Rodinné sídlo u Portheimky

O průběhu stavby hovoříme s Janem Formanem:
V domě se zachovala velká část interiérů, které jste s velkou péčí obnovili. Byla to pro vás významná zakázka?
Ano, práci architektů Kohnů jsme znali a věděli jsme, že v Praze postavili několik výjimečných domů. Je to výzva, když navazujete na práci kvalitního architekta. Eduard Schwarz na začátku minulého století jako významný právník zastupoval Živnostenskou banku – byl to jeden z bankovních domů, na kterém první republika kapitálově stavěla. Měl ambici vytvořit pro svoji rodinu velkorysé bydlení. Ve zvýšeném patře byl tedy prokurista a dva menší byty pro servis domu, další dvě podlaží sloužila jako byt majitele. V roce 1929 vznikla přístavba patra.  
Dům se dochoval s mnoha detaily, protože tu dále bydleli lidé, kteří si vážili kvality interiérů. Například rodina profesora Bertholda Epsteina, významného pediatra, nebo rodina Pavla Kohouta. Nejdříve však bylo nutné stavbu opravit po technické stránce: nově vybavit kotelnu, obnovit rozvody elektřiny, odpadů, vody… Došlo k výměně krytiny a části krovu při vestavbě dvou nových bytů.

Samostatnou kapitolou je modernizace výtahu a prodloužení jeho dráhy…
Půdní podesta byla o 25 cm širší  proto jsme rozhodli, že s výtahovou šachtou ustoupíme tak, aby nástupy do výtahu dostaly lepší proporci. Provedlo se to pomocí ocelového svařence, který se vložil směrem do výtahové šachty. Chtěli jsme zachovat její čistý výraz, proto jsme v hřebeni střechy a zároveň v horní části výtahové šachty vytvořili ocelovou konstrukci, která slouží také jako nosný prvek pro závěs výtahu. Původní kazetový skleněný strop šachty byl vlastně jen záklopem, jímž procházela lana. Nad ním byl sklobetonový masivní strop a zcela nahoře železobetonové žebro, na němž byly zavěšeny kladky od výtahu. Vlastní klec byla zavěšena na tomto železobetonovém trámu, ale závaží procházelo meziprostorem ve světlíku. Toto řešení nebylo možné dodržet, dnešní normy je nepřipouštějí. Ale docílili jsme toho, že kolo výtahu je nad střechou a má vlastní plechovou kapotáž. Prostor schodiště je maximálně vyčištěn. Kabina výtahu zůstala původní, se všemi historickými detaily, na tom nám hodně záleželo.

Další etapa rekonstrukce byla zaměřena na obnovu historických interiérů. Zachovaly se výkresy bratří Kohnů?
Ne, ale některé místnosti jsme mohli upravit podle starých fotografií. Hlavní obytný prostor bytu pana Schwarze dnes slouží jako vstupní hala pro právnickou kancelář. Při rekonstrukci ve 20. letech minulého století byl rozšířen, na místě dnešních sloupů byla obvodová zeď domu. Přibyl také světlík. Je ale možné, že v budoucnosti bude celé toto patro opět sloužit jako byt, proto jsme je pro tuto variantu připravili. Nové vstupní dveře do haly recepce jsme vytvořili zcela nově, jako vestavěný kubus s bočním prosvětlením, aby se do chodby dostalo denní světlo. A také jsme chtěli, aby vstup do advokátní kanceláře získal určitou noblesu, proto jsme dveře vsunuli do interiéru, aby podesta získala větší prostor. Původně se sem vstupovalo dvěma bočními vchody. Jeden z nich jsme společně s malou předsíní zrušili, na tomto místě vznikla koupelna s WC. Druhou koupelnu jsme se snažili ponechat co nejvíce v původním stavu – repasovali jsme mramorové obložení, u nové vany jsme ponechali prvek pro vypuštění a napouštění vody, které už tehdy probíhalo formou chrliče. Litinové radiátory jsme se snažili zachovat, repasovaly se parkety - některé podlahy působní jako intarzie, jsou opravdu nádherné.  Převážně jsou dubové, s mahagonovými doplňky. Důsledně se opravovaly štuky, prováděly se repase dřevěných obkladů včetně ostění oken a kazetových stropů.
Zajímavé je, že v těchto interiérech autoři hodně pracovali s podhledy, do nich zabudovali spoustu žárovek. Když jsme vyměňovali elektroinstalace, museli jsme sádrové odlitky se zabudovanými objímkami vytvořit znovu. Samotné podhledy byly z heraklitových desek.

Byty podkroví na historické interiéry navazují svou otevřenou dispozicí a také poměrně rafinovanou hrou s umělým osvětlením i denním světlem…
Nad hlavním bytem se kolem roku 1929 realizoval byt pro dceru, který už byl vytvořen v duchu moderny a funkcionalismu. Řekli jsme si tedy, že když mají vzniknout v dalším patře nové byty, budou zcela soudobé. I proto jsme řešili osvětlení ve skrytých spárách, prosvětlení místností horizontálními pásy oken, prosklení do světlíků. I chodba je přisvícená pásovým oknem pod pultovou střechou. Byla to také jediná možnost, jak docílit oslunění obytného prostoru v severním bytě. Je to velmi příjemné, protože interiér není přehřátý, ale slunce je tu dost.

Přemýšleli jste nad tím, že by se tu mohly uplatnit soudobé systémy pro regulaci tepla?
Ano, teplá voda obíhá v páteřním cirkulačním rozvodu a teplo se do jednotlivých bytů předává pomocí výměníkových stanic. Odebírá se voda topná i teplá užitková. Všechny byty mají jednoduše měřitelné odběry tepla a možnost komfortního nastavení. Výměníkovou stanici ovládají řídící jednotky, takže se teploty mohou regulovat libovolně. Například během dne, když nájemníci odejdou do práce, mohou vytápění utlumit na minimum a nastaví si, kdy se zase odpoledne automaticky zapne.

Neměli jste tu problémy s vlhkostí, která často poškodí opravenou fasádu?
Dům trpí především tím, že se v okolí zvedl terén navážkami. Přízemí jižní fasády navíc negativně ovlivňují chloridy, které tu způsobilo letité neuvážené solení chodníku. Výkvěty a odlupující se štuk investora donutil znovu fasádu opravit. Nad teracovým soklem se omítka z vlhkých míst odstranila a byly použity sanační omítky bez obsahu cementu pro maximální difuzní otevřenost. Při této opravě byla restaurátorsky ošetřena štuková výzdoba fasády s novým podnátěrem a nátěrem vápenné barvy.
Vzlínající vodu jsme začali v suterénech odstraňovat pomocí odvlhčovačů a ventilátorů, které vlhký vzduch odtahují do komína. Zdá se, že je to dobrá metoda, vlhkost se už tolik netlačí k  fasádě směrem ven, takže by neměly vznikat další výkvěty.

Hana Vinšová
Foto: Vavřinec Menšl a archiv autorů

Článek vyšel v časopisu STAVITEL 8/2014