Rodinný dům s proskleným rohem

Rodinný dům s proskleným rohem

(27. 5. 2020) Vytvořit prosklený roh umožnily posuvné systémy Schüco

   
 
 
 
 

Rodinný dům s proskleným rohem

Dům, který se na dotek otvírá majitelům i přírodě
Do svažitého pozemku na pravém břehu Vltavy zapustil své základy dům, který na dotek otvírá své brány majitelům i přírodním scenériím. Z moderních materiálů a technologií, ale i benefitů okolní přírody vytěžila architekta nejen čistý design domu s rozsáhlými prosklenými stěnami a maximálním dopadem denního světla, ale i úžasný komfort pro jeho obyvatele.

„Otvírání pomocí čtečky otisků prstu klientům doporučuji standardně, otestovala jsem si ho u sebe. Je to perfektní způsob, když chcete vyběhnout na zahradu bez obav, že si zabouchnete a nedostanete se domů. Sama vlastně ani nevím, kde mám klíče od svého domu. Zabouchnu a mám zamčeno, ale mohu se kdykoli vrátit a neřešit, jestli jsem nezapomněla klíče. I pro děti je to výborné řešení, že nemusejí nosit klíče,“ naznačuje ing. arch. Tereza Čudová Ajmová, že v jejím případě neplatí okřídlené o bosé kovářově kobyle. Naopak, dlouholetá vlastní, ale i pracovní zkušenost s prosklenými hliníkovými systémy Schüco a realizační firmou DAFE-PLAST Jihlava jí dovolila pustit se do technicky náročnějších, zato esteticky úžasných řešení, např. v podobě otvíravého proskleného rohu obývacího pokoje bez jediného opěrného sloupku, který by vynesl váhu stropní konstrukce, ale rušil by výhledy...

Výhled neruší ani ten nejtenčí sloupek
„Bylo to stavebně zajímavé, ale staticky náročné. Několikrát jsme to přepočítávali a měnili, nakonec jsme vytvořili obrovskou atiku se spoustou železa, aby nedošlo k průhybu stropního betonu ani o dva centimetry a okna nepraskla. Vznikl tím však krásný výhled, kdy se vám otevře zahrada a vy sedíte u jídelního stolu  v obývacím pokoji a vlastně i v zahradě. Váš výhled přitom nic neruší, ani ten nejtenčí sloupek, takže vůbec nevnímáte, že sedíte uvnitř,“ líčí architektka, jaké pocity asi prožívají obyvatelé domu, když otevřou prosklený roh z posuvných křídel Schüco ASS 77 PD.HI - samozřejmě pohodlně ovládaných skrytým automatickým pohonem, ale i vysoce tepelně izolovaných díky trojsklu HI (High Insulation). Přirozené zastínění vytváří letitý ořech, takže žaluzie ani nebylo třeba.

Právě možné výhledy na různé strany, které pozemek skýtal, byl dalším náročným úkolem pro představivost. „Orientaci domu jsem hodně zvažovala, zda dům otevřít do zahrady na jihozápad, nebo na výhledy přes vltavské údolí, které jsou taky krásné, ale směřují na sever. Nakonec se mi snad podařilo zkombinovat obojí – obývací prostor a odpočinková část domu směřuje do soukromí zahrady na jihozápad, aby využily polední a odpolední sluníčko. A z ložnice mají majitelé přes pás oken  nádherný výhled na zalesněný protisvah za řekou, skoro až na Cukrák. Obojí jsme tedy vytěžili,“ pokračuje ing. arch. Tereza Čudová Ajmová.

Dům má několik úrovní
Dům je zalomený podle tvaru lichoběžníkového pozemku a jakoby sestupoval po svažité zahradě, skrytý mezi starými ořechy a třešněmi. Investoři totiž koupili pozemek v původní zástavbě, doslova uprostřed dalších zahrad, takže žádná strana jejich pozemku nevede podél komunikace. Přístup je po dlouhé úzké příjezdové cestě, odkrojené od sousedního pozemku. Dům tak z ulice není vůbec vidět, je schovaný pro dokonalé soukromí, utajeno pohledům zvenčí tak zůstává i jezírko s lekníny.

Svažitost zahrady si vyžádala specifické řešení úrovní objektu. Hlavní vstup do domu je na úrovni mezipatra, odkud lze přes zádveří pokračovat do proskleného obývacího prostoru s kuchyní a na terasu, lomenou kolem rohu obývacího pokoje a zastíněnou baldachýnem. Průchody na terasu z exotického dřeva garapa (stejným dřevem je obložena i fasáda) jsou  bezprahové, neboť kolejnice posuvných oken Schüco ASS 77 PD.HI jsou zapuštěné a podlaha obýváku tedy navazuje v jedné rovině na terasu. Od zádveří lze dále vystoupat do patra, kde před ložnicí rodičů s šatnou a koupelnou vzniklo pódium s knihovnou a s prostorem pro klavírní křídlo. Směrem dolů od hlavního vstupu pak vedou schody k pokojům dětí, koupelně a technické místnosti.

Spokojený investor chce postavit další dům
Od investora měla architektka stručné zadání, v podstatě jen počet pokojů a přání na velký obývací prostor. Zvolený interiérový minimalismus co do barev, materiálů i tvarů je laděn do odstínu matné bílé kávy (nábytek a bezfalcové dveře na výšku místností). Industriální pohledové betony na stropech jsou vyvažovány teplejšími odstíny dubové podlahy. Architektka přiznává, že syrových šedých betonů se investor zprvu bál. „Já vždycky říkám, pojďme to zkusit, a když se Vám to nebude líbit, tak to přetřeme. A tento přístup funguje, ještě se žádný betonový strop nepřetíral.“ O spokojenosti investora s návrhy architektky svědčí i to, že už zvažuje výstavbu dalšího domu...


Rodinný dům ve Vraném nad Vltavou
Autor projektu: Ing. Arch. Tereza Čudová Ajmová
Realizace: 2017-2019
Konstrukce: Železobetonový skelet s vyzdívkami, základové pasy s železobetonovou deskou
Výrobce hliníkových okenních a dveřních systémů Schüco: DAFE – PLAST Jihlava, s.r.o.
Hliníkové systémy Schüco použité v projektu:
Okna, balkonové dveře: Schüco AWS 75 BS.HI+ s trojsklem, skleněné zábradlí v lištách Schüco, v jednom okně elektricky ovládaná ventilace TIPTRONIC
Vchodové dveře: Schüco ADS 90.SI, jednokřídlé dveře s bočním proskleným světlíkem,
5bodový elektrický samozamykací zámek SAFEMATIC, čtečka otisku prstů
Posuvné systémy: Schüco ASS 77 PD.HI, elektricky ovládané, jedny otevírané do rohu
Barva profilů: speciálně míchaná strukturální barva CARBON 01, z obou stran
Zastavěná plocha: 229 m2
Užitná plocha: 302 m2

podle podkladů společnosti Schüco CZ

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Rodinné domy

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz