Pražský Manifesto Market

Pražský Manifesto Market

(3. 12. 2019) Chybík+Krištof 

   
 
 
 
 

Pražský Manifesto Market

Design, který regeneruje: Pražský Manifesto Market ve spolupráci s architekty Chybík+Krištof oživuje zapomenutou část Smíchova
Manifesto Market si získal uznání daleko za hranicemi Prahy i Česka. Pro svou druhou lokalitu se jeho zakladatel a majitel Martin Barry rozhodl regenerovat méně známé místo v Praze v srdci Smíchova a projekt svěřil architektům Chybík+Krištof. Manifesto Smíchov bylo otevřeno v červenci 2019 na bývalém prázdném parkovacím dvoře sousedícím se secesní budovou Národního domu na Smíchově, a to ještě před její plánovanou rekonstrukcí majitelem Torino-Praga Invest. Koncept Manifesta má dočasný charakter, jeho každodenní provoz se však řídí principy udržitelnosti. Architekti měli proto za úkol pracovat s modulárními jednotkami, aby vytvořili dočasný a zároveň elegantní gastronomický a kulturní pop-up market.

ARCHITEKTONICKÝ KONCEPT STUDIA CHYBÍK+KRIŠTOF
Posláním Manifesta je vytvořit jedinečný zážitek pro návštěvníky a lokální rezidenty. Manifesto Smíchov se nachází v městské oblasti s hodnotnými příklady architektury 20. století. Projekt navazuje na stále přítomné základy místních historických vrstev, ovšem zapomenutých před několika generacemi. Opětovné vyvolání genia loci bylo jasným záměrem již od samého počátku a zmapování historie daného místa bylo nezbytnou součástí tohoto procesu. Až donedávna byl pozemek využíván jako parkoviště a servisní vchod, ukrytý mezi bývalou tržnicí a smíchovským Národním domem. Ještě hlouběji do minulosti se na místě nacházela botanická zahrada a venkovní restaurace, vymezená pravoúhlou sítí stromů. Celé sousedství s velkorysými parky, zelení a snadným přístupem k vltavskému nábřeží bývalo dříve vyhledávaným místem k rekreaci, přičemž právě botanická zahrada dominovala celé čtvrti.

Odtud pramení idea oživit veřejně přístupnou, bohatou svěží zeleň k obnovení této destinace, plynule napojené na frekventovanou Malou Stranu a v docházkové vzdálenosti od pražského Tančícího domu. Architekti zároveň ctí intimní proporce a měřítko veřejných pasáží, typických pro pražské ulice. Ústředním prvkem návrhu pro jeho letní období provozu se stalo mělké brouzdaliště, nad nímž se sklání historická fasáda odrážející se ve vodní ploše. Ta se stala nejvíce přitažlivou atrakcí pro děti stejně jako pro dospělé. Práci s vodním elementem si Chybík+Krištof vyzkoušeli již u svého návrhu oceněného na expu v Miláně před čtyřmi lety. Prvek je integrován do vyvýšené dřevěné terasy, jež umožňuje do celého prostoru bezbariérový přístup pro kočárky a invalidní vozíky.

Vlnité hliníkové pláty, které kontejnery obkládají, umožňují konstrukcím dobře zapadnout do pozadí a navíc hravě reflektují fasádu a barvy Národního domu. Motiv odrazu se pak objevuje i ve zčeřené vodě malého bazénku. Do dvora se vrátily také rostliny – bambus, palmy a popínavky, přičemž právě jejich přítomnost byla určujícím prvkem pro celý design, společně s dalšími aspekty spojenými s náplní prostoru – gastronomie, kultura či společenské události. To vše musel projekt pojmout. Prodejci a restaurace obývají celkem 11 kontejnerů a nabízejí vybrané gastronomické speciality, tradiční tankové pivo nebo občerstvení, zatímco dřevěná platforma slouží jako velkorysá terasa a poskytuje rozmanité možnosti sezení.

SPOLUPRÁCE S DALŠÍMI DODAVATELI
Kontejnery pochází od firmy KOMA MODULAR. Projekt Manifesto Market Smíchov je již několikátým pokračováním spolupráce studia Chybík+Krištof a tohoto výrobce modulů, trvající od roku 2011.
Ve večerních hodinách se živé nádvoří rozsvítí řadou lamp vyrobených přímo na zakázku od studia Nahaku. Jsou vyrobeny upcyclingem ze starých sudů od prosecca. Design lamp odkazuje na osvětlení ve stylu art-deco uvnitř Národního domu, a propojuje tak interiér s novým kulturním prostorem dvora venku. Designové studio Davida Karáska mmcité Manifesto Market na Smíchově doplnilo svým novým modelem venkovního nábytku.
Manifesto si jinak zakládá na své zásadě místa bez log, reklam a bannerů. Jeho na první pohled rozpoznatelnou vizuální identitu navrhl český grafický designér FunkFu.
Všechny markety Manifesto včetně sídla společnosti pohání energie pocházející výhradně z obnovitelných zdrojů od české firmy Nano Energies.
Manifesto zároveň muselo být připraveno na sezónní proměnu a od listopadu 2019 bylo doplněno o plátěnou střechu, šest průsvitných iglú a konečně i výzdobu, která předznamenává blížící se Vánoce.


Originální idea a kreativní vedení: Martin Barry
Architekti (Smíchov): Chybík+Krištof. 
Design team: Ondřej Chybík, Michal Krištof, Ivo Stejskal, Ondřej Mundl, Martin Holý, Tomáš Babka, Francisco Javier Gomariz Moreno, Antonio Seghini, Gabrielle Coudert
Vizuální identita, brand ID: FunkFu (graphic design), Radka Ondrackova (copywriting)
Nábytek: mmcité, David Karásek
Osvětlení: NAHAKU Studio
Výrobce kontejnerů: KOMA MODULAR
Majitel, investor: Martin Barry, Founder and CEO, Manifesto Market, Founder and Chairman, reSITE
Fotografie: Alex Shoots Buildings, Lukáš Pelech

O MANIFESTU
Manifesto Market je gastronomický a kulturní market a proptech startup, který vrací život zanedbaným a nevyužívaným místům v centru Prahy. Manifesto je držitelem ocenění Obchodník roku 2018 za nejlepší zákaznický zážitek a typicky využívá dočasné a modulární struktury k oživení zapomenutých a zanedbaných pozemků. Nabízí unikátní gastronomické koncepty předních restauratérů, uzpůsobené jako street food, a rovněž design, umění, kulturní a hudební zážitky i lekce gastronomie.

tisková zpráva

Související články:
Manifesto Market Smíchov  2.5.2019
Manifesto  4.7.2018


Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Komerční stavby

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz