v chátrajícím nádraží Vyšehrad. Praha 2 se dlouhodobě snaží, aby získala secesní nádražní budovu do svého majetku. Vedení Prahy má zároveň vytipovány tři objekty v majetku hlavního města, kam by mohla být Muchova epopej umístěna a rovněž jedná s majiteli zámku na Zbraslavi.
Cyklus obrazů tvoří 20 velkých pláten, která Mucha maloval od roku 1910 dalších 18 let a věnoval je Praze. Nyní jsou umístěna v depozitáři. Obrazy inspirované slovanskou mytologií a dějinami českého národa jsou od roku 2010 zařazeny na seznam kulturních památek.

Wikipedie: Nádraží Praha–Vyšehrad

Související články:
Nádraží Vyšehrad směřuje k opravě, investor má územní rozhodnutí  10.12.2013
Praha 2 se dohodla s investorem na přestavbě nádraží Vyšehrad 9.2.2012
Přestavba nádraží Vyšehrad 15.2.2011
Nádraží Vyšehrad se možná brzy dočká rekonstrukce 3.4.2008
Šéf pražských památkářů: S nádražím Vyšehrad je to na dobré cestě 27.3.2008
Praha má připravené změny, které se týkají přestavby tří nádraží 9.2.2012
Kniha připomíná zaniklá pražská nádraží 14.9.2009
Z Vyšehradu zmizel bez povolení památkově chráněný objekt 28.2.2008


Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz