V jednom z těchto domků už se začalo pracovat na rekonstrukci, ale jeho majitelé si včas uvědomili, že nemají dobře vyřešené interiéry. Proto oslovili architekta Roberta Jelínka ze studia Libre, aby jim s dispozicemi pomohl. Vzhledem k tomu, že šířka půdorysu mezi nosnými stěnami činí čtyři metry a délka celého obytného prostoru 12 metrů, bylo jedním z nejdůležitějších úkolů řešení schodiště. Z prvních tří variant vybrali dvouramenné schodiště bez mezipodesty, které se ukázalo jako prostorově nejúspornější.
Vstup do domu je z východní strany přes předzahrádku, západní fasáda je orientována do zahrady. Interiér definuje po delších stranách nosná konstrukce, která vymezuje úzký prostor. Jedná se o kolonii několika ulic, každou řadu tvoří 25 domů po pěti sekcích.
„Obytné prostory ve třech podlažích mají celkovou plochu 144 m2, avšak limitní šířka a otevření objektu okny jen na dvou protilehlých stranách bylo výzvou,“ říká architekt Jelínek a dodává: „Stavební řešení těchto domků je jednoduché, nosné zdi byly realizovány ze škvárobetonových tvárnic. Původní podélné jednoramenné schodiště dispozice zatěžovalo, podkroví bylo poměrně stísněné. U tohoto typu domu má smysl postupovat komplexně, není možné jeho rekonstrukci řešit po částech. Proto jsme schodiště odsunuli co nejdál od západní fasády, aby vznikl pěkný obytný prostor.“
Ve snaze vtisknout domu osobitou tvář, aniž by se v kontextu nepříliš udržované zástavby tvářil nepatřičně, zvolili autoři jednoduché materiálové i barevné řešení. Rámec domu je bílý, akcentem je stříška nad vstupem, obložená plechem Rheinzink a betonové exteriérové prvky: vyrovnávací schodiště s lavičkou před vstupem, terasa s lavicí a květníky v zahradě. V interiérech jsou použity voděodolné beton-epoxidové stěrky na vnitřním schodišti, za kuchyňskou linkou i v koupelně a na toaletě pod schodištěm přízemí. Výrazným pohledovým prvkem je technická nerezová síťovina, která v přízemí umožňuje ponechat nástupní část schodiště otevřenou, avšak bezpečnou. Mezi patrem a podkrovím je zábradlí schodiště řešeno z cembonitových desek.
Změny v dispozicích
Jednotlivá podlaží získala nový charakter – do domu se vstupuje po vyrovnávacím schodišti přes malé zádveří do kuchyně, která se stala součástí otevřeného interiéru. Dříve byly do předzahrádky orientované koupelna a WC, teď tam je kuchyňské okno, které celý prostor prosvětluje, výhled má do parku. U obývacího pokoje je nové hliníkové okno na terasu. Autoři ho vybrali jednak kvůli detailu, také ale potřebovali výšku 2,40 m a posuvnou část…
Patro je jako klidová část domu uzavřenější: ze schodiště se přichází do chodby, směrem do zahrady je větší dětský pokoj, do ulice ložnice rodičů. Po celé délce 12 metrů je vestavná skříň, uprostřed koupelna, chodba se tak stala také šatnou. V podkroví vznikl otevřený prostor, slouží jako prostor pro práci, hry dětí nebo zázemí pro hosty. Do budoucna se může drobnými úpravami upravit jako samostatný pokoj.
Řešení podkroví a střechy
Původní dřevěná nosná stolice byla nahrazena dvěma svařovanými ocelovými rámy z válcovaných profilů, které jsou uloženy na výložky kotvené do nosných stěn. Tak vznikl otevřený prostor, do něhož jsou vloženy místnosti sociálního zázemí. Niky a hůře využitelné prostory v nejnižším místě střešní šikminy (bez podezdívky) vyplňují vestavné kusy nábytku.
Zásadní byla výměna nejen střešní krytiny včetně laťování a vnějších klempířských prvků, ale zejména provedení izolací. Střecha byla vyplněna tepelnou izolací z minerálních vláken, uloženou mezi krokve ve dvouvrstvé, systémové skladbě Knauf s použitím parozábrany a difuzní fólie. Vzhledem k tomu, že sousední půdy nebyly v době realizace využity pro bydlení, jsou tepelné izolace obou štítových příček (tl. 150 mm) provedeny kontaktním způsobem izolací Perimetr v tloušťce 80 mm. Pro střešní okna měli autoři projektu dvě varianty řešení, nakonec použili dvě okna nad sebou, takže docílili velmi dobrého prosvětlení celé místnosti.
Rozpočet a nové prvky
Původní, převážně přímé (tzv. smíšenočaré) dřevěné schodiště bylo nahrazeno samonosným železobetonovým monolitickým pravotočivým schodištěm bez mezipodesty. Schodiště je v každém podlaží uloženo na horizontální ocelový rám, svařovaný z válcovaných profilů, jež jsou v úrovních stropů uloženy do postranních nosných stěn.
Součástí zadání bylo dodržet výši celkových nákladů na rekonstrukci. To byl jeden z důvodů, proč nebyly realizovány například stropy z pohledového betonu, které by napomohly ztužení stavby. Místo nich jsou stropy trámové, kryté samonosnými podhledy ze systému Knauf D131, tzv. „příčky na ležato“, které zlepšily zvukovou neprůzvučnost montované konstrukce stropu.
Skladba zvýšené podlahy nad přízemím (300 mm) byla provedena jako těžká plovoucí podlaha s nášlapnou vrstvou z vícevrstvého, křížem lepeného dřeva. V přízemí jsou příčky zděné z pórobetonových tvárnic Ytong. V patře a podkroví je členění dispozic realizováno systémem montovaných sádrokartonových příček Knauf s dvojitým záklopem.
Okno do zahrady je systémová skleněná stěna s izolačním dvojsklem v hliníkovém rámu, ostatní výplně jsou z důvodu úspor nákladů plastové. Ve střeše je na každé straně umístěna dvojice střešních oken Velux, typ GGU M06.
Kompletně bylo nově instalováno technické vybavení od zdravotechniky, přes elektroinstalaci až po topení. Zdrojem pro vytápění je tepelné čerpadlo typu vzduch-vzduch, které zajišťuje i chlazení objektu v létě – toto řešení bylo po výpočtovém ověření tepelně-technické bilance zvoleno jako ekonomicky i technicky nejvýhodnější varianta.
Náklady na rekonstrukci dosáhly necelých tří milionů korun včetně vestavného mobiliáře a interiérového vybavení. Do této částky je třeba započítat také komplexní řešení střechy a nové sklepy. Autoři se totiž s klientem dohodli, že je vyhloubí dodatečně a téměř celý dům postupně podkopali. „Pracovalo se ručně, po částech. V jednom místě tu však prochází instalační kolektor, takže dům má sklep zhruba ze dvou třetin svého půdorysu. Původní základové pásy s úrovní základové spáry 1 metr pod terénem byly podezděny betonovými tvárnicemi, podbetonovány základem a opatřeny hydroizolacemi,“ dodává architekt Jelínek.
Hana Vinšová
Doplněno Stavbaweb:
Sídliště Solidarita v Praze tvoří obdélníkovou zástavbu od ulice Bečvářovy (původně Soudružské) po ulici Úvalskou mezi ulicí Černokosteleckou a ulicí V Olšinách. Vybudováno bylo v letech 1947-1951 a bylo první velkou poválečnou bytovou akcí v Praze a prvním pražským sídlištěm v dnešním smyslu slova (byť první náznaky sídlišť, ještě cihlových, se objevily již ve 30. letech. Postavilo jej Stavební družstvo Solidarita, v němž sdružilo své síly šest bytových družstev a šest průmyslových závodů a národních podniků. Vedoucím projektantem byl František Jech a jeho tým, který měl zkušenost s předválečnými funkcionalistickými stavbami a navazoval i na levicové vize o jednoduchém úsporném bydlení, dále jsou jako autoři uváděni Hanuš Majer a Karel Storch.
