Rekonstrukce bytu: Tři boxy z Packwallu

Rekonstrukce bytu: Tři boxy z Packwallu

Malý byt v proseckém paneláku z konce 60. let minulého století doposud nebyl výrazněji upravován. Byt je vymezen z východní strany lodžií přes celou šířku dispozice, západní obvodovou stěnou s pásovými okny a dvěma příčnými nosnými železobetonovými stěnami.

Architekti navrhli odstranit všechny původní lehké montované příčky. Namísto několika malých pokojů a chodeb tak vzniká jeden spojitý prostor, sjednocený betonovou podlahou, prosvětlený z obou stran pásem oken. Do tohoto prostoru autoři vkládají tři minimalistické boxy s různým využitím. Tuto koncepci popisuje investor, výtvarník Jan Bárta, takto: „Pojetí bytu jako jediného prostoru se třemi výraznými objekty poskytovalo dostatek volného a prosvětleného místa. V jednom boxu s prosklenou stěnou do pracovny byl v návrhu umístěn sprchový kout s umyvadlem, toaletou a automatickou pračkou. Je v něm také z vnější strany prostor pro mikrovlnnou troubu, lednici a nádobí spolu s policemi pro další kuchyňské potřeby. Druhý box s průhledem z laminátu slouží jako předěl mezi denní částí prostoru a místem pro spaní. V boxu jsou další úložné prostory a místo k uložení šatstva. Dominantou bytu zůstává kuchyňský pult se sloupem, jenž prochází přímo pracovní deskou.“ 

Všechny tyto hlavní prvky jsou po celém svém obvodu opláštěny deskami z recyklovaného materiálu Packwall. Barevné desky jsou použitelné i na provozně náročnější části nábytku jako jsou otevíravé či výsuvné části kuchyňského ostrova nebo šatní skříně.
Jan Bárta dodává: „Hosty, kterých jsem ve svém bytě uvítal už celou řadu, udivuje materiál sestavený z desek vyrobených z odpadového materiálu. Zpracování vnímají jako příjemně kontrastující a oživující prostor tónovaný do světle šedé.”

Jan Bárta shrnuje své dojmy z bytu s odstupem takto:
„Třípokojový byt jsem získal po rodičích. Jeho padesátileté obývání bez velkých úprav si nevyhnutelně žádalo rekonstrukci. S tou jsem sice nespěchal, ale kromě toho, že náklady na přestavbu v poslední době rostly stále výrazněji, se možnost účastnit se přestavby panelákového bytu zalíbila mému synovi, který je architektem. Pravda, několika mým známým, vrstevníkům především, se návrh na přestavbu zdál odvážný, ale mně se zdálo, že když už se přestavuje, mělo by se mé bydlení stát opravdu moderním a příjemným místem k pobývání. V návrhu bylo pamatováno na mou zálibu ve vaření. S dostatkem prostoru návrh počítal také pro moje výtvarné aktivity. 

V bytě žiji od října, a ač už ani svým věkem nepatřím mezi přívržence avantgardy, cítím se zde opravdu jako doma. Za obrovskou výhodu považuji umístění bytu v sedmém, tedy nejvyšším patře domu. S okny prosklenou téměř celou stěnou sousedící s lodžií vytvářejí pocit svobody a volnosti. Nejčastěji využívám místo za sporákem a s ohledem na práci s potravinami oceňuji rovněž velmi jednoduchou možnost úklidu podlahy z litého betonu.“  

Autorská zpráva