Rozsáhlý pozemek na pražském Smíchově navazoval v roce 1885 na zahradu blízké Portheimky, ze severu na park Kinských. Na počátku 20. století byl dům včleněn do řadové zástavby, takže podstatnou část zahrady ztratil. Eduard Schwarz v roce 1922 zahájil jeho modernizaci – dům byl vybaven centrálním vytápěním, jídelním a osobním výtahem. V hlavním obytném patře byla vynesena část vstupní haly nad prostor dvora tak, aby se mohla propojit severní a jižní část dispozice. Autoři projektu navrhli vybavení interiéru včetně obkladů stěn, vykládaných podlah, vestavěného nábytku, štukových stropů s vestavěným osvětlením (i desítky žárovkových objímek v jedné místnosti). Kromě toho tu byla také zimní zahrada, letní kuchyň a na zahradě tenisový kurt. V padesátých letech minulého století byly prostory postupně rozděleny na osm bytů, po roce 1989 se dům vrátil rodině původního majitele. Autory jeho obnovy jsou Jan Forman a Michal Schwarz.
Tři etapy rekonstrukce
2006-2009: Začalo se generální opravou technických rozvodů, pláště domu a vestavbou dvou bytů do podkroví, kam byl protažen i výtah. Při přestavbě výtahu se podařilo zachovat větší část ohrazení šachty a repasovat původní kabinu výtahu. Dále byla provedena rekonstrukce veřejného interiéru. V garsoniéře v přízemí (původně kancelář prokuristy JUDr. Schwarze) proběhla repase podlah, dřevěných obkladů a podhledu, je tu nová koupelna a kuchyňka.
2009-2010: Byla zbourána vsazená příčka ve 2. NP a patro opět tvoří jeden celek. Repasovaly se podlahy, dřevěné a kamenné obklady, štuky a vestavěný nábytek. S ohledem na co nejcitlivější obnovu interiéru bylo rozhodnuto o využití reprezentativních prostor jako advokátní kanceláře. Jedinou zásadní změnou bylo zrušení dvojího vstupu a vybourání nových vstupních dveří v ose haly. Ve 3. NP se postupovalo obdobně s tím rozdílem, že patro zůstalo rozdělené na dva byty.
2012-2013: Jan Forman a Michal Schwarz navázali na koncept architektů Kohnů, kteří schodištěm spojili veřejnou část domu se zahradou. Severní byt v 1. NP rozdělili novou chodbou, na kterou navazuje schodiště. V současnosti je v domě sedm bytů a dva celky kancelářských prostor.
Nové byty
U jižního bytu autoři zachovali tvar uliční části krovu s vazbou na štít, do světlíků krov zvedli tak, aby zvětšili objem využitelné plochy. Severní byt využívá zvednutí krovu do světlíků i pro oslunění severně orientovaného křídla bytu. Objem střechy se zvětšil přístavbou štítu na rizalitu.
Do severní a jižní fasády střechy je usazena dvojice ateliérových oken se subtilními rámy. V jižním štítě zůstala původně členěná okna, v severním jsou tři francouzská okna. Do světlíku vedou okna s mléčným sklem. Klempířské prvky byly provedeny v předzvětralém titanzinkovém plechu.
Autoři kladli důraz na jednoduchost, funkčnost a variabilitu: jižní byt o velikosti 97 m2 projektovali se záměrem zachovat otevřenou dispozici. Kuchyň, jídelna, obývací pokoj a hala tvoří jeden prostor, dělený zasouvacími dveřmi. Obývací pokoj má střešní okno s orientací na jih, ze severu je osvětlen stěnou z mléčného skla do světlíku. Severní byt je o 16 m2 větší. Kuchyň ve spojovacím krčku mezi byty prosvětluje stěna z mléčného skla. Na kuchyň navazuje centrální obytný prostor, ze severní strany osvětlený novým štítem s trojicí francouzských oken. Je odtud přístupná ložnice rodičů s ateliérovým oknem. Z komunikačního koridoru se vchází do ložnice dětí a druhé koupelny.
O průběhu stavby hovoříme s Janem Formanem:
V domě se zachovala velká část interiérů, které jste s velkou péčí obnovili. Byla to pro vás významná zakázka?
Ano, práci architektů Kohnů jsme znali a věděli jsme, že v Praze postavili několik výjimečných domů. Je to výzva, když navazujete na práci kvalitního architekta. Eduard Schwarz na začátku minulého století jako významný právník zastupoval Živnostenskou banku – byl to jeden z bankovních domů, na kterém první republika kapitálově stavěla. Měl ambici vytvořit pro svoji rodinu velkorysé bydlení. Ve zvýšeném patře byl tedy prokurista a dva menší byty pro servis domu, další dvě podlaží sloužila jako byt majitele. V roce 1929 vznikla přístavba patra.
Dům se dochoval s mnoha detaily, protože tu dále bydleli lidé, kteří si vážili kvality interiérů. Například rodina profesora Bertholda Epsteina, významného pediatra, nebo rodina Pavla Kohouta. Nejdříve však bylo nutné stavbu opravit po technické stránce: nově vybavit kotelnu, obnovit rozvody elektřiny, odpadů, vody… Došlo k výměně krytiny a části krovu při vestavbě dvou nových bytů.
Samostatnou kapitolou je modernizace výtahu a prodloužení jeho dráhy…
Půdní podesta byla o 25 cm širší proto jsme rozhodli, že s výtahovou šachtou ustoupíme tak, aby nástupy do výtahu dostaly lepší proporci. Provedlo se to pomocí ocelového svařence, který se vložil směrem do výtahové šachty. Chtěli jsme zachovat její čistý výraz, proto jsme v hřebeni střechy a zároveň v horní části výtahové šachty vytvořili ocelovou konstrukci, která slouží také jako nosný prvek pro závěs výtahu. Původní kazetový skleněný strop šachty byl vlastně jen záklopem, jímž procházela lana. Nad ním byl sklobetonový masivní strop a zcela nahoře železobetonové žebro, na němž byly zavěšeny kladky od výtahu. Vlastní klec byla zavěšena na tomto železobetonovém trámu, ale závaží procházelo meziprostorem ve světlíku. Toto řešení nebylo možné dodržet, dnešní normy je nepřipouštějí. Ale docílili jsme toho, že kolo výtahu je nad střechou a má vlastní plechovou kapotáž. Prostor schodiště je maximálně vyčištěn. Kabina výtahu zůstala původní, se všemi historickými detaily, na tom nám hodně záleželo.
Další etapa rekonstrukce byla zaměřena na obnovu historických interiérů. Zachovaly se výkresy bratří Kohnů?
Ne, ale některé místnosti jsme mohli upravit podle starých fotografií. Hlavní obytný prostor bytu pana Schwarze dnes slouží jako vstupní hala pro právnickou kancelář. Při rekonstrukci ve 20. letech minulého století byl rozšířen, na místě dnešních sloupů byla obvodová zeď domu. Přibyl také světlík. Je ale možné, že v budoucnosti bude celé toto patro opět sloužit jako byt, proto jsme je pro tuto variantu připravili. Nové vstupní dveře do haly recepce jsme vytvořili zcela nově, jako vestavěný kubus s bočním prosvětlením, aby se do chodby dostalo denní světlo. A také jsme chtěli, aby vstup do advokátní kanceláře získal určitou noblesu, proto jsme dveře vsunuli do interiéru, aby podesta získala větší prostor. Původně se sem vstupovalo dvěma bočními vchody. Jeden z nich jsme společně s malou předsíní zrušili, na tomto místě vznikla koupelna s WC. Druhou koupelnu jsme se snažili ponechat co nejvíce v původním stavu – repasovali jsme mramorové obložení, u nové vany jsme ponechali prvek pro vypuštění a napouštění vody, které už tehdy probíhalo formou chrliče. Litinové radiátory jsme se snažili zachovat, repasovaly se parkety – některé podlahy působní jako intarzie, jsou opravdu nádherné. Převážně jsou dubové, s mahagonovými doplňky. Důsledně se opravovaly štuky, prováděly se repase dřevěných obkladů včetně ostění oken a kazetových stropů.
Zajímavé je, že v těchto interiérech autoři hodně pracovali s podhledy, do nich zabudovali spoustu žárovek. Když jsme vyměňovali elektroinstalace, museli jsme sádrové odlitky se zabudovanými objímkami vytvořit znovu. Samotné podhledy byly z heraklitových desek.
Byty podkroví na historické interiéry navazují svou otevřenou dispozicí a také poměrně rafinovanou hrou s umělým osvětlením i denním světlem…
Nad hlavním bytem se kolem roku 1929 realizoval byt pro dceru, který už byl vytvořen v duchu moderny a funkcionalismu. Řekli jsme si tedy, že když mají vzniknout v dalším patře nové byty, budou zcela soudobé. I proto jsme řešili osvětlení ve skrytých spárách, prosvětlení místností horizontálními pásy oken, prosklení do světlíků. I chodba je přisvícená pásovým oknem pod pultovou střechou. Byla to také jediná možnost, jak docílit oslunění obytného prostoru v severním bytě. Je to velmi příjemné, protože interiér není přehřátý, ale slunce je tu dost.
Přemýšleli jste nad tím, že by se tu mohly uplatnit soudobé systémy pro regulaci tepla?
Ano, teplá voda obíhá v páteřním cirkulačním rozvodu a teplo se do jednotlivých bytů předává pomocí výměníkových stanic. Odebírá se voda topná i teplá užitková. Všechny byty mají jednoduše měřitelné odběry tepla a možnost komfortního nastavení. Výměníkovou stanici ovládají řídící jednotky, takže se teploty mohou regulovat libovolně. Například během dne, když nájemníci odejdou do práce, mohou vytápění utlumit na minimum a nastaví si, kdy se zase odpoledne automaticky zapne.
Neměli jste tu problémy s vlhkostí, která často poškodí opravenou fasádu?
Dům trpí především tím, že se v okolí zvedl terén navážkami. Přízemí jižní fasády navíc negativně ovlivňují chloridy, které tu způsobilo letité neuvážené solení chodníku. Výkvěty a odlupující se štuk investora donutil znovu fasádu opravit. Nad teracovým soklem se omítka z vlhkých míst odstranila a byly použity sanační omítky bez obsahu cementu pro maximální difuzní otevřenost. Při této opravě byla restaurátorsky ošetřena štuková výzdoba fasády s novým podnátěrem a nátěrem vápenné barvy.
Vzlínající vodu jsme začali v suterénech odstraňovat pomocí odvlhčovačů a ventilátorů, které vlhký vzduch odtahují do komína. Zdá se, že je to dobrá metoda, vlhkost se už tolik netlačí k fasádě směrem ven, takže by neměly vznikat další výkvěty.
Hana Vinšová
Foto: Vavřinec Menšl a archiv autorů
Článek vyšel v časopisu STAVITEL 8/2014
