Rekonstrukce luhačovické kolonády s halou Vincentka

Rekonstrukce luhačovické kolonády s halou Vincentka

(24. 6. 2020) Repliky původní dlažby vyrobila pro Luhačovice po 70 letech znovu značka RAKO

   
 
 
 
 

Rekonstrukce luhačovické kolonády s halou Vincentka

Luhačovická kolonáda s halou Vincentka se dočkala návratu do své původní podoby, do období přelomu 40. a 50. let. Jedinečná, pozdně funkcionalistická tvář Luhačovic znovu zazářila, aby se prosadila vedle známých Jurkovičových staveb. Projděte se po lázeňské kolonádě – dýchne na Vás atmosférou poválečných let. Pod vašimi kroky bude ubíhat mozaiková dlažba RAKO jako z doby jejího vzniku. Repliky původní dlažby vyrobila pro Luhačovice po 70 letech znovu značka RAKO. Mimořádně zdařilé mozaiky zcela odpovídají barevnosti původních dlaždic.

Areál kolonády s halou Vincentka je vynikajícím příkladem doznívání funkcionalismu u nás. Pozdně funkcionalistický komplex citlivě zapojený do okolní krajiny je dílem brněnského architekta Oskara Pořísky (1897-1982).  Tři vzájemně propojené objekty haly Vincentka a Velké a Malé kolonády vyrostly na jižní straně Lázeňského náměstí mezi léty 1947-1951.

Dnes, po 70 letech, tato kulturní památka znovu září jako v době svého vzniku. Vzdušnost a propojení s přírodou symbolizují prosklené plochy, otevřená atria a střešní světlíky. Jako velkou tepnou proudí kolonádou znovu život a mění střed lázní v kulturní i společenské centrum. Hala Vincentka přivítá mnohé akce, na jejích ochozech si lze prohlédnout stálou interaktivní expozici věnovanou vzniku a významu luhačovických minerálních vod. Projektovou dokumentaci Rekonstrukce a modernizace Kolonády, haly Vincentka a navazujících objektů zpracoval S-projekt plus, a.s. ve Zlíně v roce 2016. Projekční tým byl veden hlavním projektantem, Ing. arch. Mirkou Chmelařovou. Stavební část zpracovala Ing. Lenka Lazareva, statiku objektů řešil Ing. Ladislav Doležal. Většinu nákladů z celkové investice 115 mil. korun kryje dotace z evropských zdrojů. Společnost Lázně Luhačovice, a. s., která je majitelem kolonády i haly Vincentka, poskytla více než 17 mil. korun. 

Památka v havarijním stavu
Na začátku revitalizace, která trvala od podzimu 2018 téměř rok, byly památky v havarijním stavu. Projekt stavebních úprav se musel vypořádat s neutěšeným stavem železobetonových konstrukcí podlahy kolonády při maximálním zachování původních prvků a atmosféry doby vzniku památky. Repliky se připouštěly pouze tam, kde nebylo jiné cesty. Jako v případě původní podlahy na kolonádě. Dlaždice byly na řadě míst uvolněné, zvedaly se, prázdná místa byla doplněna betonovou mazaninou. Stav doslova o zakopnutí. A důvod? Dlaždice na kolonádě byly vystaveny dlouhodobě venkovnímu prostředí. I když na ně přímo nepršelo a nesněžilo, jejich podklad tvořily železobetonové desky na železobetonových žebrech a betonových pasech. Pod podlahou je vzduchová mezera a byla tedy vystavena promrzání i kondenzaci vlhkosti. Podlahová plocha kolonády je téměř 1300 m2 a na této ploše byly pouze 2 objektové dilatační spáry. I proto se postupem let začala podlaha zvedat a jednotlivé dlaždice uvolňovat.

V době zpracovávání projektové dokumentace Rekonstrukce a modernizace Kolonády, haly Vincentka a navazujících objektů probíhala četná jednání se zástupci státní památkové péče a NPÚ,“ upřesňuje k tomu Ing. Arch. Mirka Chmelařová a doplňuje: „S jejich pracovníky byly objekty postupně kontrolovány, poruchy zaznamenávány do výkresů a hledána shoda na způsobu jejich obnovy.“  

Jak sladit funkčnost a celkový dojem
Na místě bylo třeba najít řešení, které by vyhovovalo funkčně, ale přitom odpovídalo tomu, že jde o kulturní památku České republiky, ležící na území, které je navržené na zápis na seznam UNESCO,“ uvádí Ing. Jiří Dědek, MBA, výkonný ředitel Lázní Luhačovice. Při obnově železobetonových konstrukcí podlah kolonády bylo tedy nutné unikátní mozaikovou dlažbu kolonády z doby jejího vzniku odstranit, stejně jako původní železobetonové desky.

Následovala reprofilace neboli sanace železobetonových žeber a pasů, na něž se položily nové PZ desky,“ upřesňuje Ing. Dědek. Nová skladba musela respektovat současné normy, přitom však dodržet původní dojem, atmosféru místa. Nová mozaika vyrobená opět v závodě RAKO je však natolik dokonalá, že laik rozdíl nepostřehne. Výroba samotných mozaik na zakázku byla v tomto případě v podstatě ruční práce. Kostičky jsou nařezány pilami, jednotlivé dílky se ručně skládají na podložku s rastry mozaiky. V rastrech jsou již zapracované spáry, přesto stojí pracovníci výroby před zodpovědným úkolem: Skladba mozaiky, schválená Národním památkovým ústavem musí být přesně dodržena. Důkladně byly s památkáři řešeny i již zmíněné dilatace. Cílem bylo dodržet původní jednolitý vzhled podlahy, přitom však umožnit pohyby jako jsou pohyby podkladu a roztažnost dlažby, a zajistit tak dlouhodobou životnost a funkčnost povrchu.

RAKO po 70 letech
Při rekonstrukci kolonády, která má délku 126 m a šířku 10 m, bylo položeno 1 270 m2 mozaikové dlažby, v hale Vincentka se uplatnilo asi 390 m2 nové mozaikové dlažby, celkem tedy přes 1600 m2 replik keramických mozaik RAKO. Pokládka nových dlažeb na kolonádě byla zahájena od ústředního motivu kachen nad nádržemi, následovaly plošné keramické mozaiky se vzorem pletenců v hlavním koridoru. Středový motiv uprostřed kolonády o celkové velikosti asi 2,8 x 2,8 m je tvořen z mozaiky 2 x 2 cm v osmi různých odstínech. Jde o přesnou repliku původního díla. Ve středu haly Vincentky zůstává jednoduchá mozaika 5 x 5 cm v barvě bílé a zelené, po stranách, vně sloupů, pak tzv. pletence v odstínech šedé, béžové a hnědé, což je vzor hojně užívaný právě ve 40. a 50. letech. Originální mozaiková podlaha RAKO se v původní podobě zachovala v ochozu haly Vincentka.

Zajímavostí je, že do základů rekonstruované kolonády byla v polovině května 2019 umístěna časová schránka, jejíž obsah má budoucím generacím připomenout rozkvět luhačovických lázní. Místo uložení nebylo zvoleno náhodně. Nachází se uprostřed kolonády u nového pítka Vincentky.

Podpatky prvních lázeňských hostů zazvonily o novou dlažbu kolonády v 27. listopadu 2019, hala Vincentka byla otevřena asi o tři měsíce dříve. Lázeňským areálem v předcházejících letech prošlo ročně okolo tři čtvrtě milionu návštěvníků. Dnes tímto místem proudí opět, aby na kolonádě navštívili zajímavé obchody i kavárny s venkovními zahrádkami, informační centrum a napili se Vincentky z druhého, nově zřízeného pítka, v prostoru původního pramene Amandka. Vzdušnost celého prostoru podpořil i obnovený světlík nad ústředním motivem mozaiky, otevření nepoužívaných atrií nebo celková rekonstrukce osvětlení. Do podzimu 2020 zbývá ještě dokončit umělých mramorů sloupů v hale Vincentka.

Více informací o luhačovické kolonádě na www.lazneluhacovice.cz, více o materiálech RAKO na www.rako.cz.

podle podkladů společnosti Lasselsberger


Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Rekonstrukce

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz