Rekonstrukce Státního zámku Slatiňany

Rekonstrukce Státního zámku Slatiňany

Zámecký park 1, 538 21 Slatiňany

(29. 6. 2020) Masák & Partner

   
 
 
 
 

Rekonstrukce Státního zámku Slatiňany

Rekonstrukce Státního zámku Slatiňany je kompletní. Návštěvníkům nabídne nové interiéry, kulturní i volnočasové vyžití
Rekonstrukce Státního zámku Slatiňany je u konce, po necelých třech letech se 25. května slavnostně otevřel veřejnosti. Zámek má opravenou fasádu a změnilo se využití některých jeho interiérů. Obnova neminula ani přilehlý zámecký park. Celý areál bude opět sloužit ke kulturnímu a volnočasovému vyžití. Za projektem rekonstrukce stojí ateliér Masák & Partner a celková cena úprav se vyšplhala na 100 milionů korun.

Rekonstrukce národní kulturní památky Státního zámku Slatiňany začala v červnu 2017. Návrh nové podoby dostala do rukou architektonická kancelář Masák & Partner, která patří k předním českým společnostem věnující se opravám historických budov. „Revitalizace zahrnovala opravy, přestavby, rekonstrukce i novou výstavbu a týkala se kompletně celé zámecké budovy a přilehlého zámeckého parku,“ říká Jakub Masák, zakladatel ateliéru Masák & Partner.

Návrat k originálu
Jednou z nejnáročnější prací bylo obnovení zrušeného litinového balkonu na západním průčelí. „Jednalo se o velký zásah do fasády. Aby balkon získal původní podobu bylo nezbytné ho dozdobit složitými detaily, jakými je třeba částečně prosklená podlaha,“ říká Jaroslav Svěrek, architekt ateliéru Masák & Partner, který se specializuje na obnovu památek. Mezi další, na první pohled patrnější změny, patří navrácení stavbě dvou střešních věžiček podle dochovaných dobových fotografií. Ateliér se těmito kroky snažil vzhled zámku co nejvíce přiblížit původnímu stavu a zachovat jeho jedinečný genius loci. „Dalším úkolem bylo obnovení přístupové cesty, ozdobného oplocení a restaurování zámecké brány. Obnovou prošla i celá fasáda, na jejíž dvorní části byly mimo jiné restaurovány ozdobné prvky v podobě hlav jelenů,“ doplňuje Svěrek.

Proměnou prošly i interiéry v přízemí. „Naším úkolem byla konverze vybraných interiérových prostor v jihovýchodním a severním křídle zámku,“ říká architekt. V projektu se ateliér snažil co nejvíce přiblížit původní podobě zámku. Restaurátoři v některých místnostech obnovili prvotní malbu a zrestaurovali tři originální kamna. Všechny restaurátorské práce se prováděly ručně pod dohledem experta. Nový vzhled dostalo celkem 8 víceúčelových místností včetně té, kde se konají svatební obřady. Celý areál je nově také bezbariérový.

Oživení zahrad
Do revitalizace byl zahrnut i přilehlý areál zámeckého parku. Opraveny jsou především objekty drobné architektury (např. kaplička, kuželník, voliéra, vyhlídkový altán nebo jezírko s přístavištěm). Obnovené cesty jsou osazeny lavičkami a přibylo i dětské hřiště. Opravovalo se také unikátní dětské hospodářství. V této zmenšené zemědělské usedlosti, kde nechybí stodola, holubník nebo sýpka, se děti pana hraběte a šlechticů učily systémem škola hrou, jak v budoucnu dobře spravovat panství.

Součástí revitalizace 16 hektarů parku, která probíhala ve spolupráci s ateliérem Krejčiříkovi, bylo také oplocení nebo vyřešení zavlažování. Zámek Slatiňany bere vodu z přehrady, která dosud zásobovala i jezírko. Nově se o to stará nádrž s vodou o velikosti 10 m³, která je umístěna pod terénem. Nádrž zároveň zavlažuje i zeleň v zahradě.

Zámek 21. století
Projekt obnovy pomohl celému areálu. „Zámecký komplex nyní v mnohém překračuje očekávání na prezentaci nejcennějšího kulturního dědictví země. Neznamená to však, že bychom usnuli. Je potřeba ještě obnovit části, které nebyly součástí projektu, aby celý areál byl v náležitém stavebně technickém stavu a jeho využití směrem k veřejnosti bylo hodné 21. století,“ říká Jaroslav Bušta, kastelán státního zámku a parku Slatiňany.
tisková zpráva
zdroj foto: Architektonický ateliér Masák & Partner

Související články:

Rekonstrukce zámku s parkem ve Slatiňanech  28.5.2020

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Rekonstrukce

Dokončení

2020

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz