Rodinný dům Mezi stromy

Rodinný dům Mezi stromy

Dolní Břežany, okres Praha-západ

(12. 9. 2019) Mio architects

   
 
 
 
 

Rodinný dům Mezi stromy

Dům jsme navrhli jako „minimální“ bydlení pro mladou rodinu s dětmi. Klíčové bylo zachování přírodní typologie pozemku se vzrostlými stromy, které stavbě určily hlavní osy rozložení hmoty. Dům je tedy orientován na výhledy do soukromého „lesa“, ale zároveň využívá ideální orientace ke světovým stranám. Aby nepůsobil v zahradě rušivě, rozhodli jsme se pro tmavou dřevěnou fasádu, která splývá s okolím.
Ze všech místností jednopodlažní stavby je možnost přímého vstupu na zahradu. Rozkročení hlavních ramen vytváří soukromí a zároveň umožňuje příjemné oddělení obytné místnosti od intimní části domu s dětskými pokoji a ložnicí. Rozměrově se dům i vzhledem k financím snažil být spíše minimální, ale s dostatečným komfortem novodobého bydlení. Jeho celková užitná plocha je 130 m2, kdy 20 m2 bylo vymezeno pro technické zázemí a sklad.
V interiéru jsme využili výhledů na zahradu jako hlavních prvků návrhu. Ostatní vybavení je převážně minimalistické a pouze doplňuje obytný prostor. Celé vybavení a ladění interiéru bylo navrženo jako určitý opozit k tmavé fasádě, takže materiály jsou zde převážně bílé či ve světlých odstínech.
Okna jako „živé obrazy“ se mění během ročních období a dotváří náladu uvnitř domu. K čerpání inspirací, k relaxaci a k vnímání výhledů do zeleně slouží hlavní neotvíravé okno s nízkým parapetem určeným k posezení. V domě se nachází centrální obytná místnost s kuchyňským koutem, dva dětské pokoje, hlavní koupelna, oddělená toaleta a ložnice se samostatnou šatnou. V rámci technického zázemí jsou tu technická místnost a sklad a dílna pro majitele jako nadšence do cyklistiky.

Objekt je zděný cihelnými broušenými tvárnicemi na lepidlo, omítky jsou sádrové. Vodorovnou konstrukci stropu tvoří prefabrikované dutinové železobetonové panely. Dům je zateplen minerální vatou, fasáda je provětrávaná s obkladem z mořeného modřínového dřeva. Střešní krytina je PVC fólie. Výplně otvorů jsou z plastových profilů s izolačním trojsklem a v antracitové barvě.
Technologie domu je standardní: vytápění zajišťuje tepelné čerpadlo a podlahové vytápění. Vzhledem k tomu, že pozemek není napojen kromě elektrické sítě na žádnou infrastrukturu, dům využívá vodu z vrtané studny. Investor se v rámci realizace rozhodl pro čističku odpadních vod místo jímky.

Autorská zpráva

Autor: Mio architects s.r.o. – Ing. arch. Jana Šimánková, Ing. arch. Pavel Zezula; spolupráce Ing. arch. Radka Bartošová, Ing. arch. Vít Černý

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Novostavby

Dokončení

2018

Komentáře ke článku

 
 
 
 

12. 9. 2019 16:12:27. Re: Rodinný dům Mezi stromy. Karel

15. 9. 2019 22:29:04. Re: Rodinný dům Mezi stromy. František

16. 9. 2019 13:17:48. Re: Rodinný dům Mezi stromy. Jitka

 
 
 
 

12. 9. 2019 16:12:27. Re: Rodinný dům Mezi stromy. Karel

  a co je na té krychli zajímavého...okolí?

15. 9. 2019 22:29:04. Re: Rodinný dům Mezi stromy. František

  Vypadá to jako veřejné záchodky u dálnice v Německu. Bez těch stromů to je prostě kostka z fošen. Gratulujeme.

16. 9. 2019 13:17:48. Re: Rodinný dům Mezi stromy. Jitka

  Ta bílá chodba, dveře vpravo, dveře vlevo - jak v nemocnici. Když nemám žádný nápad, tak řeknu, že je to minimalismus a jsem "in".

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

24. 3. 2020 17:03:00

Re: Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje

K polemice a selhávání dialogu nad pražskou metropolí čili o obtížné cestě od polemiky k dialogu Dialog se nekoná, v tom se shodneme. Tristní shoda. O to víc, že přitom v řadě věcí s článkem K. Bečkové a R. Šváchy (Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje. STAVBA, 27. roč., 2020, č, s, ) souhlasíme. I v tom, co nám navzdory liteře a smyslu našeho příspěvku vytýkají. Míjíme se a o to šlo a jde. Předporozumění, uzavírání se do jednoho společenství stejně smýšlejících a dogma vylučují dialog. Zásadní otázky, které jsme položili, tak zůstávají na pořadu dne: Může se v metropoli – Praze – stavět a rozvíjet – v souladu se světovými trendy, aniž by ztrácela na své identitě? A když se rozvíjela po staletí, proč to má být právě v naší době fatálně nemožné? Může se vést, jsme schopni a ochotni vést, produktivní dialog nejen mezi dvěma stranami – mezi architekty a památkáři, ale mezi společností, památkáři, historiky, architekty a urbanisty? Dialog o balancování mezi tím, co je historicky dané, vzácné a tím, co může být novým vkladem, přínosem pro Prahu? Tyto otázky zůstávají na pořadu dne. Co dialogu brání? Odpověď K. Bečkové a R. Šváchy: „Nenastává tak moment hypolepse, ukázněného navázání na argumenty protivníka, jaký za podmínku skutečného dialogu pokládá historik Jan Assmann. Domníváme se, že bez takové hypolepse se debata o Praze nikam nepohne a všichni zůstanou zakopaní ve svých dosavadních pozicích.“ Neospravedlňuje se tímto zvláštním odkazem na teze historika ranných kultur a civilizací egyptologa Assmana sama nemožnost dialogu? Navrhujeme radikální zjednodušení přes otázku - co je jádrem toho, co ničí podstatu dialogu v daném případě o architektuře a perspektivách Prahy Přidržíme se definice Jeana Lacroix. Dialog vyžaduje vzájemnost porozumění, tj. musím pochopit názorového protivníka, pochopit ho lépe než si rozumí on sám. To vyžaduje vystavit se síle jeho názorů, procítit je silněji než on sám. S rizikem, že se mé vlastní názory odkryji jako slabší. Bez metodologické sympatie není dialogu. To nám v diskuzích, polemikách – a především v možném dialogu nad tématem perspektiv Prahy chybí. Opravdu vychází selhání a nemožnost skutečného dialogu o pražské metropoli z toho, že „autoři textů, totiž architekti nejsou zvyklí přesně reagovat na názory druhých, jak to musejí praktikovat vědci“? (R. Švácha v „EAM. Euroamerické myšlení 1936-2011“, R. Švácha, M. Sršňová, J Tichá (eds.), str. 33, srv. i násl.)? Pochybujeme. Ona zdůrazňovaná hypolepse, zdisciplinované navazování na myšlenky a teze druhých, je důležitá, patří ke kultuře dialogu i v soudobé společnosti; dialog není mince, kterou si dám jako výhru do kapsy, je to cesta k společnému nalézání argumentů a „pravdy.“ Z toho nemůže být nikdo ostrakizován pro nedostatečnou hypolepsi, ani architekt, ani historik či teoretik, ani památkář, ani expert, ani veřejnost – dokonce i ta na sociálních sítích. Stav dialogu je jedním z měřítek vyspělosti demokratické společnosti. Jakub Heidler, Oldřich Ševčík

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz