Rekonstrukce poslucháren ČVUT

Rekonstrukce poslucháren ČVUT

(29. 6. 2020) Autorem projektu je společnost Grebner

   
 
 
 
 

Rekonstrukce poslucháren ČVUT

Fakulta stavební ČVUT rekonstruuje svoje dvě největší posluchárny, každou pro 270 studentů. Investice bude činit 83,9 milionu korun, studenti do nich znovu usednou v lednu příštího roku

Kompletní rekonstrukci svých dvou největších přednáškových sálů spustila Fakulta stavební ČVUT v Praze. Původně mohlo v učebnách postavených v roce 1978 usednout celkem 480 studentů, po přestavbě bude kapacita prostor zvětšena na 540 míst, z toho 12 pro osoby se sníženou schopností pohybu. Dokončení rekonstrukce je plánováno na závěr letošního roku, studenti by do poslucháren měli znovu usednout v lednu 2021. Zakázku v soutěži získala firma VW Wachal. Autorem projektu je společnost Grebner.

Od uvedení do provozu v roce 1978 prošly předsazené posluchárny v budově B Fakulty stavební ČVUT dvěma dílčími modernizacemi. V roce 2001 byla provedena výměna truhlářských výrobků, jako jsou lavice, obložení a katedra. Zároveň byly instalovány nové elektrorozvody včetně osvětlení a realizován nový podhled. V roce 2007 se zrekonstruovala strojovna vzduchotechniky potřebná pro chlazení, ohřev a výměnu vzduchu v posluchárnách.

„Kompletní rekonstrukci jsme dlouhodobě plánovali. Stávající stav těchto poslucháren nevyhovuje z hlediska jejich vybavenosti technologiemi, z důvodu omezeného množství datových sítí zde nebylo například možné využívat moderní výukové metody. Také jejich technický stav není celkově dobrý a pro výuku neposkytuje odpovídající komfort. Na konci životnosti jsou veškeré rozvody sítí, vytápění a větrání. Fasáda i střecha vykazují značné úniky tepla. Špatná je i akustika v sálech,“ uvádí Ing. Adam Vokurka, Ph.D., proděkan pro výstavbu Fakulty stavební ČVUT v Praze.

Rekonstrukce, jíž obě posluchárny procházejí, bude zahrnovat obnovu obvodového pláště budovy, prosklená část fasády bude zasklena trojskly, bude vyměněn a zateplen střešní plášť objektů. Abstraktní plastická kamenná mozaika od Martina Sladkého v průčelí obou poslucháren zůstane zachována, zateplení bude provedeno z vnitřní strany. Stropní konstrukce u obou sálů bude doplněna pomocnou ocelovou konstrukcí vynášející nový akusticky prostorový podhled. Pro umožnění přístupu k technologickému vybavení v podhledu poslucháren budou instalovány revizní pojezdové lávky. „Dále budou posluchárny vybaveny novými sedačkami s možností napájení počítačů studentů, v nové katedře pak bude možnost připojení USB a zapojení počítače, vymění se vytápění, vzduchotechnika i slabo a silnoproudá elektroinstalace. Nově bude řešena požární signalizace, audiovizuální technika, systém strukturované kabeláže, přístupový a kamerový systém,“ upřesňuje rozsah rekonstrukce Ing. Magda Lambojová, vedoucí investičního oddělení Fakulty stavební ČVUT. Současně s rekonstrukcí poslucháren proběhne i modernizace sociálních zařízení umístěných mezi posluchárnami.

Rekonstrukce začala v červnu, kdy již ve standardním akademickém roce neprobíhá výuka. Pro zimní semestr, který začíná 21. září, se pro hromadnou výuku využije kapacita jiných poslucháren na fakultě. Do rekonstruovaných prostor by se měli studenti znovu vrátit v lednu 2021. Celkové náklady na rekonstrukci jsou plánovány na 83,9 milionu korun, z toho 71,3 milionů korun tvoří dotace z MŠMT, vlastní investované prostředky fakulty budou ve výši 12,6 milionu korun.

Více informací naleznete na fsv.cvut.cz.

tisková zpráva

Doplněno Stavbaweb:
(ČTK)  - Komplex budov Fakulty stavební sídlí v pražských Dejvicích. Mimo hlavní město má fakulta objekty v Telči, Srbsku na Berounsku a vesnici Mariánská, která je součástí Jáchymova. Mimopražské budovy slouží jako výuková střediska. Vokurka ČTK sdělil, že například na projektovou přípravu oprav v Mariánské je letos vyhrazeno půl milionu korun. Pět milionů půjde na přípravu celkové rekonstrukce budovy B a 3,5 milionu spolknou další úpravy spojené s chodem fakulty.
ČVUT má osm fakult a přes 18.000 studentů. Podle kancléřky Lucie Orgoníkové je letošní rozpočet ČVUT zhruba 6,6 miliardy korun. Plán investičních aktivit pro rok 2020 čítá stavby a úpravy v různých fázích za 5,2 miliardy korun. Zahrnuje například rekonstrukci ateliérů v Kruhu u Jilemnice, kolejí na Strahově, v Bubenči a Hlávkovy koleje či budovy v pražské ulici Trojanova.

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz